Zajímá nás
Dalibor Martínek: Poslední výstřel Aleše Michla. Na další pokles sazeb zapomeňme
Celkem překvapivě snížila ČNB pod vedením Aleše Michla základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu na číslo 4,75. Analytici komerčních bank se spíš shodovali, že radní národní banky sníží úroky o čtvrt procentního bodu na kulatých pět procent. Jako obvykle, bankovní analytici se netrefili.
A to jim v médiích dáváme tolik prostoru pro jejich názory.
Snížení o půl procentního bodu je celkem překvapivé, protože ve veřejném prostoru se hodně mluví o návratu inflačních tlaků. Zase ti bankovní analytici. Jenže v tomto případě jsou v tom nevinně. Jak říkal v rozvoru pro newstream Pavel Kysilka, dříve také guvernér ČNB, situace ve světě se skutečně mění.
Z hlediska geopolitického napětí je to jasné. Každý už jen čeká, kdy Čína vtrhne na Tchaj-wan. Psát o Rusku je házení hrachu na stěnu a vlastně je velmi nepříjemné se myšlenkově Ruskem vůbec zabývat.
Dosud developeři stavěli byty hlavně na prodej. Ten se nyní nedaří, úroky půjček jsou pořád vysoko. Takže hledají nové cesty. Teď přišly na řadu nájmy. Ale nikdo neví, jak tahle cesta funguje. 
Dalibor Martínek: Český trh s nájemním bydlením se přehřívá. Vlastníci chtějí moc peněz
Názory
V důsledku těchto úvah, které zaměstnávají klíčové lidi v celém finančním a průmyslovém sektoru, se svět „deglobalizuje“. Většina firem, které mluví o ESG, už z Ruska odešla. Taktéž před deseti lety oblíbená výroba produktů za levnou práci Číňanů už se ochodila. Jednak Číňané všechno okopírovali a vyrábějí si to sami, a lépe, ale také šok z pandemických opatření vůči covidu, která paralyzovala světovou dopravu, probudil spoustu západních manažerů a vlastníků. Nešlo obchodovat, prodávat, vydělávat. Svět se změnil.
Národní banky stojí na konci spirály
Nastal čas deglobalizace. Už se nebude vyrábět v Číně, ale opět v Evropě a v Americe. To ovšem nese vyšší náklady na práci. Západní dělník si nenechá, s odbory v zádech, líbit to co Číňan. Náklady na výrobu čehokoliv rostou. S tím rostou ceny produkce, roste inflace, rostou nároky zaměstnanců na platy. A na konci tohoto řetězce, této spirály, stojí národní banky.
Co čeká radu české národní banky, která se drží svého inflačního cíle kolem dvou procent? Čeká ji tlak. Můžeme se sice bavit o konci české inflační epizody, kdy v loňském roce dosáhla průměrná inflace přes deset procent. K úlevě všech je to pryč. Od ledna už máme inflaci zase kolem dvou a půl procenta, jsme v inflačním pásmu ČNB. Hlavně samozřejmě kvůli meziročnímu srovnání.
Jenže tlak na růst cen nepominul. Je teoretickou otázkou, jestli se na inflaci víc podílí ceny přinesené ze zahraničí, hlavně ropy, nebo ceny způsobené třeba vládou, která rozdává státním úředníkům víc peněz, než které dokáže od daňových poplatníků vybrat a kolik by odpovídalo jejich produkci. Do toho ovšem padá další aspekt, politika.
ČNB se inflace nebojí, úrokové sazby snižuje výrazněji, než mnozí čekali. Koruna oslabuje, vrací se nad 25,00 za euro, hypotéky budou levnější.
Lukáš Kovanda: ČNB se inflace nebojí
Money
Marian Jurečka, ještě ministr sociálních věcí a šéf lidovců, už cítí předvolební poslední píseň a klidně přislíbí šéfovi odborářů patnáctiprocentní růst platů některých státních zaměstnanců. Mnoha set státních zaměstnanců. Kde se na tento růst platů při nulovém ekonomickém vývoji země vezme? Nikde. Půjde to na dluh budoucích generací, které ovšem nikoho nezajímají. Žijeme přece teď a tady.
Radní České národní banky všechny tyto vlivy jistě vnímají. Možná chtěli dát hypotekářům před prázdninami nějaký dárek. Všechno ovšem nasvědčuje tomu, že tímto to letos skončí. Slavní bankovní analytici mluví o tom, že na konci roku bude základní dvoutýdenní úroková sazba možná kolem čtyř procent. Popravdě. Už kolem čtyř procent je. Možná i vzhledem k faktu, že ani ve Spojených státech se kvůli stále nadměrné inflaci tamní Fed nijak nežene do snižování sazeb, a to je další důležitý indikátor, který v ČNB sledují, máme tady možná poslední letošní zásek v sazbách. Poslední výstřel guvernéra Aleše Michla.
