David Ondráčka: Bruselská dotační kráva postupně končí
EU fondů bude do Česka přitékat méně než v minulých 20 letech a Česko se stane v příštích letech čistý plátce ve vztahu k rozpočtu EU. Teď je čas dělat kroky k efektivnímu využití menšího balíku peněz k rozvoji Česka. Zatím tady není žádný plán, jen spoustu ideologických keců, že Brusel je špatně a dotace jsou zlo, ale to zoufale nestačí. Ptejme se politiků a stran na jejich konkrétní řešení. Kdo nemá žádný plán, je v politice úplně k ničemu.
Oblast fondů je komplexní problematika, je zatížená nesmírnou byrokracií a zahalená v podivném newspeaku nesrozumitelných zkratek a pojmů. Ale reálně to je způsob, jak rozdělovat balík peněz na jednotlivé politické priority podle určitých kritérií a zároveň nastavit přiměřené kontroly jejich využití a dopadu. Chce to být kreativní, bude méně peněz, je třeba víc dobrých nápadů, jak z mála udělat hodně.
Když ne Česko, tak třeba Rumunsko
Je to tvrdý a pragmatický boj o peníze s ostatními členskými státy, to je podstata evropské politiky. Když je nezíská Česko, tak je získá někdo jiný, třeba Finsko, Rumunsko, Chorvatsko. Tady rozhoduje připravenost administrativ a konkrétních projektů, potřebujeme profesionální diplomacii a kvalitní úřednické týmy vyjednavačů. A ti potřebují důslednou politickou podporu, ne pouze verbální gesta.
V Česku se pletou dojmy s pojmy. Mluvíme o dostupném bydlení. To znamená, že by v Česku mělo být bydlení, ať už nájemní, nebo vlastnické, dostupné. Pro ekonomicky aktivní obyvatele. To se neděje, v Česku je z celé Evropské unie bydlení nejhůře dostupné.
Dalibor Martínek: Dostupné bydlení? Poslanci vymýšlejí koloběžku
Názory
Na této frontě se skutečně hájí bytostné české národní zájmy, tohle ovlivní kvalitu života v našich regionech i modernizaci ekonomiky. Příští vláda i sněmovna to můžou nastavit, konkrétní recepty stran by měly být jedním z témat voleb. Na tom se mohou politici vyřádit, sršet nápady a nabízet promyšlená řešení. Do čeho fondy investovat, jaké priority zvolit, jaké instituce k tomu potřebujeme, jak systém odbyrokratizovat, na čem ušetřit.
Z čeho nahradíme výpadek fondů?
Lze se lehce provokativně ptát, až nás ten zlý Brusel přestane sponzorovat, přežijeme to vůbec? Jak se budou financovat ty nezbytné služby, na které už peníze z EU nebudou, jak nahradíme tento výpadek? Fondů přiteče výrazně méně a z čeho ufinancujeme klíčové sociální, zdravotní, preventivní i vzdělávací služby, které dnes jedou čistě z evropských peněz. Jak budeme chtít vyrovnávat rozdíly mezi regiony a nakopnout přehlížené regiony, z jakých peněz budeme investovat do vnějších i vnitřních periferií, aby se nevylidňovaly a kvalita života tam neklesala? Opravdu je čas vymýšlet, jak budou postaveny kohézní programy po roce 2028 (Koheze 28).
Efektivita a dotace bez zprostředkovatelů
A jde i o efektivitu čerpání a administrace, která má dnes velké mezery. Musíme najít cestu, jak reformovat a zjednodušit agendy vykonávané dotačními organizacemi podřízenými ministerstvům, které se dnes vzájemně překrývají. Je prostor zanalyzovat a vyřešit duplicity a neefektivity v systému, do kterého přiteče jednoduše méně peněz. NKÚ ukazuje, že některé orgány v ČR administrují národní i „evropské“ dotace a v podstatě tak provozují paralelní administrativní struktury. Evropská komise pak odhaduje, že Česko může náklady na administraci snížit o víc než čtvrtinu.
