Zajímá nás
Dalibor Martínek: Zvýšit poplatky za televizi a za rádio? Spíš je zrušit. Veřejnoprávní média ztratila smysl
Česká televize a Český rozhlas jsou dvě posvátné krávy politiků. Mluví se o nich jako o garantu objektivních, vyvážených informací pro veřejnost. Ale zároveň do řídících orgánů, rad, cpou politici jednoho svého nominanta za druhým, aby měli pod kontrolou tok informací. Nyní se vede boj o poplatky pro tyto krávy. Protože politikům záleží na tom, jak tato dvě média budou o nich informovat.
Možná není tak veřejně známé, že ze sedmi miliard ročních příjmů České televize, z většiny pocházejících z televizních poplatků, o které se nyní vede takový boj, jde víc než šest miliard korun na takzvanou vlastní tvorbu. Což znamená, že na velkých Kavkách sedí celkem v pohodě v mnoha patrech a kancelářích mnoho lidí, kteří vymýšlejí, čím obšťastnit televizní diváky. Něčím zábavným.
Většinou sáhnou do archivu, ale i tvoří. A to bez ohledu na finanční výsledek, protože peníze každý rok vždy přitečou. Jaký to rozdíl od komerčně pracujících médií, která musí spočítat příjem a výdej na každém projektu. Miliardy korun v České televizi, v této skutečně dojné krávě, si rozdělují lidé z produkčních týmů, které nám nabídnou tu nějakou pohádku, tu třeba veleúspěšný stardance. O kterém si budeme povídat celý podzim. Ale to je vysloveně komerční projekt, který by si na sebe uměl vydělat.
Fenomén Případů 1. oddělení vynesl Českou televizi v roce 2022 k dalšímu titulu nejsledovanější tuzemské televizní skupiny. Podle ředitele programu ČT Milana Fridricha za tím stojí zejména správně nastavený systém kontroly, díky němuž dokáže veřejnoprávní stanice konkurovat komerčním televizím i nové konkurenci ze strany streamingových služeb. Ty podle Fridricha pak nejsou jen konkurencí, ale také partnery. Detaily ale zatím zveřejnit nesmí.
Šéf programu ČT Fridrich: Docent je hit, už chystáme druhou řadu. Maďaři natočili vlastní Most
Leaders
Není moc jasné, proč by ho měli platit ze svých peněz koncesionáři. Vlastně není ani moc jasné, proč jsme takzvanými koncesionáři něčeho, čehož provoz nedokážeme ovlivnit, produkci nepotřebujeme konzumovat a koncesionáři něčeho, co si právě nyní říká o víc peněz. Pod trapnou záminkou, že mu už dlouho nikdo nepřidal. Poslanci řeší návrh vlády na zvýšení poplatků České televizi na 150 korun měsíčně a Českému rozhlasu na 55 korun. Středem pozornosti se stal Andrej Babiš, který dlouhé hodiny mluvil v poslanecké sněmovně proti těmto poplatkům.
Cílené zákroky
„Stávající návrh na zvyšování koncesionářských poplatků, který tak vehementně prosazuje Fialova vláda, není nic jiného než snaha korumpovat, a ještě víc si před podzimními sněmovními volbami k sobě připoutat Českou televizi a Český rozhlas,“ prohlásil také šéf ANO. Dnes jednání poslanců pokračovalo. Předem bylo jasné, že koalice má dost síly protlačit svůj návrh na zvýšení poplatků. Bez ohledu na to se dá říct, že Babišovy poznámky se zakládají na pravdě.
I na jeho dlouhodobé zkušenosti. Politici skutečně nadměrně zasahují do zpravodajského dění médií. Dělá to i Babiš. Každý si jistě pamatuje památný telefonát redaktoru Kálalovi do Lidových novin těsně předtím, než Babiš celé vydavatelství Mafra koupil. „Vy nevíte, s kým se bavíte,“ vyhrožoval Babiš nebohému redaktorovi. Babiš jistě není měřítko objektivnosti zpravodajství.
Na druhé straně je otázkou, nakolik si vlastně v Česku držet takzvaně nezávislá, veřejnoprávní média. Ona jsou totiž nezávislá odtud potud. A to se bavíme pouze o zpravodajství, což není ani desetina výdajů na produkci České televize. Vlastně se tady bavíme hlavně o České televizi. Český rozhlas nikoho moc nezajímá, je to technologie minulosti. Ale i tam míří víc než dvě miliardy korun ročně od občanů, i tam sedí v čele nominanti politických stran. Za tyto peníze si rádio například mohlo dovolit vybudovat zpravodajský web iRozhlas, kterým se chlubí.
