Dalibor Martínek: Větrné elektrárny nám vykrádají peněženky. K ničemu jinému nejsou
Na náhorních planinách Krušných hor přibylo za pár let několik desítek větrných elektráren. Vrcholky hor jsou už poseté větrníky, které, když fouká, otáčejí vrtulemi a vydávají charakteristický, temný a pravidelný zvuk. Takové nízké „vžum“. Stále nové elektrárny staví například Daniel Křetínský, majitel fotbalové Sparty, miliardář. Svůj zájem má v Krušných horách i státní ČEZ, který zase musí plnit kritéria na podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Ráz krajiny se mění. Fanouškům technologií se to možná líbí. Fanoušci neposkvrněné přírody nemají šanci, energie má přednost. Podnikatelé v energetice mají zlaté časy.
Teď ekonomický aspekt celé věci. Každý rok přispívá český státní rozpočet, částečně i z mých daní, ale samozřejmě z daní každého poplatníka, těmto podnikatelům v součtu asi 44 miliardami korun. Kromě toho, ministerstvo průmyslu každý rok vypisuje stamilionové dotační programy na výstavbu větrníků. Dotace, dotace, všude samá dotace. Zatímco daňoví poplatníci připlatí stále víc, investorům se zkracuje návratnost a tím zvyšuje výnosnost.
Švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová a desítky dalších demonstrantů v pondělí zablokovaly vchod do norského ministerstva energetiky. Protestují tak proti stavbám větrných turbín na území tradičně využívaném domorodými pastevci sobů Sámy, uvedla agentura Reuters.
Porazte větrníky, zachráníte soby. Greta Thunbergová se bije za práva pastevců
Politika
Podle údajů ČEZ je náklad na jeden větrník asi 150 milionů korun, na jeho výstavbu, povolování, na vrtule vyráběné v Německu. Přesto se investice vyplatí.
Je to skvělý byznys
Když vidím otáčející se vrtule, nenapadá mě myšlenka, jak krásně teď budeme žít, když nám vítr „zadarmo“ vytváří elektřinu. Místo těch hnusných, starých uhelných elektráren. Naopak mě napadá, kolik peněz zase budu muset zaplatit na příspěvek za obnovitelné energie. Čím víc vítr fouká, čím víc slunce svítí, tím rychleji mizí peníze z mé peněženky. A že nám teď slunce docela dost svítí, měli jsme rekordní září. A říjen také nevypadá špatně. Čím je v Evropě lepší počasí, někdo tomu říká klimatická změna, tím víc platíme investorům do obnovitelných zdrojů.
Vláda se nyní rozhodla, že už tento příspěvek nebude dotovat ze státního rozpočtu. To je rozumná úvaha. Tato zpráva možná vypadá dramaticky, ale tak dramatická není. Pro domácnost či firmu jde o zvýšení ročních nákladů v řádu jednotek tisíc korun. Což při loňské české inflaci přes 16 procent, kterou jsme všichni více méně přežili, není tak drtivý úder.
Energetický a průmyslový holding podnikatele Daniela Křetínského zahájil na jezeře Ostsee u německé Chotěbuzi výstavbu největší plovoucí solární elektrárny v Německu. Elektrárna bude mít výkon 29 megawattů, což umožní vyrábět elektřinu odpovídající roční spotřebě přibližně 8250 domácností. Systém plovoucích fotovoltaických elektráren chce skupina zprovoznit ve druhé polovině příštího roku.
Už i Křetínský sází na zelenou energii. EPH postaví jednu z největších plovoucích solárních elektráren v Evropě
Zprávy z firem
Nicméně, v tomto kontextu možná málo zaznívá, že obnovitelné zdroje energie nejsou ani tak cestou k energetické soběstačnosti země, či zelenějším zítřkům, jak bez patřičných informací proklamuje pomatená a nevzdělaná mládež, před kterou se klaní mnoho evropských politických stran. „Zelené“ energie jsou především skvělým investičním instrumentem.
Po solárních přicházejí větrní baroni
Před třinácti lety vytvořil v Česku státem zbabraný dotační systém sortu solárních baronů. O vlastnících všech těch kyperských firem dosud málo víme. A nikde je nezjistíme. Účastnili se toho špičky z politiky i z byznysu. Máme indicie, ale každý zúčastněný, schován za nějakou schránku, se vám do očí vysměje.
Nyní se intenzivně investuje do větru. Opět tady vzniká skupina úspěšných, kteří se halí do zeleného hávu. A na druhé straně uhranutě zírá na otáčející se vrtule platící většina. Skřípu zuby, že jsem opět součástí té druhé, platící většiny. Nemám rád větrníky, i přes jejich technologickou zajímavost.
V zámku Jezeří nedaleko Chomutova mají výstavku několika fotografií, kde je vidět, jak v padesátých a šedesátých letech ustupovala jedna vesnice za druhou těžbě hnědého uhlí. Jsou to smutné pohledy. Po generace žili lidé v krásné krajině, než jim bagry přijely jejich domy srovnat se zemí. Tito lidé měli historickou smůlu, že si postavili domy na uhelném podloží. Aspoň dostali byt v paneláku v Litvínově nebo v Chomutově. Ale může je, aspoň pomyslně, hřát pocit, že za jejich oběť dostaly elektřinu miliony jejich spoluobčanů. Jaký je však cíl výstavby desítek větrníků na špičkách hor? Obnovitelné zdroje tvoří asi dvě procenta české výroby elektrické energie. Čtyřiceti procenty se podílejí proklínané uhelné elektrárny, stejným podílem dvě jaderné.
Jestliže se bavíme o zdroji energie pro celý národ, má smysl jenom nějaký velký zdroj. Výstavba pár větrníků, které hyzdí/zkrášlují krajinu a z jejichž výstavby a provozu těží několik vyvolených, a všichni ostatní na ně doplácejí, nemá v tomto kontextu žádný smysl. Ale jasně, zavázali jsme se k přechodu na obnovitelné zdroje. Takže, ať se vrtule otáčí.
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
V Glasgow začala další konference o klimatu. V Británii se patrně západní státy opět budou mrskat za domnělou škodu na klimatu. Média budou čekat „větší závazky“. Státům z Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky to bude dál jedno. Čína již zveřejnila, že bude do vzduchu oxid uhličitý vypouštět dál v nezmenšené míře. Tolik stručný úvod.
Dalibor Martínek: Můj klimatický coming-out. Nevěřím, a CO2 je fajn
Názory
Česká energetická skupina Solek, za níž stojí Zdeněk Sobotka, podnikatel a vizionář v oboru obnovitelných zdrojů energie, rozšiřuje záběr. Po solárních parcích zkouší jiný druh zelené elektrárny - na zelený vodík. Vybuduje ji pro chilský přístav Puerto San Antonio.
Solárník Sobotka to v Chile zkouší také s větrníky. Postaví tam fabriku na zelený vodík
Zprávy z firem
