Dalibor Martínek: Pokuty za parkování? Také se chci fotit s novým stromem, pane starosto
Tentokrát osobní komentář. Netýká se velkých věcí, které se kolem nás dějí. Nechám stranou velkolepé gesto premiéra Petra Fialy, které oceňujeme my všichni, a také celý svět. Tady jsou, pane premiére, všechny palce nahoru. Jsem na vás hrdý, dobrá práce.
Následující komentář postihuje drobné dění někde dole, kam oči premiéra nedohlédnou. Jde o všednodenní příběh, s poučením na konci. Pojďme ale od začátku: Starosta Prahy 3 Jiří Ptáček udělal v době covidu velkorysé gesto. Občanům městské části mělo být o tři měsíce prodlouženo jejich roční parkovací oprávnění v zónách placeného stání. Zdarma. Jako bonus.
Praha 3 je jen příklad, podobné „benefity“ poskytly obce a městské části svým obyvatelům všude po republice. Pouze předkládám ukázku toho, jak se dobrý úmysl v úředním zpracování může ve zlé obrátit.
Jak to bylo dál? Jednoho odpoledne, když jsem měl jet pro syna do školky, bylo auto pryč. Odtažené, za celkovou sumu dva a půl tisíce korun. Proč? Neohlídal jste si, kdy končí bezplatné parkování, a neprodloužil jste si parkovací oprávnění. Tedy to prodloužené o čtvrt roku, benefit radnice. Takzvaná notifikace, tedy upozornění, že je třeba znovu platit, přišla do soukromého e-mailu manželky, kam příliš často nechodí. Uznávám, naše chyba. Stála nás dva a půl tisíce korun.
Drahá nafta není takový problém, jak někteří dopravci tvrdí. Jejich demonstrace nechápu, říká Radim Jančura, majitel vlakového dopravce RegioJet a autobusů Student Agency. Podnikatel se podle něj musí se zdražením paliv umět vyrovnat. Drahá paliva podle něj naopak nahrávají veřejné dopravě.
Radim Jančura: Kdo nemá na benzín, ať chodí pěšky. Auto je luxus
Leaders
Jenže tím to neskončilo. Magistrát města Prahy přešel na technologicky vyšší úroveň. Po městě jezdí autíčka s kamerami, a skenují, kdo kde může a nemůže parkovat. Po půl roce od odtahu nám začaly chodit výzvy k placení. Po pěti stech korunách. První, druhá. Při třetí jsem v zápalu spravedlivého rozhořčení vyrazil na úřad. „Za těch čtrnáct dní, kdy jste si nedali pozor, tady máte čtrnáct výzev k placení po 500 korun,“ dí úředník, který je povinen dbát litery zákona.
Výborně, takže velkorysé gesto městské části nás bude stát cirka deset tisíc korun. Státní úředník je neoblomný. Nemá žádné možnosti, jak situaci změnit. Jen koná svou povinnost. Stejně jako autíčka konají svou povinnost, a městští policisté při odtahu také jen konají svoji povinnost.
Jedna povinnost k druhé, nikdo za nic neodpovídá, a máme tady zrůdný systém finanční šikany a vymáhání. Nikdo za nic nemůže, samozřejmě.
Politické gesto starosty propadlo do úředních osidel státní správy. A ta nemá jinou možnost než konat podle zákona. Jinými slovy, pokutovat a sankcionovat. Lidský rozměr věci? Na to zákon nepamatuje, plaťte.
V současnosti hodně lidí zajímají kryty. Možná je to zájem iracionální, pocházející ze strachu. Ale všichni jsme viděli záběry z kyjevského metra, jak tam děti sedí v řadě jako někde v koncentráku. Ano, řada lidí má strach.
Dalibor Martínek: Jsou kryty připravené? Spíš se sejdeme v podchodu
Názory
Jedno poučení platné pro všechny neznalé: Výzva k úhradě částky ještě není úřední úkon. Obvykle takovou výzvu posílají automaticky roboty. Zaplacení není nutné. Naopak, kdo takovou výzvu zaplatí, platbou se de facto přiznává k přestupku. Při jejím nezaplacení ještě nehrozí exekuce. Pokud výzvu k placení pokuty za parkování člověk nezaplatí, potom teprve začíná oficiální úřední proces. Je lepší jít do takového procesu než zbytečně platit na robotickou výzvu.
Za neznalost se platí, OK. Jak prozradil úředník, lidí, kteří platí, je spousta. Radnice a městské části, které by se měly starat o blaho svých občanů, mají raději, když jim na účet přibývají peníze. Protože o peníze jde v první řadě. Čím větší rozpočet, tím větší moc. A ty, blbečku, plať.
Doufám, že starosta Prahy 3 za ty mé tisíce za parkování aspoň někde vysadí strom. Přírodu máme rádi. Myslím, že v radničním časopise bych na fotce s novým stromkem měl být spíš já než Ptáček. Zaplatil jsem si ho.
Dlouho se čekalo, jak se vláda postaví k rapidně zdražujícím palivům. Zdálo se, že existuje určitá naděje, že si erár pro blaho národa nechá ujít pár desítek miliard třeba ze spotřební daně. Nestalo se.
Dalibor Martínek: Drahá nafta a benzín? Zaplatí to střední třída, vláda si myje ruce
Názory
