Dalibor Martínek: Wimbledon bez Rusů? Sport je bytostná politika. Netvařme se, že je to „jenom“ sport
Válka na Ukrajině trvá už dva měsíce. Začali ji Rusové, a vraždí lidi. A po celou tu dobu se řeší, mimo jiné, jedna okolnost. Sport. Přesněji řečeno, účast ruských sportovců v rozličných mezinárodních sportovních soutěžích. Uznávám, že jde o nepodstatný problém vzhledem k dění na Ukrajině. Vzhledem ke všemu tomu nesmyslnému vraždění.
Nicméně, pořád a znovu se otázka ruských sportovců vynořuje. Rusům samotným připadá vyřazování jejich reprezentantů z rozličných akcí jako nespravedlnost západního světa. Politika se přece nemá míchat se sportem, zní jejich argument.
Nad otázkou, zda mají být Rusové vyřazeni ze sportu nebo ne, ale nepřemýšlejí jenom Rusové. Je to téma, které už dva měsíce řeší celý západní svět. Některé mezinárodní sportovní asociace Rusy vyloučily. Některé, jako třeba sáňkaři, naopak ne.
Je třeba říct, že vlastně nejde jenom o sport. A ani o peníze. Jde o mezinárodní prestiž.
Takže klíčový rébus. Má se sport míchat s politikou? Naposledy například nejlepší tenista všech dob Novak Djokovič prohlásil, že mu připadá vyřazení Rusů z nejslavnějšího tenisového turnaje světa, z Wimbledonu, jako „šílenost“. Sport se podle něj nemá míchat s politikou. Jinými slovy, my jsme sportovci, nechte nás v klidu žít v našem sportovním světě.
Jak to tedy je? Je sport politika, nebo není?
Odpověď je poměrně jednoduchá. Dá se ukázat na pár příkladech. Když se konala olympiáda v roce 1936 v Berlíně, byl to jenom sport, nebo i politika? Když desítky tisíc lidí na tribunách hajlovaly, bylo to ze sportovního nadšení? Když v roce 1980 nejeli Američané na olympiádu do Moskvy, bylo to proto, že by jejich sportovci nebyli připraveni? A když o čtyři roky později neletěli ruští atleti, a ani žádní jiní sportovci na olympiádu do Los Angeles, jaký to mělo důvod?
Sport je vrcholná politika.
Když nějaký sportovní tým vyhraje důležité utkání, hraje se hymna jeho státu, na stožár stoupá vlajka. To není politika? Jak se říkávalo, sport je naopak prodloužením politiky. Pojďme se místo válčení utkávat ve sportovních disciplínách. To je duch konce devatenáctého století, kdy sport vzniknul.
Rusové nyní vsadili na první prostředek, na skutečnou válku. Měli by tedy být distancováni z té druhé části, ze sportu? Rusové už byli vyřazeni z fotbalového mistrovství světa, nejvíc komerční akce světa. Tedy, kromě amerického superbowlu. Rusové a Bělorusové byli vyřazeni z hokejového mistrovství, a také ze spousty dalších mezinárodních sportovních akcí. V některých sportech dosud polemika o účasti Rusů probíhá.
Je to nepatřičné míchání sportu s politikou? Za mě vůbec. Rusové se z civilizované společnosti vyřadili sami. To znamená i ze sportu. Podivování se nad tím, nebo dokonce rozhořčení, není na místě. Že je někdo skvělý tenista, a proto by měl bez ohledu na národnost hrát významný turnaj? Pokud chtějí Rusové někde sportovat, nechť se zřeknou svého občanství, své země. Jinak patří mezi voliče, kteří dávají hlas vrahovi Putinovi.
Pokud by přišlo embargo na ruský plyn, má nejen Německo, ale celá Evropa velký problém. V sázce by mohla být i samotná existence Evropské unie. Hospodářskému deníku Handelsblatt to zopakoval šéf energetického koncernu E.ON Leonhard Birnbaum. Zároveň vyloučil návrat k jaderné energetice v Německu, nebrání se ale prodloužení životnosti německých uhelných elektráren.
Embargo na ruský plyn může být labutí písní Evropské unie, říká šéf koncernu E.ON
Leaders
Že deklarují svůj odpor k válce? To je málo. Možná by se místo pobíhání po hřišti a vydělávání západních honorářů měli vrátit do své země a bojovat za jiné vedení státu.
Je tu ale jeden paradox. Ve Spojených státech, nejsvobodnější zemi světa, se profesionálních soutěží v čele s hokejovou NHL účastní desítky Rusů. S honoráři v milionech dolarů ročně. Tento týden se stal mediální hvězdou nejslavnější hokejové soutěže světa Rus Alexandr Ovečkin, který už podeváté v životě nastřílel za sezonu padesát gólů. To je v NHL milník, je to bráno jako kredit nejvyšší kvality. Ovečkin, obyčejný ruský sportovec. Nebo blízký přítel Putina?
Americký prezident Joe Biden oznámil další pomoc Ukrajině v hodnotě 800 milionů dolarů. Ruští hokejisté však můžou dál dávat góly před americkým publikem, které jim za skvělé sportovní výkony freneticky tleská.
Je vidět markantní rozdíl mezi mezinárodními organizacemi, které se snaží udržet nějaký etický kód, a mezi soukromými sportovními společnostmi. Pro Spojené státy je Ukrajina prostě příliš daleko. Pořád přemýšlím, zda je americký oportunismus vyšší formou společenského zřízení, nebo je tomu naopak.
