David Ondráčka: Americká demokracie. To je velkolepá show ve swing states
Americké volby jsou top politická událost roku. Viděl jsem osobně jen malou výseč Ameriky, ale pár postřehů nabízím. Americká demokracie má tolik specifik, že paralely k Evropě nebo dokonce Česku téměř vůbec nesedí. Volební systém se swing states, primárky, bombastický způsob vedení kampaní, její financování nebo forma lobbingu a prosazování zájmů. Amerika je pořád země neomezených možností, ale výhody využije čím dál omezenější počet lidí, a to volby podle mě rozhodne.
Američané si prostě vyberou podle svých peněženek a domácích problémů, kterých je hodně. Vidět tolik chudoby a zanedbané infrastruktury v tak bohaté zemi je až děsivé, míra nerovnosti je mimořádná, společnost je hodně kastovní. Americký sen už je minulost, na kterou se nostalgicky vzpomíná, sociální mobilita je dost omezená, společenský výtah nahoru je dost zaseklý. Éra americké globální dominance v mezinárodní politice už také skončila. Evropa je pro ně už dlouho na vedlejší koleji, zajímá je Čína, Asie, Afrika a Latinská Amerika. A hlavně ať ty výsledky voleb ten, kdo prohraje, nakonec uzná.
Demokrati vs. republikáni, Kamala Harrisová vs. Donald Trump. Americké volby jsou tu a očekává se jedna z nejtěsnějších prezidentských bitev historie. Pokud ne ta vůbec nejtěsnější. Předvolební průzkumy nefavorizují ani jednoho z hlavních kandidátů, o volbách navíc může rozhodnout překvapivý výsledek jen v jednom státě. Do volby tak hodně promluví samotný proces a specifika amerických voleb, které jsou nepřímé. Jak vlastně Američané volí a jaké formální kroky dělí jednoho z hlavních kandidátů k inauguraci prezidentem? Zde jsou klíčové otázky týkající se amerických voleb.
PŘEHLEDNĚ: Jak se volí americký prezident. A do kdy musí být jasný vítěz?
Politika
Americký sen jako nostalgický mýtus
Americký sen byl vždy problematický koncept (spíš takový motivační mýtus) se silnou nostalgií. Poslední roky ukazují, že rozhodně ty příležitosti nejsou rovné. Sociální mobilita nefunguje a přesto lidi všude slyší, že musí být za každou cenu úspěšní, že to mají ve svých rukou. Stačí jet na kraj velkých měst a vidíte nekonečné fronty lidí na jídlo, obrovské množství bezdomovců, lidi s malou možností se prodrat nahoru. Třeba vážně onemocnět, třeba dostat rakovinu, znamená vysoké riziko, že upadnete do dluhů a propadnete na dno. Z mé zkušenosti málokde na světě vidíte až tak kastovní společnost, to je překvapivé.
Mašina společenské smlouvy se těžce zasekla. Že by bohatství protékalo ke všem je iluze. Míra nerovnosti je mimořádná a se změnou demografické a národnostní struktury se ještě prohlubuje. Vnitřní infrastrukturní dluh je obrovský, mosty, cesty, školy potřebují masivní investice a modernizaci, mnohde se nežije dobře. Infrastruktura na mnoha místech kolabuje, a to je vidět. Státy potřebují roky investovat do sociální práce s lidmi, dostat je z chudoby. Opravdu to je velký paradox vidět zemi s tak robustní ekonomikou, kde zároveň takové množství lidí žije v těžké chudobě.
Američané volí novou hlavu státu. Průzkumy předvídají extrémně vyrovnaný souboj, který patrně rozluští až výsledky z hrstky dosud nerozhodnutých států. Zdá se také, že americká společnost i politická reprezentace už nemohou být více rozdělené. Lze říci, že proti sobě stojí dvě zcela odlišné koncepce vidění světa. Co ztělesňuje Kamala Harrisová a Donald Trump?
Kamala Harrisová vs. Donald Trump. O co se hraje v prezidentských volbách?
