David Ondráčka: Česko se změní v čistého plátce EU fondů, máme v rukávu plán B?
Česko se v dohledné době stane čistým plátcem do EU rozpočtu a EU fondů k nám poteče v příštích letech citelně méně. Jsme na to připraveni, máme plán B? EU fondy jsou zdánlivě nudné a technické téma. Reálně jsou důležitou součástí veřejných rozpočtů a měla by se nad nimi vést vášnivá politická a společenská debata.
Hra je o tom, jak nastavíme dlouhodobě sociální soudržnost, modernizaci, regionální rozvoj, dopravu i reformy zdravotnictví a školství. Politici by měli sršet inovativními nápady, jak ty balíky peněz účinně využít pro rozvoj Česka, řešení strukturálních problémů a naši budoucí prosperitu. A taky řešit akutní problém při čerpání stávajících programů, které jsou navázány na reformy. Pokud reformy neuděláme, o EU peníze přijdeme. To platí hlavně pro Národní fond obnovy, který víc popíšu. A není moc odpovědné to nechat, ať si to vyžere až příští vláda.
Heslo „hlavně všechno vyčerpat“ už neplatí
Je jasné, že když jsou peníze alokované, je škoda je nevyužít. Ale roky jsme EU fondy brali jako zdroj snadných peněz odněkud z Bruselu, kam se dá sáhnout a v našem rozpočtu (státním, krajském, městském) nás to tolik nepálí. A hlavně se celé programy hodnotily ne podle dopadu a efektu, ale podle míry čerpání. Pamatujete asi na tiskovky s chlubením, máme vyčerpáno už 90% alokace a ještě máme půl roku, my jsme ale kabrňáci. Nebo naopak ministerstvo X vyčerpalo jen 60%, ministr má problém s Bruselem. A na poslední chvíli se vymýšlely přesuny a různé účetní kejkle, jak programy co nejvíce dočerpat. To se mění, ale velmi pozvolna.
Dotace na stavbu penzionu v Osvětimanech na Uherskohradišťsku, kvůli níž je obžalovaný bývalý hradní kancléř Vratislav Mynář, byla poskytnuta neoprávněně, uvedla úřednice Dana Koplíková. 
Dotaci na stavbu penzionu získal Vratislav Mynář neoprávněně
Zprávy z firem
Konec snadných „bruselských“ peněz
S koncem snadných bruselských peněz přichází velká otázka: Budeme schopní zajišťovat služby a rozvoj i bez štědrého příspěvku z EU? Jasně, peníze nebyly vždy snadné. Byrokracie nabalená na fondy je příšerná a mnohé odrazuje, včetně dokumentací, kontrol a auditů. Ale potřeba používat evropské peníze chytře a strategicky platí aktuálně ještě víc než dřív. Tím, že těch peněz bude výrazně méně, je zároveň teď čas vymyslet, jak nahradíme budoucí výpadek EU fondů z jiných rozpočtů. Primárně u služeb, které jsou skutečně potřeba, společnost se bez nich neobejde a dnes na evropských penězích plně závisí (třeba sociální služby, rozvoj venkova nebo rekvalifikace lidí). Vymyslet to jde a teď je na to čas. Měli bychom připravit instituce i veřejné rozpočty, aby se nám nestalo, že upravený model financování nebude k dispozici a za pár let narazíme do zdi.
Národní fond obnovy
Aktuálně vidím velké riziko u probíhajícího Národního plánu obnovy. Tento poměrně velkorysý finanční program EU má za cíl nakopnout členské státy po covidu a dalších krizích, má vést k modernizaci a nastartování ekonomiky, důležitými akcenty jsou digitalizace a zelená transformace. To podstatné však je, že program je podmíněn strategickými reformami. Zjednodušeně uděláš reformu, dostaneš proplaceny peníze. Logika je, že po modernizační reformě mohou subjekty čerpat investiční peníze, které umožní naplňovat tuto reformu reálnými a viditelnými projekty a tím reformu naplňovat. Je dost pravděpodobné, že obdobný program se dlouho opakovat nebude.
Evropská komise uvolnila Česku dotace v objemu 702 milionů eur (17,7 miliardy korun) v rámci mimořádného fondu obnovy určeného na zmírnění následků hospodářské krize. O svém souhlasu s výplatou těchto peněz informovala unijní exekutiva již v únoru. Česko podle komise splnilo podmínky, aby mohlo další finance z Národního plánu obnovy získat.
Česko splnilo cíle a podmínky. Od eurokomisařů v rámci dotací dostane stovky milionů eur
Money
Vlastně to je hodně inovativní přístup EU k členským státům, svázat strukturální reformy tím, že na ně budou mít peníze. Stejný princip platil pro všechny členské státy. A samy národní vlády si definovaly ony reformy, ony milníky, takže to bylo politické rozhodnutí našich vlád (Fiala a Babiš). Česko si tam napsalo samé úžasné věci - modernizaci železnic, zvýšení energetické účinnosti, renovaci na energeticky efektivní a adaptované budovy, reforma bydlení, posílení kybernetické bezpečnosti, modernizaci sociální péče a vzdělávání, digitalizace státu i průmyslu, vysokokapacitní internetové připojení, investice do výzkumu. Když ten plán čtete, tak v naprosté většině byste to okamžitě podepsali a řekli si, když se to povede, tak jsme Dánsko. Jenže život je jinde, úplně.
Reformy nejsou, peníze taky nebudou
Čas na čerpání peněz se však krátí. Termín ukončení implementace projektů z Národního plánu obnovy už červen 2026, a reformy nepřichází. Dnes jsme v situaci, kdy jasně vidíme, že reálně hrozí nesplnění reformních kroků, úřední hantýrkou milníky nebudou naplněny. Příkladem je třeba vybudování centra kardiovaskulární a transplantační medicíny, což vypadá, že se nedá stihnout a o tyto peníze Česko patrně přijde. Ale těch milníků je více a hrozí nevyplacení financí z EU v řádech až desítek miliard. Další příklady mohou být nepřijetí zákona o dostupném bydlení a zákona o dlouhodobé péči nebo odsunutí slavné digitalizace stavebního řízení. To všechno byly reformy, které si sama naše vláda do programu napsala a tím je podmíněno proplacení peněz. A Komise deadliny programů neposune, to je vysoce nepravděpodobné.
Poslanecká sněmovna schválila takzvanou důchodovou reformu, jejíž podstatou je pomalejší růst důchodů a prodlužování věku odchodu do penze. Slovo „takzvaná“ je v tomto článku použito zcela záměrně. Nejde totiž o žádnou reformu. To, co vládní většina nyní schválila, jsou úpravy parametrů současného důchodového systému.
Dalibor Martínek: Penzijní reforma? Přestaňme se zabývat důchodci. A řešme důležité věci
Názory
Ať si to vyžere příští vláda
Aktivita současné vládní reprezentace to nějak urgentně řešit se zdá minimální. Vše jede, jak by se nechumelilo, monitorovací výbory se rutinně schází, výzvy se nějak vypisují. Teď to nebudí pozdvižení, opozice hraje jiná témata nebo to nesleduje. A ke konkrétním reformám prostě není politická vůle a tak se odkládají. Jen v těchto oblastech to znamená i propadnutí již alokovaný miliard. Skoro se až zdá, že současná vláda chce udělat „díru v rozpočtu“ příští vládě, která si to vyžere a v roce 2025 zjistí, že Národní fond obnovy nepřinese tolik peněz, kolik jsme čekali. Ta se to dělává, odpovědné to moc není.