Česká tisková kancelář je popelkou mezi veřejnoprávními českými médii. Ví to i Jaroslav Kábele, který v červnu usedne do křesla ředitele. Pozornost politiků je upřena na Českou televizi nebo na Český rozhlas. To Kábeleho trochu mrzí. Agentura, která zásobuje celý český mediální svět novými zprávami, nemá ani koncesionářské poplatky, ani žádné dotace. Musí se živit vlastní ekonomickou aktivitou. Uživit tiskovou kancelář si bere nastupující šéf jako svůj hlavní úkol.
Nový šéf ČTK Kábele: Budeme víc oslovovat firmy a instituce. A lépe využívat nemovitosti
Zprávy z firem
Pokud by vznikal někde jinde podobný mediální projekt, musel by jeho zakladatel pracně shánět investory a peníze. V rádiu to jde jedna dvě, máme přece erární peníze, rok co rok. Tak proč bychom si nepořídili elitní novináře z jiných médií. Přeplatíme je, vytvoříme tým, a zválcujeme konkurenci. To se to buduje za erární peníze. A teď jich chce rádio ještě víc.
Novinářská šlechta
Ale zpět k té větší částce a viditelnějšímu médiu, k České televizi. Politici řeší hlavně tu malou, čtvercovou budovu na konci Kavek. Zpravodajství. Do toho jde skutečně výrazně minoritní částka ze všech příjmů České televize. Většina uvízne na velkých Kavkách, v produkčních skupinách. A asi i jinde. Zpravodajské Kavky nepotřebují víc peněz. Mají techniku, mají auta, mají zaměstnance. Mají, na co si vzpomenou. Co nemají, je nezávislost. A nikdy ji mít nebudou, vždy budou v područí všelijakých poradců politických stran, kteří si, jak se jim zachce, zavolají buď generálnímu řediteli televize, nebo šéfovi zpravodajství. Je tam proto vytvořená ještě funkce ředitele zpravodajství, což je jakýsi tajemník, který přímo neřídí zprávy, ale může dávat šéfredaktorovi dobré rady. Osobní zkušenost z let minulých mi říká, že když se nějaké politické straně něco nelíbí, systémem padajícího předmětu dokáží ve zpravodajství ČT vyvinout patřičný tlak.
Další rovinou je, že se skutečně redakce České televize cítí být jakousi novinářskou šlechtou, lepšími novináři. Pravda je však taková, že v ČT pracují stejní profíci jako v jiných médiích. V ČT neexistuje, přes etické kodexy a komise, vyšší úroveň novinařiny než jinde. Jediný rozdíl je, že tam se skutečně novináři nemusejí ohlížet na náklady, protože je platí daňový poplatník. To v komerčních médiích není. Máme si držet tuto novinářskou pseudošlechtu, která je vědomky či nevědomky v područí politiků? A koncesionáři mají kvůli tomu sáhnout hlouběji do kapsy?
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
Léto je v prostředku, cyklisté v Česku zaplnili každou píď prostoru. Potkáte je na silnici první i druhé třídy, na každé cestě v Praze, samozřejmě i v dalších městech. Potkáte je na lesních cestách, kde si razí prostor. Potkáte je prostě všude.
Dalibor Martínek: Vytvořme rezervace pro cyklisty. Aby neohrožovali normální lidi
Názory
Andrej Babiš vyvěsil na svůj instagramový profil nové videjko. Se svými příznivci se chtěl podělit o radost z volebního úspěchu. Možná ukázal víc, než chtěl. Ale možná mu je to úplně jedno, prostě jenom sdílel emoce z vítězných voleb.
Dalibor Martínek: Padre Babiš a jeho věrní. Na videu vidíme příští vládu
Názory
Takže jeden po druhém. První je samozřejmě premiér, Petr Fiala. Pro Ukrajinu udělal nejvíc ze všech premiérů Evropské unie. Zorganizoval cestu do Kyjeva, za prezidentem Zelenským, jako úplně první premiér ze zemí EU.
Dalibor Martínek: Vysvědčení vlády? Lepší než fotbalisté to nebude
Názory
