Dalibor Martínek: Smrt komunistům, vykřikl muž z davu. Hned u něj byli čtyři estébáci
Děti jsou už znuděné, když jim každoročně v návalu nutkání vyprávím, jak jsem jim před dávnými třiatřiceti lety jako student „přinesl svobodu a demokracii“. Ale tati, to už si vyprávěl tolikrát, říkají.
Přesto je na Národní třídu pokaždé 17. listopadu vleču. Nekladu květiny, nejsem politik. Jen si to tam vždycky znovu projdu. Podívám se, jaké se kolem toho každý rok dějí atrakce. Když svým dětem ukazuji, kde jsem stál a vykládám, co se tam tenkrát dělo, dívají se do oblak.
Jak dav tlačily dva obrněnci s radlicemi, červené barety. Jak postarší muž vykřikl smrt komunistům a hned u něj byli čtyři estébáci a odvlekli ho do antonu. Těch stála před obchodním domem Máj celá kolona.
Dětem je to ale celkem jedno. Bylo to jedno i mým rodičům, když jsem jim prožité drama večer líčil. Můj tatínek, který nás živil, tehdy prohlásil, že jsme zpovykaná mládež a že nás měli zmlátit víc.
Andrej Babiš, který možná bude budoucím prezidentem, tenkrát sloužil bývalému režimu zaparkovaný v Maroku jako obchodní zástupce. A už přemýšlel, jak si peníze nahrabat pod sebe. To se mu nakonec povedlo. Petr Pavel, další kandidát, byl v té době kapitánem výsadkové roty české armády. Já stál v tom podzimním večeru na Národní třídě. Trochu sněžilo, bylo kolem nuly, zábly mě nohy.
Překotná transformační doba na počátku devadesátých let přinesla hned několik zásadních událostí navždy měnící naše životy. Ale tím velké ekonomické události zdaleka nekončí. Za posledních třicet let od 17. listopadu 1989 jich byla celá řada. Redakce newstream.cz vybrala 15 nejdůležitějších, ať už pozitivně, tak i negativně měnící naše životy i podnikání.
Inflace přes padesát procent nebo první supermarket. 15 klíčových bodů polistopadové ekonomiky
Leaders
Václav Havel se pro nás stal zjevením. Václav Klaus zpočátku také. Potom trochu i zděšením. A Miloš Zeman se svým trestuhodným ansámblem se stal noční můrou. Přesto je po těch víc než třiceti letech nutné uznat, že to stálo za to. Třeba jen proto, že za takovýto článek nepůjdu ani na výslech, ani do vězení.
Čekání na... třetí generaci
Nejde o prezidenty nebo kandidáty na něj. To je taková česká kulisa. Sledujeme, a dokonce můžeme volit ty naše papaláše. Kteří potom třeba zavřou pro veřejnost Pražský hrad nebo předjíždějí v drahých erárních autech s majáčkem nás všechny ostatní.
Podstatné po třiceti letech „svobody“ je, že vlastně pořád nejsme svobodní. A říkal to i Václav Havel, že na obnovu charakteru národa po komunistickém marasmu budou potřeba nejméně tři generace. Tenkrát jsem tomu nevěřil, čekal jsem jako mladý naiva, že to bude rychlejší, že to dá už naše generace. Nedala.
Spousta minulých systémů zůstala zachována. Banky sice Zeman zprivatizoval, a bylo to dobře. Ale pořád nenašla naše společnost rovnováhu. Na jedné straně máme státní poštu, dráhy či lesy, kde se zastavil čas a kam si politici chodí pro peníze na své kampaně. Na druhé straně máme zdivočelý trh s energiemi, který tisícům lidí ničí životy bez pomoci státu. Divoké exekuce, které v naší podobě nemají nikde na světě obdobu.
Ušli jsme jenom půl cesty. Přešla generace a půl. Nejhorší je, že ve společnosti jako celku stále žije, a dokonce bují ono bolševické myšlení. Že se stát o všechno postará. A politici napříč spektrem toto přemýšlení jenom podporují. Moc úřední je pořád nadřazena svobodným lidem. Stát se rozrůstá, zvětšuje svoje kompetence, vláda za vládou zvětšuje úřední aparát, přidává nám povinnosti, sankce, kontroly. Zvětšuje svůj rozpočet, a zasekává dluhy na úkor budoucích generací.
Ale když máme toto pěkné výročí, děti už se těší na můj další výklad, bylo by dobré zakončit tuto krátkou myšlenku nějak optimisticky. Takže, ehm. No. Tak snad se nám aspoň vydaří další prezident. I když uznávám, je to jenom kulisa.
Budoucím prezidentem se stane jeden z osmi kandidátů, které k volbám 25. listopadu zaregistrovalo ministerstvo vnitra, případně o jejich kandidatuře rozhodl Nejvyšší správní soud. Hlavními favority jsou alespoň podle sázkových kanceláří Petr Pavel, Danuše Nerudová a Andrej Babiš, ostatní mají od nich obrovský odstup. Původně jich bylo devět, ale Josef Středula pět dnů před volbami odstoupil a podpořil možná překvapivě Nerudovou.
Kandidáti na prezidenta ČR 2023: Pavel, Babiš, Nerudová... Jaké mají šance?
Politika