Leaders
Korporace a lákání mozků
Americké ekonomice a byznysu dominují korporace, které jedou v oligopolním modelu, plném skrytých dotací a podpor, o kterých se moc nemluví. Bohatství zůstává nahoře, manažeři a akcionáři bohatnou enormním tempem, řadoví zaměstnanci mnohem méně, systém to bohatství neprokapává dolů. Každý kandidát se vůči těmto elitám vymezuje, ale zároveň na ně a jejich peníze a vliv spoléhá.
Státy přesto pořád zůstávají jako velká inovační mašina, která spoléhá na řadu špičkových univerzit, start-upy, lákání mozků z celého světa. Ale pořád to je cílová stanice pro spoustu lidí, kteří se tam chtějí dostat, protože tam vidí šanci na lepší život. Je to plné paradoxů.
Demokracie trochu jinak: primárky, stadiony a fundraising
Volby mají opravdu zvláštní, archaický systém s voliteli v jednotlivých státech. Ve většině států je dlouho (a vlastně pořád) jasné, kdo vyhraje. Vlastně ty volby jsou tím celé podivné, když se reálně volí tak v 7 až 10 státech, a zbylých 40 to lidé více méně formálně hodí. Je však zřejmé, že ten systém téměř nejde změnit. Asi jedině, kdyby vyhrál Trump na počet hlasů, ale prezidentkou se stala Harrisová. Pak si dovedu představit ochotu republikánů k volební reformě. Reálná politika se ve většině států odehrává v primárkách, kdy se vybírá ten či onen republikán nebo demokrat, který má pak zvolení téměř jisté.
Úplně jinak probíhají kampaně ve formě bombastických mítinků kandidátů na stadionech. Představte si, že by třeba v Česku přišel plný stadion na politika. Ale i drobná telefonická kampaň, nebo obcházení dobrovolníků a klepání na dveře. Opět v našich podmínkách a tradici asi nepředstavitelné, že by vám zavolali od kandidáta třeba 10x, jestli už jste si vybral. To byste ho natruc nevolil, že moc otravuje.
Úterní prezidentské volby ve Spojených státech budou mít dalekosáhlé ekonomické dopady - od zdanění Američanů až po to, jak jejich země obchoduje se zbytkem světa. Kandidátka Demokratické strany Kamala Harrisová a republikán Donald Trump voličům předkládají zcela odlišné politické vize, které budou formovat i příliv imigrantů na trh práce a transformaci energetiky důležité pro průmysl. Jejich rozdílné postoje ovlivní ceny, které spotřebitelé platí za zboží každodenní spotřeby, a také náklady na půjčky pro domácnosti a podniky v souvislosti s dluhy, píše agentura Bloomberg.
Bloomberg: Pět klíčových ekonomických dopadů výsledků prezidentských voleb v USA
Money
Naprosto odlišně probíhá kampaňový fundraising. Z našeho pohledu může vypadat až bizarně, že kdo sežene více peněz, ten je vnímán jako lepší. Americká politika ale funguje jako mašina byznysových a společenských zájmů a finanční podpora k tomu patří. Důležité je, že volbou prezidenta a střídáním vlád přichází výměna celých federálních administrativ, což jsou tisíce pozic, které se změní, pro ty lidi jde o hodně.
US: End of an Era
Z pohledu zahraniční politiky je jasné, že konec globální dominance a unilateralismu už nějakou dobu nastal, už to není jediná supervelmoc. A pro nás, v Evropě je důležité vědět, že jsme pro ně na vedlejší koleji. Je třeba se probudit ze snů a stavět vlastní kapacity a prosperitu. Amerika prostě řeší hlavně Asii a Čínu, zajímá ji Pacifik, rozvoj Jižní Ameriky a Afriky. Upřímně pro ně třeba válka na Ukrajině a ruská hrozba není tak zásadní.
Hlavně ať poražený volby nakonec uzná
Tipovat tak mimořádně vyrovnané volby nemá smysl. Netuším nakolik lidi v průzkumech lžou nebo neříkají své skutečné preference, to uvidíme už ve středu. Je jasné, že rozdělení dále zůstane a polarizace nezmizí. Ale přál bych si, aby to americká společnost ustála a volby uznala a nepřevážil příběh o velkém volebním podvodu. Aby se to nerozjelo do něčeho opravdu nehezkého..
