Dalibor Martínek: Prázdniny a zase prázdniny. Nikdo nechápe, za co učitelé berou plat
Děti byly zase celý týden doma. Nebyly nemocné. Jen prostě nechodily do školy, protože byly takzvané podzimní prázdniny. To je nějaká novinka, dřív to nebylo. Dřív byly jenom letní prázdniny. Ty jsou pořád. Jsou i zimní prázdniny, přes Vánoce. A jarní prázdniny. Už to je docela hodně prázdnin.
Nyní ovšem vznikly další prázdniny. Podzimní. Týden se děti z neznámého důvodu flinkají doma. Rodiče vymýšlejí, co s nimi. V lepším případě je uplacírují u prarodičů. V horším případě dlejí děti doma, nudí se. Musíte jim vymýšlet zábavu, vařit jim, jezdit na výlety, učit se s nimi, dělat domácí úkoly. Prostě je nějak rozvíjet. Ano, v zásadě to má být práce rodičů, rozvíjet své děti. Ale k čemu potom máme učitele?
Je jich 160 tisíc. Placených z daní pracujících, z daní rodičů, kteří musejí pracovat, vydělávat, aby potom mohli zaplatit daně, z kterých jsou učitelé živi.
Společenská dohoda zní, my vyděláváme, vy učíte. Ale tato dohoda se trochu hroutí. Učitelé neučí. Odpočívají. Čtyři měsíce v roce. Ale peněz chtějí čím dál víc.
Penta oznámila, že na pražském Smíchově začne stavět tři stovky malometrážních bytů. Takzvaných mikro apartmánů. Co je to za bydlení, si člověk ani nechce představovat. Je to asi nějakých dvacet metrů, čtyři krát pět, kde se na vás ze skříně vyvalí postel. Takzvaný spací kout.
Dalibor Martínek: Mikrobyty jsou realitou, smutnou budoucností bydlení
Názory
Novodobá šlechta
Nestačí jim současný průměrný plat 52 tisíc korun měsíčně. Cítí se být podhodnocení. Výhrůžka stávkou je na denním pořádku. Učitelští odboráři neustále tlačí vládu, tu či onu, k dalšímu zvyšování platů. Vykládají pohádky o náročnosti učitelského povolání, o vysokých nárocích na ně kladených. Skutečnost je ale jiná. Učí rodiče, učitelé odpočívají, chtějí víc peněz, a nedají rodičům čas vydělávat na ně peníze. Ano, zní to trochu drsně, ale jak už to říct jinak, aby si novodobá šlechta, učitelé, uvědomili, že mají dělat službu, a ne neustále reptat a žádat vyšší platy.
Zdá se, že společenská dohoda je výhodná jen pro jednu stranu. Pro učitele. Místo aby učili, užívají si nekonečně dnů všelijakých prázdnin. A ještě něco. Učitelé by chtěli být vítězi nad inflací, která byla v roce 2022 15 procent. Chtěli by mít růst cen „kompenzovaný“. To je poněkud nehorázný požadavek. Který mimochodem zaznívá od kdekterého zaměstnance veřejné sféry. Tito lidé si jaksi neuvědomují, že inflace dopadá na všechny, a v soukromé sféře ji nikdo nekompenzuje. Proč by ji tedy měli daňoví poplatníci kompenzovat lidem z veřejné sféry? To se týká nejen učitelů, ale i soudců, úředníků. To si skutečně každý zaměstnanec eráru myslí, že peníze rostou na stromě?
Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.
Dalibor Martínek: Zrušme Cermat. Jen plete dětem hlavu
Názory
Učitelům je evidentně jedno, odkud se peníze na jejich platy berou. Prostě chtějí víc a víc. Považují se za jakousi šlechtu české společnosti. Tady ovšem pozor. Šlechta, ať má jakýkoliv punc, se vyznačovala jakousi pracovitostí, rozumným uvažováním. Kdyby se šlechta chovala jako učitelé, čtyři měsíce v roce by se válela na kanapi a brala by státní desátky, nemusela by čekat na znárodnění. Protože by už mnohem dřív zkrachovala.
Čeští učitelé ovšem nekrachují. Vede se jim nadmíru dobře. Mohou odpočívat, peníze jim jdou, rodiče dělají práci za ně. Oni potom na konci roku vytáhnou z rukávu nějaké ty známky, děti se před nimi třesou, a rodiče jsou vděční za jedničky.
