Dalibor Martínek: Praha topí peníze na Václavském náměstí. Místo aby zajistila výstavbu bytů
Před pěti lety začala rekonstrukce spodní části Václavského náměstí, nejdůležitějšího náměstí v zemi. Měla stát 330 milionů korun. Projekt se, jak je v Česku zvykem a vždy se to dá očekávat, zpozdil o několik měsíců a prodražil o víc než sto milionů korun. Veřejných peněz do kapes soukromé stavební firmy. Prý kvůli „nepředpokládaným okolnostem“.
Rekonstrukce horní části tohoto náměstí, před Národním Muzeem a kolem sochy svatého Václava, a s tím související vrácení tramvají na náměstí, začalo před rokem. A má trvat ještě dva roky. Cena prací by měla být 1,2 miliardy korun. Ale je zcela jisté, že konečný účet bude vyšší. Roste cena všeho, práce, materiálů. To je vidět na každé stavbě.
Klíčovou otázkou je, proč se tohle všechno děje. Proč je Václavské náměstí na tři roky jedno velké staveniště, kterým se nedá projít ani projet? Kvůli tramvajím?
Tramvaje tam skončily v roce 1980. Z dobrého důvodu. Tato stoletá technologie už prostě na náměstí nepatřila. Vznikala síť metra, na Václavském náměstí jsou stanice Muzeum a Můstek. Každý, kdo chce, se na Václavské náměstí dobře dostane.
K pohybu po tomto náměstí není potřeba tramvají. Každý turista i Pražan si rád těch pár set metrů seshora dolů rád projde pěšky. Pokochá se pohledem na paláce, které vybudovali naši předci. Dá si kafe, cizinci i trdelník.
Až se za dva roky, při očekávaném zpoždění možná ještě později, proženou náměstím po téměř padesáti letech první tramvaje, budou zvonit na turisty i místní. Aby uhnuli. Protože tramvaj má podle dopravních předpisů přednost. To nevypadá na příjemné místo k trávení času.
Nikdo to nechtěl
Celý tento zámysl vrátit tramvaje na Václavské náměstí je prapodivný. Tramvaje tu nikdo z Pražanů nechtěl, nežádal. Je to výplod mysli Petra Hlaváčka, již druhé volební období náměstka pro územní rozvoj Prahy. Hlaváček je vystudovaný architekt ze Zlína, který se v Praze dobře uchytil. Je náměstkem primátora druhé období. Má různé velké plány, jedním z nich je rozvrtat Václavské náměstí kvůli návratu tramvají. A všichni mu to žerou.
Při prezentaci před pěti lety prohlásil, že „díky prostřednímu pásu pro pěší se malé a střední demonstrace budou moci konat i bez přerušení provozu tramvaji.“ OK, takže budoucí demonstranti, pozor na tramvaje.
V Česku se pletou dojmy s pojmy. Mluvíme o dostupném bydlení. To znamená, že by v Česku mělo být bydlení, ať už nájemní, nebo vlastnické, dostupné. Pro ekonomicky aktivní obyvatele. To se neděje, v Česku je z celé Evropské unie bydlení nejhůře dostupné.
Dalibor Martínek: Dostupné bydlení? Poslanci vymýšlejí koloběžku
Názory
Hlaváček by se měl z logiky své funkce spíše než vrtání na Václavském náměstí, ale to už mu bylo na radnici schváleno, takže musíme jenom trpět, věnovat jiným věcem. Mnohem důležitější je územní plán hlavního města. Ten Hlaváček slibuje už deset let, pořád není nic na stole. Na každé konferenci s developery musejí novináři, i já, poslouchat, jak kvůli neexistenci nového územního plánu musejí třeba i sedm let čekat, než se nějaké rumiště změní ve stavební plochu.
Do Prahy přichází každý rok asi deset tisíc nových lidí. Za prací, za studiem. A byty nejsou. Proč? Protože se náměstek Hlaváček utápí ve svých představách o tramvajích na Václavském náměstí. Místo aby co nejrychleji zařídil takový územní plán, který pomůže výstavbě bytů.
Výsledek je takový, že Václavské náměstí je zcela rozkopané, bez zjevného smyslu, veřejné peníze tečou proudem, a lidé nemají kde bydlet. V Praze zdražuje nájemní i vlastnické bydlení.
