Dalibor Martínek: Inflace tady byla i přes 50 procent. A není to tak dávno
Zprávy, že inflace bude začátkem příštího roku možná přes osm, nebo dokonce přes deset procent, plní média. Zdraží elektřina, potraviny, stavební materiál, papír, pojistky, prostě všechno.
Zní to katastroficky. Ale pozor, svižná inflace není fenomén současných dnů. Dokonce i Česko prošlo obdobími obřích inflací, a to ne tak dávno, jak by se zdálo.
Naštěstí nás nepotkala hyperinflace, jako třeba slavné africké Zimbabwe. Tam byl před třinácti lety meziměsíční růst cen neuvěřitelných 80 miliard procent. V Zimbabwe rostly ceny tak rychle, že se nuly za prvním číslem už nevešly na bankovky, a země přestala vydávat vlastní měnu. Přesto, Zimbabwe dál existuje, dokonce už vystoupilo z dolarového režimu.
Jak vypadaly horší časy v Česku?
V roce 1991 byl meziroční růst cen podle statistického úřadu 56,6 procenta. O dva roky později, v roce 1993, to bylo 20,8 procenta. A dokonce ještě v roce 1998 vzrostly ceny meziročně o 10,7 procenta. Takže současných šest, a budoucích osm procent by nemuselo být zase takovým strašákem.
Ani listopad nepřinesl zklidnění tuzemské výrobní inflace. Vysoké ceny surovin, energií i mezinárodní dopravy tlačí zejména ceny v průmyslu stále nahoru.
V listopadu zrychlily meziroční růst na 13,5 procenta z říjnových 11,6 procenta, uvádí Český statistický úřad. Byl to nejvýraznější růst v historii samostatné České republiky. Zdražení zaznamenali i další výrobci. V zemědělství byly ceny meziročně vyšší o 14,6 procenta, ve stavebnictví o 7,9 procenta a ceny tržních služeb pro podniky stouply meziročně o 1,8 procenta.
Výrobní inflace dál svižně roste
Money
Inflace je v posledních dvaceti letech v Česku úchvatně nízká. Jsme premianti Evropy, světa. Jen jednou přesáhl meziroční růst cen šest procent. Bylo to v roce 2008, a tehdejších 6,3 procenta bylo především důsledkem světové finanční krize.
V roce 1991, kdy život zdražil o víc než polovinu, za tím stála liberalizace cen. Od prvního ledna roku 1991 přestaly platit bolševické ceníky, které určovaly, co a za kolik si je možné koupit. Obchodníci si mohli ceny určit sami. Výsledkem je historicky bezprecedentní číslo ve statistikách. Byla to daň za přechod ke svobodnému trhu. O dva roky později, v roce 1993, šlo především o důsledek zavedení daně z přidané hodnoty.
Třetí výrazné číslo inflace svobodného Česka pochází z roku 1998. Ceny tehdy vzrostly o 10,7 procenta za rok. Na tomto růstu se nejvíce podílel opět stát, když zvedl sazby DPH, spotřební daně za alkohol, tabák i benzín, a ještě komunál zdražil jízdné. Tak to ostatně chodí vždy. Je to řetězová reakce. Na počátku zvýší vláda nějakou daň či sazbu, všichni ostatní si ji započítají do nákladů, a platí koncový spotřebitel.
Od konce devadesátých let se inflace držela na velmi nízkých úrovních. Jen v roce 2008, v době světové finanční krize poskočila na 6,3 procenta.
Jestliže někdo považuje současnou centrální bankou stanovenou úrokovou sazbu ve výši 2,75 procenta za vysoké číslo, je dobré si připomenout, že v roce 1998 se sazby pohybovaly v divokém víru mezi dvanácti až osmnácti procenty.