Správci dotačních titulů by měli usilovat o jednotnou strukturu a jednodušší formuláře pro administraci všech dotací, které poskytují. Cílem má být, aby žadatelé dokázali s těmito úkoly poradit sami a nemuseli se obracet na specializované agentury, které jim to za úplatu zajišťují. Tento „dotační byznys“ silně prodražuje implementaci těchto programů. Musím se přiblížit stavu, kdy dotace půjdou na konkrétní projekty přímo příjemcům, a ne zprostředkovatelům.
České vězeňství je v krizové situaci, je to ukázka selhávání státu. Chybí peníze, personál, technika, plnou odpovědnost za to nese Ministerstvo spravedlnosti. Věznice jsou zastaralé a přeplněné, vězni jsou v celách po deseti a více lidech, žádný fešácký kriminál to fakt není. To chce ministr Blažek fakt nechat dojít až do stavu, kdy tam začnou umírat lidi, bude se utíkat nebo dojde k bojům uvnitř věznic? Pak to bude mediální a politické téma?
David Ondráčka: Věznice jsou zastaralé a přeplněné. Ministr Blažek kriticky selhává
Názory
Systém EU fondů je teď tak komplikovaný, že malé a střední firmy, na něž většina podpor primárně cílí, to přebujelé papírování radši vzdají. A pak peníze jdou těm velkým rybám, které je sice nepotřebují, ale umí v tom chodit. Nebo spíš si najmou ty „správné lidi“, kteří v tom opravdu chodit umějí.
Dva trendy v EU fondech
Máme tady dva velké trendy v oblasti EU fondů. První je tlak podmínit proplácení EU peněz splněním určitých systémových reforem v členské zemi. Tak je dnes postaven třeba Národní plán obnovy a podobné podmínky programů budou přibývat. Logika je jednoduchá, provedeš reformy, které sis sám naplánoval, dostaneš celý balík peněz. Česku se reformy moc nedaří, a tím bohužel o část peněz přichází. Mimochodem z toho Národního plánu obnovy nechá Fialova vláda příštím vládám pěknou sekeru.
Spousta lidí (a mnohdy oprávněně) považují NIMBY (z anglického Not In My Back Yard, v překladu „Ne na mém dvorku“) efekt za klíčovou věc podvazující prosperitu Česka, brzdící investice a výstavbu. Určitě to má svůj vliv, ale ty příběhy jsou často velmi podobné a zdaleka nebývají černobílé. Svým způsobem nejlepší způsob, jak efektivně zničit místní komunitu, je špatně komunikovat chystanou stavbu obchvatu města.
David Ondráčka: NIMBY a obchvaty měst. To je nejrychlejší cesta k sousedské nenávisti
Názory
Druhý trend je, že budou ubývat klasické dotace a fondy a místo nich se budou více používat investiční nástroje, návratné půjčky nebo podpory s vysokou spoluúčastí příjemců. Bere se, že investiční koruna se do ekonomiky spíš vrátí než dotační koruna, a že má větší multiplikační efekt. I tento model má své plusy i minusy, ale zdá se nezastavitelný. Je potřeba naučit města, obce, příspěvkovky, univerzity i sociální zařízení s těmito investičními nástroji pracovat a dát jim podporu, aby to bylo pro ně zvládnutelné.
Další texty protikorupčního experta Davida Ondráčky
Rodiče a děti i letos narazili do přijímačkové zdi v Praze, Brně a dalších velkých městech. Testy Cermatu spolu s dlouhodobě nedostatečnou kapacitou všeobecných středních škol jsou obrovskou ostudou této země a opravdovým zločinem na mladé generaci. Česko nemá jiné zdroje, než ty lidské (žádné zázračné suroviny tady neobjevíme), marníme je a dětem strašně ubližujeme.
David Ondráčka: Děti, zkuste to příští život aneb Přijímačkový masakr je tady zase
Názory
