Zajímá nás
Dalibor Martínek: Penzijní reforma? Přestaňme se zabývat důchodci. A řešme důležité věci
Poslanecká sněmovna schválila takzvanou důchodovou reformu, jejíž podstatou je pomalejší růst důchodů a prodlužování věku odchodu do penze. Slovo „takzvaná“ je v tomto článku použito zcela záměrně. Nejde totiž o žádnou reformu. To, co vládní většina nyní schválila, jsou úpravy parametrů současného důchodového systému.
Vláda úmyslně používá slovo reforma, aby vypadala progresivněji. Jako že něco zlepšuje po minulých, horších předchůdkyních. Že napravuje chyby po vládě Andreje Babiše. Že dělá něco navíc pro tento národ, pro důchodce.
Slovo reforma v tomto případě ale fakt vůbec nesedí. Jak vypadá schválená reforma? Stručně řečeno, jde o změnu několika parametrů. Tím nejsledovanějším je prodloužení odchodu do důchodu. Z 65 na 67 let, postupně.
Z jedné strany je jaksi komické, že prodloužení odchodu do důchodu někdo dokáže nazvat reformou. Z druhé strany, zase tak hrozné ono prodloužení odchodu není. Jít do penze o rok dva dříve, nebo později, to není na demonstraci na Václavském náměstí.
Poslanecká sněmovna schválila penzijní reformu, podle které důchodový věk poroste od ročníku narození 1966 každý rok o měsíc, až se ustálí pro ročníky 1989 a mladší na 67 letech. Předloha míří do Senátu.
Do penze až v 67 letech. Sněmovnou po čtyřech dnech prošla sporná reforma důchodů
Politika
Málo muziky za moc peněz
Ono je totiž podstatné, kdo by vlastně chtěl jít do penze. Pobírat dvacet tisíc, nebo dvanáct tisíc korun za to, že ráno vstane, a jde zalít ředkvičky. Lidé se obvykle tohoto přelomu ve svém životě, odchodu do důchodu, děsí. Přestat pracovat, přestat být užitečný, nemít náplň svého času. Je zvláštní, že v Česku to neplatí. Tady jako by se všichni těšili, až budou staří, až nebudou muset pracovat. To skutečně v Česku všichni dělají práci, kterou vykonávat nechtějí? Která jim byla tak nějak přiřazena? Jsme pořád pohrobky komunistů, kteří zařazovali lidi do práce, do níž oni nechtěli. A celý produktivní život se těší na penzi? To je trochu morbidní představa.
Veřejná debata se vede hlavně kolem výše penzí a data odchodu do důchodu. Místo aby se vedla o tom, jaké naplnění má lidský život v posledních dvaceti letech. Než každý umřeme. Až budu na tomto rozhraní, rád půjdu na nějakou tu brigádu. Nebudu žádat vyšší penzi za sezení u televize. Pokud mi to zdraví dovolí. Pokud ne, ať je se mnou pánbůh.
Člověk je nastavený k práci. Kdo jde do důchodu a ztratí náplň svého života, po pár letech ztratí energii, motivaci. Vychládá. A potom úplně zchladne. Česká debata o penzích je vedená v úplně vychýlených mezích. Do krve se popereme o výši důchodů, o jakýsi přepočetní koeficient, kolik by kdo měl dostat, kdy by měl odpočívat.
Změny důchodů v režii Fialovy vlády, včetně dnes schválených úprav, ušetří roku 2050 českým veřejným financím 300 miliard ročně v dnešních cenách. Fatálním problémem je, že na nich není shoda napříč politickým spektrem.
Fialova důchodová reforma ušetří Česku stovky miliard. Pokud ji neshodí Babiš
Názory
Třetina rozpočtu jde na důchodce
Je dobré si uvědomit, že kolik kdo dostane peněz, platí to jeho děti. A vnoučata. Ano, i současní důchodci v průběžném systému platili svým starším spoluobčanům. A proto chtějí teď to stejné. Ale je dobré si říci, že na zajištění na stáří měla generace současných a budoucích důchodců dost času. Pokud se někdo nezajistil, skutečně chce žít na úkor svých potomků?
Vůbec se mi nechce popisovat současnou takzvanou reformu penzí. Těžko říct, jestli ji vláda do konce svého působení prosadí. Možná ano. Ale není zdaleka jisté, zda ji ta příští vláda zase neshodí, a bude z toho jenom další zmatek. Vůbec teď nemá smysl hodnotit kritéria „reformy“. Třeba, že vládní novela omezila na přibližně desetinu původně navrhovaný okruh pracovníků v náročných profesích s nárokem na dřívější odchod do penze bez jejího krácení. Pro někoho jsou to klíčové okolnosti, ale v celku jde o marginálii. Na které se Poslanecká sněmovna dokáže na rok kousnout.
Klíčové přece je, jak se v Česku žije, jak prosperuje česká ekonomika. Jak se navzájem neokrádáme, nebereme úplatky, nezdržujeme bytovou výstavbu, chráníme krajinu, a tak dále a tak dále. Proč mají být důchody v Česku posvátnou krávou? Na kterou jde třetina vybraných daní. Máme přece mnohem víc důležitějších výzev, než se pořád štrachat v tom, kolik který důchodce dostane peněz.
