Zajímá nás
Dalibor Martínek: Výdaje na školy v přírodě jsou neúnosné. Otesánek otevírá držku
Je čas škol v přírodě. Jedna nás stála devět tisíc, druhá sedm. Netroufli jsme si to dětem odepřít. Částka je za čtyři noci za žáka prvního stupně. K mému překvapení spí každé z dětí ve dvojlůžkovém pokoji v moderním penzionu. Žádné chatky, stany, ubytovna s pokojem pro deset dětí za 400 na dítě za noc. Dobrodružství, příroda. Nic takového. Dříve jsme takto trávili na táborech každé léto.
Ne, děti jedou do nóbl penzionu. Škola to domluvila, rodiče platí. Zprostředkující agentury, které si školy najímají, mají skvělý byznys. A penziony si pomocí škol v přírodě látají slabou část sezony, květen a červen, kdy lidé ještě chodí do práce a nejezdí na dovolenou, kapacity penzionů nejsou vytížené. Vytěží je tedy děti, respektive peníze jejich rodičů.
Školám je to úplně jedno. Prostě něco dohodnou, rodiče platí. Může tady vznikat podezření, že vedení škol ze situace, kdy naplní nějaký penzion a platí to rodiče, může mít finanční prospěch. Ale to nechme stranou. Už vůbec nechci psát o tom, že součástí posádky autobusů, které vezou děti do přírody, bývají animátorky, které si například při diskotéce pro děti, což je jediná aktivita, kterou pro ně „vymyslí“, před dětmi kouří elektronické cigarety. To je vzor, který by normální rodič nechtěl vidět.
Faktem je, že pomocí škol v přírodě si ekonomicky vypomáhá spousta penzionů, hotelů. Tahají peníze z rodičů, protože vědí, že rodiče nechtějí dětem tuto kratochvíli odmítnout. Někteří rodiče už odmítají. V naší třídě tři odmítli. Je to prostě už moc drahé.
Evropské volby se blíží, takže politické strany, které se nacházejí pod hladinou ponoru, se nás snaží upoutat svými nápady. Často bizarními. Například Zelení, o kterých roky nebylo slyšet po odchodu Matěje Stropnického na zámek se svým přítelem, přišli s originální myšlenkou víc zdanit bohaté lidi. Filip Turek, bývalý řidič závodních aut, a prý černý kůň voleb, zase uvedl, že by jezdil do Bruselu v nadupaném supersporťáku, aby udělal co nejvíc emisí. Bizarností najdete v kampaních mraky.
Dalibor Martínek: Brát majetek bohatým, zabírat prázdné byty. Proboha, jak jsme to vychovali mladé
Názory
Výdaje za desítky tisíc
Výdaje za školy v přírodě jsou vrcholem výdajů, které jsou na rodiče kladeny. Přestože máme státní školství údajně zdarma, rodiče to stojí desítky tisíc korun ročně. Škola v přírodě pro dvě děti z prvního stupně, 16 tisíc korun. Potom je tu stravné, 14 tisíc korun. Jasně, stravné je v pořádku, děti musí jíst. Porce by mohly být větší, ne dokrmovat děti doma po neduživém obědě. Ale OK.
Pak tu máme družinu za tři tisíce, kroužky za další tři. A to nejsou nějaké extra kroužky, keramika, sportovky. A potom přijde do družiny sem tam nějaké ozvláštnění, papoušci, králíci, bubnování na bubínky. Tati, dej mi osmdesát korun. To je týden co týden. Za rok jsou to další tři, čtyři tisíce.
A ještě jsou tady vycházky. Do muzea, na Hrad, na nějakou atrakci, nechci si to ani pamatovat. Další tři tisíce za rok. To je celkem v pořádku, aby byly děti edukované, dozvěděly se nové věci. Ale všechno to stojí rodiče peníze. Školu nic.
A potom jsou tady ještě výlety. Pět set korun za výjezd autobusem do sýrárny, tři sta padesát za Kutnou Horu. A tak dále a tak podobně. Celkově se výdaje za dvě děti na prvním stupni pohybují kolem padesáti tisíc korun ročně.
Nic proti poznávacím výletům, je to dobře, že se děti někam podívají. Sice většinou nedokážou doma říct, co viděly, ale třeba jim z toho někde vzadu v hlavě něco utkvělo. Nicméně, nákladů kladených na rodiče je už docela dost. Je to v ceně jedné letní rodinné dovolené. Není se co divit, že se množí počet rodičů, kteří už nepouštějí děti na školy v přírodě, nekupují jim kroužky. Bezplatné školství už je setsakra drahé.
Školy si z toho nic nedělají. Víc se zajímají o své rozpočty. V rámci permanentního nátlakového vyjednávání už mají učitelé průměrný plat přes 52 tisíc korun měsíčně. Nic proti tomu, za dobrou práci dobré peníze. Jak píše ministerstvo školství na svých webových stránkách, plat učitelů základních škol v roce 2024 činí 54 488 korun, což oproti roku 2023 představuje v průměru zvýšení o 2 500 korun.
Při vstupu do evropské unie před dvaceti lety jsme přijali závazek přijmout, až budeme připraveni, také jednotnou měnu. Tento závazek evidentně zatím stále nemíníme splnit. Za sebe poznamenávám, naštěstí.
Dalibor Martínek: Proč Češi trvají na koruně? Argumenty nemají. Je to jen o emocích
Názory
Školský systém nyní čerpá ze státního rozpočtu 190 miliard korun na platy učitelů. Je filozofickou otázkou, jestli je to hodně nebo málo. Ale na rozdíl od státu, který může zaseknout sekeru, jak a kdy se mu zlíbí, protože to zaplatí budoucí generace, tak konkrétní rodiny musejí utratit konkrétní částku.
Ve školách možná nepostřehli, že za sebou máme dvouletou inflační epizodu, kdy se ceny během dvou let zvýšily o víc než třicet procent. Oni to asi postřehli, ale jejich řešením bylo, vládo, přidej na platech. A vláda přidala. Protože učitelé jsou součástí veřejného sektoru. Ten si hýčkáme, přidáváme mu. Nyní se ministr Jurečka domluvil s šéfem odborářů Středulou, že bude ve státní sféře přidáno všem patnáct procent. Aby státní zaměstnanci netrpěli. Kde se na to vezme? To už nikdo neřešil. Na dluh, samozřejmě. Za peníze lidí v soukromém sektoru.
Jak to souvisí se školou v přírodě? Jednoduše. Vše platí lidé ze soukromého sektoru, z branží, které vytvářejí hodnoty. Erár je jenom konzumuje, a chce jich konzumovat čím dál víc. Otesánek otevírá držku.
