Dalibor Martínek: Přijde Ježíšek už před Vánocemi a zlevní peníze? Tlak na snížení sazeb na ČNB je neskutečný
Ve čtvrtek 21. prosince se v letošním roce naposledy sejde bankovní rada České národní banky. Bude to víc významné zasedání než obvykle. Ne, že by se na něm sešel někdo jiný než obvykle nebo že by se mezi jednotlivými zasedáními ve světové ekonomice událo něco převratného.
Děje se něco jiného. Všechny proměnné ve složité rovnici se postupně skládají do konstelace, která vytváří čím dál větší tlak na sedm účastníků rady. A jejímž výsledkem, zdá se, nemůže být nic jiného než částečné snížení základní úrokové sazby. Radní jsou samozřejmě svébytní, a mohou se rozhodovat každý podle svého uvážení. Nicméně, vše směřuje k jasnému výsledku.
Rok a půl žije Česko ve zvláštní situaci. V době drahých hypoték, sedmiprocentní základní sazby, tedy nedostupného bydlení, a vysoké inflace. S vysokým úročením půjček přišlo před rokem a půl minulé vedené centrální banky v čele s Jiřím Rusnokem, a jistě k tomu mělo své důvody. Inflace rostla a ekonomika, zvláště realitní trh, byly přehřáté. Což jinými slovy znamená, že ceny rostly rychleji než mzdy.
Záměrné umrtvení ekonomiky
Účelem zvyšování sazeb bylo ztlumení české ekonomiky. Zní to paradoxně a zvláštně, ale je to tak. Cílem zvyšování sazeb bylo umrtvit naši ekonomickou aktivitu. Moc jsme prý nakupovali, utráceli. Peníze jako by rostly na stromech. Nemuseli jsme se moc snažit, abychom je utrhli. To se celkem povedlo, maloobchodní tržby klesají sedmnáct měsíců v řadě. Češi si díky vysokým sazbám, drahým půjčkám, vzpomněli, jak se šetří. A ekonomika jako celek kvůli tomu stagnuje.
Společnost CPI Property Group ukončila spolupráci s Českým olympijským výborem. Má to být reakce na rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, že na příští olympiádě v Paříži budou moci startovat jednotliví Rusové či Bělorusové. Pod neutrální vlajkou.
Dalibor Martínek: Kolik sponzorů musí odejít, aby svět vypráskal Rusy z olympiády
Názory
Mohutně k tomu přispěl stát, před třemi lety v čele s Andrejem Babišem. Lidé seděli doma a brali peníze. Paradoxní je, že teď, když se ekonomice nedaří, chce Babiš brát politickou smetanu. Přitom on sám tento zkažený ekonomický kotlík vařil.
Nedávno mi říkal Martin Mucha, který dlouhá léta pracoval na nemovitostním trhu v New Yorku, že hlavní rozdíl mezi Evropou a Amerikou je, že za oceánem všichni lidé vědí, že se musejí postarat sami o sebe. Že tam není žádný úřad, který by je živil. V Evropě jsme tento reflex, že každý ručí za svůj osud, ztratili. Jako mimina se lísáme k finančnímu prsu státu. Potom se divíme, když má stát větší výdaje, než jsou naše výkony.
Jak to souvisí s úrokovými sazbami? A s tím, co se bude dít těsně před Vánocemi na zasedání bankovní rady, kdy naše mysli už budou pod stromečkem? Celkem napřímo. Snížení základní sazby je už skutečně na spadnutí. Jakkoliv ho ekonomičtí experti bank věštili po celý podzim, a vždy byli mimo.
Tentokrát se situace skutečně líhne k prvnímu poklesu úrokových sazeb za rok a půl. Nechci se opírat o odhady analytiků, které bývají často mylné nebo zámyslné. Osobně bych tentokrát čekal pokles sazeb o čtvrt procentního bodu, na úroveň 6,75. Mohu se plést, a ruku do ohně za to nedám. Centrální bankéři mají smysl pro tajemno, a rádi trhy napínají. Faktem však je, že další udržování základní sazby na sedmi procentech ztrácí smysl.
Když před pár týdny zveřejnil ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš svůj plán změn v nájemním bydlení, šlo hlavně o konec řetězení jednoletých nájemních smluv. A majitelé bytů se mohli zbláznit. Jednoleté smlouvy jsou totiž jejich mantrou.
Dalibor Martínek: Šikana nájemníků se stupňuje. Majitelé bytů vycítili příležitost
Názory
Nemovitostní trh je již nyní dost utlumený, víc asi nepotřebuje. Listopadový objem nových hypoték na úrovni 13,4 miliardy korun je pětina měsíčního trhu z doby před dvěma lety. Také inflace, což je hlavní důvod vysokých sazeb, by i podle prognóz národní banky měla v lednu klesnou pod tři procenta. Jinými slovy, není důvod držet sazby dál tak vysoko. Klíčovým argumentem pro snížení sazeb je však vývoj úrokových sazeb eura. Očekává se, že i Evropská centrální banka začne své sazby snižovat. Vedou se debaty, jestli to bude v první polovině příštího roku, nebo až ve druhé. Ať tak či tak, Česká národní banka nemá moc prostoru k váhání.
Když začne sazby snižovat dříve než ECB, oživí českou ekonomiku. Do oběhu se opět dostanou koruny, na kterých nyní čeští investoři a rodiny sedí, neutrácejí, žere jim je inflace. A česká ekonomika se dusí. Možná víc, než původně předchozí vedení ČNB zamýšlelo.
Proti snížení sazeb mluví větší obezřetnost členů rady ČNB. Divoká inflace minulých dvou let, kdy v Česku byl růst cen nejrychlejší ze všech zemí Evropské unie, byl obří výprask radním. Ti už by nikdy nechtěli podobný scénář dopustit. A udělají proto všechno. Možná i proto jsou při každém svém zasedání „obezřetní“, a navzdory očekávání bankovních analytiků letos sazby ještě nesnížili. Nicméně, čas nazrál. ČNB je v kleštích silných mezinárodních finančních tlaků. Jak dlouho ještě budou radní tomuto tlaku vzdorovat? Před Vánocemi možná skutečně přijde z ČNB dárek.
