Dalibor Martínek: Učitelé, doučili jste se přes prázdniny anglicky? Nebo mají rodiče zase platit kurzy?
Na otázku z titulku, někdo tomu říká nadpis, by mohla postižená husa reagovat protiotázkou, zda se děti doučily přes prázdniny anglicky. To by však nesedělo. Rozdíl mezi dětmi a učiteli je ten, že učitelé jsou na rozdíl od žáků placení za to, aby dětem předali to nejlepší. Platí to většinou prostřednictvím státu, někdy i napřímo, rodiče. Ti proto mají právo se ptát.
A proč právě na angličtinu? Často to bývá slabá noha výuky. Teď by se dalo opřít o různé statistiky, a pár jich bude následovat. Předem je však potřeba uznat, že každá statistika má své slabiny, jak v metodice, tak ve výkladu. Ale aby se bylo o co opřít.
Podle posledního průzkumu agentury Education First, největší soukromé vzdělávací organizace na světě, jsou Češi v porovnání s evropskými státy v druhé polovině žebříčku. První pozice obsazují Nizozemci, potom severské země, Norsko, Švédko, Dánsko, Finsko. Také Německo, Belgie či Rakousko. Dalo by se říci, jsme v rámci Evropy v angličtině průměrní. Vyhovuje nám toto postavení? Pokud ano, nikdy nebudeme tygry Evropy, jak o tom snil nejen bývalý šéf Svazu průmyslu Jaroslav Hanák.
Abychom takovým tygrem byli, museli bychom být dravou šelmou i v angličtině.
Co vlastně znamená pro pracovní proces pojem umělá inteligence, si mnoho lidí ještě neumí představit. Ale pozor, jak říká Hana Součková, šéfka české pobočky globálního technologického lídra, společnosti SAP, díky nástupu této éry přijde v příštích letech o svou spokojenou práci v kanceláři asi tak miliarda lidí po celém světě. Je proto dobré se připravit na budoucí, rychle přicházející dobu. Učitelé by měli zapomenout na Marii Terezii. Je tu nová technologická revoluce.
Hana Součková: Přichází věk umělé inteligence. Práci bude muset změnit miliarda lidí
Leaders
Bez angličtiny, bez budoucnosti
Jinou statistiku vypracoval Český statistický úřad. Ta vycházela ne z testů, ale z tvrzení respondentů. Podle těch se „nějakou“ cizí řečí alespoň na základní úrovni domluví téměř šedesát procent Čechů. Anglicky se prý domluví 45 procent obyvatel, ovšem angličtinou na běžné komunikační úrovni se pochlubilo jen 15 procent účastníků průzkumu.
Průměrný věk učitelů je nyní v Česku asi 48 let. Čili v průměru pocházejí znalosti pedagogů z doby, kdy akcent na angličtinu nebyl tak velký. To je také statistika, která má jako ty předchozí své mouchy.
Teď realita. Důraz na angličtinu je nyní v reálném světě absolutní. Bez znalosti tohoto jazyka se mladý člověk nejen že nedostane k pracovním příležitostem za hranicemi, ale často ani v Česku. Angličtinu vyžaduje na střední a vyšší pozice ne-li většina firem, tak aspoň velké množství. Takže, kdo nechce kopat příkopy nebo stát u pásu či za barem, musí umět anglicky.
Ministr financí Zbyněk Stanjura navrhl zvýšit takzvanou kofinanci u strukturálních programů EU fondů s tím, že tím stát ušetří. Stane se úplný opak, protože obce, města, příspěvkovky, školy, nemocnice, sociální služby, neziskovky volné peníze na kofinancování nemají, tak nebudou podávat projekty, a celé programy EU fondů nevyčerpají svou alokaci. Česko si tak úplně zbytečně podřezává svou budoucí prosperitu.
David Ondráčka: Stanjurovy tupé škrty připraví Česko o peníze z Evropy a budoucí prosperitu
Názory
Jak je to tedy v Česku s výukou angličtiny? Stručná odpověď by mohla znít, lecjak. Jsou školy, které na výuku tohoto jazyku kladou důraz. Hledají a dobře platí rodilé mluvčí. Snaží se, aby absolventi už i základních škol, samozřejmě středních, měli šanci jít dál.
Jeden příklad. Petra Dobešová je šéfkou soukromé školy Open Gate, kterou založil Petr Kellner. Ale zároveň pracuje na projektech nadace Kellnerovy rodiny, které se snaží o vyšší vzdělání českých dětí. Důraz na angličtinu a cizí jazyky obecně je v těchto projektech absolutní. Nadace podporuje výuku ve víc než stovce státních škol, vkládá do toho desítky milionů korun ročně. Snaží se vytvořit nějaký systém předávání zkušeností mezi pedagogy tak, aby se vyšší standard výuky rozšiřoval.
Co na to erár?
Nejde o nějakou propagaci nadace jednoho zesnulého boháče. Jde o to, že někdo se snaží, vidí v nových dovednostech potenciál této země. Co vidí erár? Vláda, ministerstvo školství a zaměstnanci, manažeři a ředitelé všech výzkumných ústavů zaměřených na školství a placených z veřejných peněz? Lidé z erárních budov plných vysoce vzdělaných lidí, kteří sedí nad svými tabulkami. Co jim z nich vychází?
Slavnostní okamžik nastává. Stovky tisíc dětí prožívají předávání vysvědčení jako klíčový okamžik svého života. Jsou napjaté, čekají, jak je systém ocenil a kam je v hierarchii tvorstva zařadí. Každé dítě by samozřejmě chtělo být milováno a být nejúspěšnější. Svět je ale krutý, a na vysvědčení nebývají vždy samé jedničky.
Dalibor Martínek: Školáci dostávají vysvědčení. Stát si za vzdělávání ale opět vysloužil pětku
Názory
Všelijakých průzkumů znalostí angličtiny byste našli fůru. Většinou je prezentují jazykové školy, které k tomu mají dobrý důvod. Češi by totiž rádi, aby jejich děti uměly anglicky, aby byly ve světě úspěšné. To není zjištnost, v tomto směru by mělo jít celé společnosti o stejný cíl.
Podpůrným argumentem pro tezi, že se angličtina nevyučuje na školách dobře je existence stovek firem, které nabízejí doučování. Pro žáky prvního stupně vyjde takový kurz skupinové výuky angličtiny na zhruba čtyři tisíce korun za pololetí. Pro sociálně slabé další závora, která dělí společnost na úspěšné a neúspěšné. Kam se dostaneme s takovým vzdělávacím systémem, posedlým státním výukovým plánem, ale neschopným zajistit dětem potřebné vzdělání?
