Dalibor Martínek: Zrušme Cermat. Jen plete dětem hlavu
Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.
Jenže. Narazili jsme doma na zeď. A vůbec ji nechápeme. Tou zdí jsou jakési prapodivné zkoušky.
Desetiletá dcera by se ráda dál vzdělávala, baví jí učení, látce rozumí, je proaktivní. Jenže jakýsi ústav nebo co to je, jmenuje se to Cermat, ji postavil do života, a samozřejmě tím i nám, rodičům, prapodivnou překážku. Musí splnit zkoušky, aby se mohla stát plnohodnotným člověkem.
Jenže ta zkouška je úplně o něčem jiném, než se pět let ve škole, s důvěrou v systém, vzdělávala. Tam byla matematika, čeština, angličtina. Ale najednou je důležité, jak vyplní nějaký prapodivný formulář, jakou tužkou má psát, jak má pojmenovat číslo úkolu. To přece není školství, to je šikana.
Sledujeme zánik jedné politické strany v přímém přenosu. Byli to mladí, progresivní lidé, do kterých mnoho voličů vkládalo naděje. Výsledek? Totální zklamání. Mladí by asi přeci jen měli nechat prostor straším, zkušenějším.
Dalibor Martínek: A taková to byla pěkná strana. Vzpomene si za rok někdo na Piráty?
Názory
Několik rovin
Má to několik rovin. Za prvé, jak si nějaká organizace, čert ví, kde se vzala, může dovolit klást dětem překážky ve vzdělání? Děti chodí do školy, učí se tam všechno, co jim předkládá školský řád. My, rodiče, s tím tak nějak souhlasíme. A večer pomáháme s domácími úkoly. Věříme, že je to pro děti prospěšné.
Jenže. Děti se něco pět let učí, jsou svědomité, a potom přijde, jak to nazvat, břitva, která rozhodne, kdo může jít na vyšší stupeň, a kdo ne.
Kdyby šlo o to, jak se kdo pět let učil, nebo jak je šikovný a chytrý, tak vlastně nic proti. Ale proč po pěti letech vzdělávání ve školském systému, na který daňoví poplatníci vydávají přes dvě stě miliard korun ročně, najednou svěří rozhodnutí o budoucnosti dětí nějakému Cermatu? Co je to ten Cermat? A proč mě má zajímat?
Asi šikovná partička lidí, která si vylobbovala státní příspěvky, pozici v systému. Prapodivnou pozici. Školy učí, a Cermat testuje? A testuje něco, co se ve školách neučí? Paralelní světy. Proč mají nějací šikulové rozhodovat o budoucnosti mých dětí?
Tento prapodivný Cermat dostal na starost centrální řízení zkoušek, na základě kterých rozhodne, zda dítě půjde nahoru, bude se vzdělávat a rozvíjet lidskou společnost, nebo propadne „peklu“, půjde dělat automechanika. Takže děti chodí do školy, učí se látku, ale o jejich budoucnosti nakonec rozhodne nějaký Cermat? Jako rodiče mě to uráží.
A dále. Jelikož jsou centrálně řízené zkoušky nyní standardem, nalepila se na tento systém řada firem, které na tom vydělává. Firmy vám říkají, že děti za peníze naučí tímto systémem projít. Dcera přinesla ze školy marketingový materiál, nabízející přípravné kurzy, které by jí pomohly s přípravou na zkoušky na gymnázium podle systému Cermatu. Cena? Kurz stojí 9 600 korun. A většina rodičů tyto peníze zaplatí.
Učitele stále víc vyčerpává komunikace s rodiči dětí. Pro většinu z nich je to dokonce náročnější než komunikace se studenty. To je sdělení výzkumu vědců Národního institutu Syri. No, to bude zase pěkný školní rok.
Dalibor Martínek: Učitelů přibývá a nechtějí se bavit s rodiči. To bude zase husté
Názory
Tady malá vsuvka. Jak je možné, že děti dostávají ve školách do rukou marketingové materiály všelijakých firem, které potom večer předkládají rodičům? K nám do činžáku žádné marketingové papíry nesmí vstoupit. Ale do škol, malým dětem, ano? Divné. Otázka na ředitele, ředitelky.
Peníze rozhodují o vdělání
Ale zpět k věci. Zkouška, která má „roztřídit“ děti na nadané a méně nadané je ve skutečnosti zkouškou rodičů. Máš peníze, dáš je na vzdělání svých dětí? Společnost se nám nedělí na nadané a méně nadané, ale na bohaté a méně bohaté. Peníze rozhodují o vzdělání dětí. Protože kdo nezaplatí dítěti kurz, který ho provede nesmyslnou zkouškou, tak jeho dítěti klesá naděje na přijetí na vyšší stupeň.
Všichni rodiče, kteří na to mají, raději zaplatí. Aby jejich dítě dokázalo splnit nesmyslné testy Cermatu, a nepropadlo se do nicoty. Zvrácený systém českého školství, které je prý bezplatný. To už je dávno fikce.
A nakonec. Učitelé žádají čím dál víc peněz od daňových poplatníků. Jejich odboráři se mohou za požadavky učitelů přetrhnout. Ale učitelé cpou dětem do hlavy látku, kterou děti pro postup na vyšší stupeň vůbec nepotřebují. A nepotřebují ji ani k životu. Celkem drahý, ale poněkud zatuchlý systém vzdělávání.
