Dalibor Martínek: Václav Klaus má bohužel pravdu. Jurečkova reforma penzí je fejk. Důchodci jsou posvátné krávy
Je trochu podivné, když penzijní reformu, nejdůležitější zákon v Česku za posledních třicet let, má na starost Marian Jurečka. Šéf strany, která se za rok a půl patrně nedostane do sněmovny. Zemědělec, který velkolepě přijel se svým traktorem zachránit jižní Moravu po zničujícím tornádu. Hezké gesto. Ale jak to souvisí s reformou penzijního systému?
Udělat reformu penzí, to je vazosrázný úkol. Žádná politická strana si na něj za posledních třicet let netroufla. Protože, vezměte lidem peníze. Důsledek je jasný, skončíte v politickém propadlišti dějin. Možná Jurečkovi tento úkol naložili na hřbet schválně jeho koaliční partneři v předtuše, že se pod ním ambiciózní mladý politik sesype, a jeho strana s ním. Vypadá to, že se tento plán, pokud existoval, naplňuje.
Je zvláštní, že Jurečka, zemědělec, z podstaty člověk, který ví, odkud vítr fouká, si na tento úkol naběhnul.
Je zároveň podivné, že takzvaná penzijní reforma, což je v aktuální verzi v podstatě jenom posun věku odchodu do důchodu, neprochází žádnou veřejnou debatou. Jurečka „reformu“ na svém ouřadku měsíce v tajnosti kutil. Což znamená, že tam mraky úředníků, placených z erárních peněz, něco dlouhou dobu takzvaně chystali. Pravda je taková, že se tam za veřejné peníze flinkali, aby nakonec nachystali něco do podoby, aby to mohl ministr veřejně prezentovat.
Na velkou krizi potřebujeme mít dostatečný počet vygenerovaných záloh, oznámil Karel Řehka, šéf generálního štábu armády. Je to silný apel nejvyššího vůdce ozbrojených sil. Trochu politické prohlášení. Ale kdo umí číst mezi řádky, dobře tuší, že je to předzvěst věcí budoucích.
Dalibor Martínek: Armáda by zase chtěla naše děti. Už přišel ten čas?
Názory
Co ministr prezentoval? Jak zní naše velkolepá penzijní reforma? Schodek penzijního systému dosáhl za loňský rok 73 miliard korun. Jinými slovy, na důchodce vydáváme víc peněz, než je stát schopný vybrat na daních. A tento schodek bude každým dalším rokem růst. Co nabízí Marian Jurečka, aby se křivka drastických výdajů na důchodce obrátila?
Důchodový věk by se podle jeho reformy měl zvyšovat nad 65 let. Stanovit se má minimální penze ve výši pětiny průměrné mzdy. Výpočet důchodů by se měl postupně snížit. Součástí takzvané reformy je spousta dalších, v zásadě podružných parametrů. Jako klíčové v celé reformě se nyní jeví, do jaké kategorie z hlediska důchodů tu kterou branži zařadit. O to se nyní vede zákulisní řež. V překladu, kdo půjde dřív do penze. Kdo má těžší práci, řidič, nebo havíř?
Odbory k tomu dokonce vydaly vlastní příručku. Rozčilují se, že při tvorbě výše penze či věku odchodu do důchodu nebudou zohledňovány aspekty jako je hluk na pracovišti (asi hlučná kolegyně) nebo prach. Lidé s těmito handicapy můžou na blahobytné stáří zapomenout. To odbory štve.
Bez ohledu na tyto žabomyší války by vláda měla vládnout. Rozhodovat. Místo jednotlivých parametrů by se měli důležití lidé, třeba dosud ministr Jurečka, zamyslet nad celým penzijním systémem. To se ovšem nestalo, patrně to nebylo součástí vládního zadání. Kdyby bylo, nabízely by se otázky jako: Má být na důchod nárok? Jak má být penze vypočítána? Mají i bohatí lidé pobírat státní penzi? A neměli by se lidé na penzi připravovat sami, bez berličky státní penze? To je asi hříšná myšlenka. Nicméně, ať zazní. Otázek kolem důchodů je mraky. Současná vládní reforma však řeší jenom kosmetiku.
Víte, proč jsou hypoteční bankéři po celou dobu realitní krize v posledních dvou letech v klidu? Proč nezmatkují, že trh s byty zamrznul? A proč si mohou dovolit jako jacísi Buddhové s jemným úsměvem glosovat hemžení kolem sebe, když se půjčky na bydlení staly nedostupné?
Sazby hypoték klesají k pěti procentům. Psychologická hranice brzy padne. Čekat, nebo už jít do banky?
Názory
Ono je to všem těžké, dělat nějakou reformu. To by vyžadovalo společenskou shodu. Tu tady nemáme. Babiš vyhraje příští volby, a důchodci jsou jeho hlavní oporou. Těžko si uřízne tuto nohu nějakou reformou. Jurečka se do tohoto úkolu buď vůbec neměl pouštět, nebo se ho měl zhostit razantně. Ukázat sílu, názor. Nic z toho nepředvedl. Chtěl se z důchodové reformy tak nějak vylhal, prokličkovat.
Bohužel to připomíná lidoveckou DNA. Jakkoliv je tento příměr klišé a nekorektní. Ale lidovci si o něj prostě říkají.
Za posledních třicet let žádná vláda nenašla odvahu udělat reformu penzí. Důchodci jsou posvátné krávy. Žádní politici si na ně netroufli. Dokonce ani Václav Klaus. Který se nyní, na stará kolena, tváří v televizních debatách jako člověk, který snědl moudrost světa. Bohužel, a neříká se to lehko, má v diskusi o důchodech v něčem pravdu. Každý by podle jeho receptu měl mít svůj osobní důchodový účet. To není špatný nápad. Škoda, že ani Václav Klaus nenašel sílu tuto myšlenku ve svých lepších časech prosadit.
