David Ondráčka: Cermat a No Future. Připravujeme děti na svět, který už zmizel
Přijímací testy vytvořené státním Cermatem zaspaly dobu. Spíš než schopnosti dítěte hodnotí ochotu rodičů věnovat čas individuální přípravě a zaplatit přípravné kurzy, píše ve svém komentáři David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International.
Máme dceru v 5. třídě, normální bystrá holka se spoustou zájmů i mimo školu. Jako řada rodičů v podobné situaci přemýšlíme, jestli má vůbec zkusit přijímačky na víceletý gympl. Rozhodli jsme se, že to zkusí a teď chodí na přípravný kurz. Bereme to v klidu, když to nevyjde, tak se nic neděje.
Ale přijímací testy vytvořené státním Cermatem nám hodně zvedly mandle. Co vlastně měří a hodnotí? Jsou nastaveny tak, aby vybraly děti v 10 letech, které mají dlouhodobé studijní předpoklady? A co vlastně chceme po studentech víceletých gymnázií jako vstupní předpoklady nebo kompetence?
Testy Cermatu a soustředění
Úplně chápu, gympl je výběrová škola, míst je málo, testy mají vybrat mimořádně nadané děti. Ale když si je čtete, mám pocit, že to se autorům moc nedaří. Ty testy minimálně v češtině jsou plné dlouhých, nudných textů, které mají ověřit schopnost dětí najít v nich nějaký chyták. Najděte třeba 5 chyb v několika dlouhých odstavcích dost úmorného textu. Takový mechanický úkol určitě dobře posoudí schopnost se intenzivně dlouho soustředit, ale je to ten hlavní předpoklad pro studium? A měl by vůbec být u dětí v 10-11 letech? Říká to něco o chytrosti nebo o schopnosti dítěte se učit?
Určitě jsou děti, které jsou schopné se mimořádně soustředit, a asi mají skvělé předpoklady jednou pracovat ve vědě nebo laboratořích. Ale je i plno chytrých dětí s jiným nadáním. Tyto testy za mě bohužel vůbec nehodnotí dávání si věcí do souvislosti, analyzování problémů, abstrakci, myšlení v kontextu, a kreativitu už vůbec. Nemluvě o tom, že těkavost a zkratkovitost nás obklopuje všechny a jde přímo proti naší schopnosti se koncentrovat. Děti žijí v tiktokové době, není pro ně snadné přepnout.
Učitelé v regionálním školství pobírali po započtení všech příplatků a odměn v roce 2021 průměrnou hrubou měsíční mzdu téměř 47 tisíc korun. Je to meziročně o osm procent více. Pedagogové působící na základních a středních školách si loni v průměru vydělali téměř 50 tisíc měsíčně, průměrný plat učitelů v mateřských školách je o pětinu nižší, uvedl mluvčí Českého statistického úřadu (ČSÚ) Jan Cieslar. Průměrná mzda v celém Česku ve druhém čtvrtletí stoupla proti stejnému období předchozího roku o 4,4 procenta na 40 086 korun.
Učitelé berou téměř 50 tisíc, skoro o pětinu více než je průměrná mzda v Česku
Money
A testy Cermatu vůbec nenavazují na výuku na základce. Tohle se děti ve škole neučí, podobné úkoly tam nemají, nikdo je na to nepřipravuje. Přijímačky spíš než schopnosti dítěte hodnotí ochotu rodičů věnovat čas individuální přípravě a zaplatit přípravné kurzy. Rodiče se musí rozhodnout děti cíleně na testy připravovat, jinak moc nemají šanci (ve větších městech při velkém přetlaku přihlášených). Tohle nerovnosti ve vzdělávání zvyšuje a dost dětí to znevýhodňuje.
No future?
Vím, že pedagogická a didaktická diskuse nad nastavením systému je velmi živá, hluboká a různorodá. Je celkem shoda na nutnosti provzdušnit kurikulum a snížit objem učiva. Máme strategii vzdělávací politiky, která chce inovovat, zvyšovat důvěru a odbornost, podporovat spolupráci mezi rodinou a školou, snižovat průměrný počet dětí na učitele.
Vlastně to chápu. Mít ve třídě třicet dárečků, kteří pořád řvou, jsou neposední, pobíhají, vyrušují, nesoustředí se, asi bych se zbláznil. Možná má takový pocit mnoho učitelů. Učitelský ouřádek rozhodně nechci snižovat. S dětmi je to prostě těžké.
Dalibor Martínek: Učitelé dál tlačí na pilu s platy. Jsou snad z Marsu?
Názory
A hodně lidí vidí, že náš systém víceletých gymplů, kdy rozdělujeme děti v páté třídě (většina je ještě hodně nezralá), není moc šťastný. Tak však byl před lety nastaven a jede, a určitě není důvod víceleté gymply rušit. Ale je zřejmé, že maximální pozornost a podporu by měl mít druhý stupeň základek, aby udržel kvalitu.
U své vlastní dcery si nejsem jistý, jestli je dobře, aby na víceletý gympl šla. Možná bude úplně v pohodě na druhém stupni normální základky, klidně si zrát, mít veselé dětství a vzdělávat se postupně, a až bude větší, tak se rozhodne.
Bob Kartouz napsal nedávno knihu „No Future“ o tom, jak připravujeme děti na svět, který už zmizel. Naše vzdělávání veze děti na parním stroji do virtuální reality a tváříme se, že to je fajn. A kolem nás se zatím zběsilou rychlostí rodí jiná realita a budoucnost, informační technologie, umělá inteligence, big data, robotizace, biotechnologie. Tohle bychom měli zohlednit v našem systému vzdělávání i při výběru dětí na různé typy škol.
Robot dnes už není jen postava z románů Karla Čapka či ze sci-fi filmů. S roboty se dá běžně setkat i tam, kde byste je nečekali. Pomáhají zdravotníkům v první linii. Přesouvají se do restaurací nebo skladů velkých e-shopů. A na jejich vývoji se úspěšně podílí i mladé ženy, které by před pár desítkami let k takovým projektům nikdo nepustil. Seznamte se s inspirativní irskou vědkyní a specialistkou na sociální robotiku Niamh Donnelly, která bude v Praze na konci února přednášet na setkání Innovative Women Shaping the Future pořádaném velvyslanectvím Irska, Enterprise Ireland a Newstream Business Club českých a slovenských žen.
Přítel v osamění i zbraň proti virům. Mladá vědkyně vyvíjí roboty, které mění budoucnost zdravotní péče
Leaders