Základní potraviny v Česku v posledních měsících až na výjimky zdražují a následují tak trend ze zahraničí. Průměrné ceny másla, eidamu, mouky či cukru byly na začátku listopadu podle dat Českého statistického úřadu nejvyšší od ledna 2019, kdy statistici data v aktuální podobě zveřejňují. K hlavním důvodům patří mimo jiné rychle rostoucí ceny energií, pohonných hmot obalů a obecně vysoká inflace a nedostatek pracovníků. A co hůře – levněji jen tak hned nebude. Třeba největší potravinářsko-zemědělský subjekt v Česku, skupina Agrofert, od ledna zdraží produkci až o patnáct procent.
Kilo másla přes dvě stě. Ceny základních potravin jsou na maximech – a bude hůř
Money
Současná inflace, kdo za ni může?
Současná inflace má dva hlavní důvody. Jednak je to končící ministryně financí Alena Schillerová (potažmo premiér v demisi Andrej Babiš), která nakumulovala za poslední dva roky státní schodek ve výši tři čtvrtě bilionu korun. Dávala lidem peníze za to, že seděli doma. Pod záminkou covidu, především však ve víře budoucího volebního vítězství. Tyto peníze, které si Česko půjčilo na dluh, se nyní rozpouštějí do ekonomiky.
Druhým klíčovým důvodem rostoucích cen je ekologické šílenství, které zachvátilo Evropu. Elektřina zdraží od příštího roku o třetinu, aby západní Evropa zachránila planetu.
K inflaci je dobré říct ještě druhou stránku. A to jsou platy. V roce 1998, když ceny rostly podle statistického úřadu v průměru přes deset procent, byla průměrná mzda v Česku necelých dvanáct tisíc korun. Dnes je to téměř 38 tisíc korun. Aby si to bylo možné představit, vezměme kostku másla.
V sobotu 20. listopadu narazíte v nákupních centrech a supermarketech na dobrovolníky potravinové sbírky. Pokud máte možnost, udělejte jeden nákup navíc a darujte ho. Bude to jedna z nejsmysluplnějších věcí, které lze tento víkend vykonat. Pomoci můžete až do konce měsíce prostřednictvím online nákupu potravin. Má to smysl.
Pro jídlo z potravinových sbírek chodí více lidí. Kvůli pandemii
Filantropie
V roce 1998 stála čtvrtka (250 g) másla asi 26 korun. Samozřejmě, pokud nebylo máslo zrovna ve slevě. Za tehdejší průměrný plat si tak mohl člověk koupit asi 448 kostek másla. Což asi nikdo neudělal, jelikož normální člověk potřebuje peníze i na bydlení, cestování a jiné věci. Ale je to příměr. V současnosti, v době obřího zdražování, když vezmete cenu másla třeba z Alberta, kde čtvrt kila stojí 55 korun, tak byste z průměrného platu mohli koupit 690 kostek másla.
Ano, ceny některých komodit, energie v první řadě, nyní extrémně rostou. Ale pořád to není žádná kalamita. Pravdou je, že se v inflaci utopí spousta miliard, které stát v minulých letech rozdal lidem. Ale jak říká guvernér ČNB Jiří Rusnok, jde jenom o epizodu, nikoliv trend. Tématem na jiný článek je, jak to, že ekonomové České národní banky s celým svým obřím aparátem, rozpočtem a nejkomplexnější sadou dat nebyli schopni příchod současné inflace zaregistrovat dříve.
Česko v příštím roce čeká inflační smršť. Zvláště neúprosná bude v prvních měsících roku, zejména hned v lednu, kdy meziroční míra hladiny růstu spotřebitelských cen může atakovat nevídanou hodnotu deseti procent. Během roku smršť sice zmírní, ale odeznívat bude jen pomalu. 
Lukáš Kovanda: Na Čechy udeří až 10procentní inflace. Kdo za ni může?
Názory
Vyšší listopadová inflace, která se zastavila na hranici šesti procent, je pro centrální banku bezesporu dalším argumentem pro rychlejší růst úrokových sazeb. Ale nejen ta. Silné proinflační tlaky se množí.
Jan Bureš: Inflační rizika sílí. Sazby ČNB ještě porostou, až o 75 bazických bodů
Názory
