Dalibor Martínek: Vláda hraje ruskou ruletu. Pošklebovat se plebsu se může vymstít
Je to už podruhé, kdy se v krátké době Václavské náměstí naplnilo odpůrci aktuální vlády. Bylo to v září, a stalo se tak i nyní, v polovině března. V září Češi na Václaváku prováděli „Nenásilnou revoluci“, nyní demonstrovali proti bídě. To jsou záminky ke svolání protestu sice velmi odlišné, nicméně obě dokážou celkem solidně kultovní místo českých dějin zaplnit. To už by mohl být důvod k zamyšlení vlády a jejích poradců.
Dá se určitě nad osádkou demonstrací z pozice vlády mávnout rukou nebo je snižovat. Je to jenom banda zmatených lidí, kteří se nechali ošálit proruskou propagandou. To si mohou ministři jistě myslet, a asi nebudou ve velké míře vedle.
Ale měli by možná trochu víc vážit, jak se k poměrně zaplněnému Václaváku postavit. Jak fakticky, tak mediálně. Václavák je symbol, dokáže hnout dějinami. Nejde jen tak nad ním mávnout rukou. Nebo dokonce, a to je to smutné, trousit jedovaté poznámky. Ano, policie zadržela pár výtržníků. To by ale nemělo ve vládních činitelích vyvolávat dojem, že je možné tyto tisíce lidí jen tak nějakým výrokem hodit přes palubu. Vláda by se měla mediálně víc snažit.
Někteří lidé v demonstraci podporují Rusko. Ale jiní jsou jen zoufalí z toho, že jim vystřelily ceny energií, potravin, a oni mají strach. To býval motiv k mnoha společenským převratům. Stojí si vláda pevně v kramflecích?
Jak výrazně se vládnutí Andreje Babiše podepsalo na České republice, posoudí až historie. Totéž ostatně platí i pro současný kabinet Petra Fialy. Jednu věc lze ale soudit již nyní. A to jsou dojmy běžných lidí. A tady je jeden obří rozdíl, který nyní se změnou valorizačního vzorce opět nabyl obřích rozměrů. Zatímco za Babiše nebylo sice líp, většina lidí se přesto cítila jako vítězi. To Fialův kabinet za sebou nechává jen poražené. 
Stanislav Šulc: Proč Fialova vláda za sebou nechává jen poražené?
Názory
Náměstí plné nespokojených občanů
Organizátor víkendové demonstrace Jindřich Rajchl má možná nějaké vnitřní pnutí, možná politické ambice. U děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslava Ševčíka, který se plný emocí podílel na „dobývání“ Národního muzea, lze intelektuální schopnosti tušit, taktéž i politickou motivaci. To by ale nemělo být pro vládu důvodem velkopansky nad celou akcí zavracet oči. Ono se tam totiž skutečně sešlo mnoho tisíc lidí.
Je to důsledkem špatného vládnutí? Nebo je to výsledek štvavé, hybridní ruské kampaně? Anebo neschopnosti vlády srozumitelně komunikovat se svým lidem? Vláda přezíravě tvrdí, že demonstrace jsou jenom kampaň proti ní. Ale nebude to tak jednoduché. Bohužel, ministři mají tu smůlu, že sedí ve svých úřadech v době obří inflace a drahých energií. Což mnoho lidí nedokáže finančně unést. Dokázali se s těmito vlivy ministři vypořádat? Fakticky, nebo mediálně? Odpověď je, že bohužel ne.
Inaugurace nového českého prezidenta Petra Pavla, svátek barev v Indii, sportovní výkony i netradiční oslava Mezinárodního dne žen. Dění ve světě v uplynulém týdnu dokumentovaly tisíce profesionálních fotografů. Podívejte se na nejlepší fotografie zachycující vážné i nevážné, poetické či adrenalinové fotografie agentur AP a ČTK.
FOTOGALERIE: Týden ve světě: Pavlova inaugurace, netradiční MDŽ i sníh nad Hollywoodem
Enjoy
V energiích zvolil ministr průmyslu Síkela strategii, že zcela pokryje dodavatele. Čelí přitom podezření, že mu tento přístup našeptali mocní z velkých energetických firem, kteří mají v této době obří zisky. A účet platí spotřebitelé. Ať už je to jakkoliv, na některé Čechy je to moc drahé. Proto chodí lidé na náměstí. Tedy někteří z nich. Sebereflexe vlády? Nula. Jste nuly, jste jen proruští trollové. To nevypadá na pokus usmířit si slabší část společnosti.
Živá půda pro Babiše
Způsob marketingu a komunikace vhání vládu do úzkých. Zná jenom dva póly. Buď o dění mlčet, což připomíná bývalého hradního kancléře Mynáře. Z problémů se prostě promlčíme. Je to osvědčená strategie, která nese své plody. Má však jeden vedlejší efekt. A to je ztráta důvěry. Druhým pólem je agresivní ostouzení názorových oponentů. Což se bohužel děje i v případě protivládních demonstrací.
V nesplatitelné dluhové pasti je stále zhruba 750 tisíc lidí (s rodinami 1,5 milionu Čechů), tragicky vysoký počet lidí, a to i přes řadu dílčích zlepšení a změn v posledních letech. Většina je dnes ve vícečetných exekucích, kde už nejsou reálně schopni splácet, už si na nich není co vzít a exekuční mašina tady jede hodně naprázdno. Podle Davida Ondráčky, protikorupčního experta a bývalého šéfa české pobočky Transparency International jde o jeden z nejtěžších ekonomických a sociálních „zločinů“ polistopadové éry. „Zásadní politické téma je, jestli a jak tento exekuční a vymahačský Klondike, rozprášit,“ komentuje Ondráčka.
David Ondráčka: Předlužené Česko. Tři scénáře pro Fialův kabinet, jak to může řešit
Názory
Je jistě těžké pro lidi v čele státu, pro ministry, čelit tlakům, kterým třeba ještě nikdy v životě nečelili. Tisícovým demonstracím, otázkám novinářům, poznámkám na sociálních sítích. Ale, prosím, vládo snaž se. Je přeci ještě něco mezi mlčením a agresivitou. Něco, co by připomínalo politiku. Tedy pokoru, hledání řešení. Páni ministři, stojíme tiše a v obavách s vámi. Nechceme tady po příštích volbách mít zase Babiše.
