David Ondráčka: Děti, zkuste to příští život aneb Přijímačkový masakr je tady zase
Rodiče a děti i letos narazili do přijímačkové zdi v Praze, Brně a dalších velkých městech. Testy Cermatu spolu s dlouhodobě nedostatečnou kapacitou všeobecných středních škol jsou obrovskou ostudou této země a opravdovým zločinem na mladé generaci. Česko nemá jiné zdroje, než ty lidské (žádné zázračné suroviny tady neobjevíme), marníme je a dětem strašně ubližujeme.
Zklamané děti, naše tradice, předvolební heslo
Naše společnost tím ničí jediný skutečně cenný kapitál, chytré lidi. Je to ekonomický zločin vládnoucí garnitury a má své vyčíslitelné miliardové ekonomické dopady. Proč by proboha někdo z rodičů měl volit třeba hnutí STAN (které školství v pražském regionu má v gesci)? Místa nejsou a trapně se nám smějí do očí, že po 35 letech už teď lze podat přihlášku elektronicky. Vládnoucí politici melou dokola své kecy o hodnotách a Západu, ale reálně nic nedoručují, zájmy svých voličů nehájí.
Frustrace jako motor naši společnosti
V Praze se o 1 místo na některých gymplech letos uchází i 25 dětí. A hlásí se prakticky jen děti, co mají na základce samé jedničky, jiní to ani nezkouší. Naprostá většina se nedostane na vysněné školy. To jako ve velkých městech 90 dětí ze 100 dětí je tak hloupých, že nemají na to jít k maturitě?
Kapacity ve velkých městech dramaticky chybí a kraje ani Praha s tím nijak zásadně nehýbou. Je jasné, že všude na světě přirozeně funguje stahování lidí do velkých města, do regionálních metropolí. Je taky jasné, že chtějí poslat děti ve 14 letech na všeobecné obory. V dnešním absolutně dynamickém světě není žádná jistota, jak bude pracovní trh za 10 až 15 let vypadat, a po čem bude poptávka. Tady jen unaveně čekáme až opadne demografická vlna, pak si lidi nebudou zase tolik stěžovat, vymlčíme to. Ale mezitím zničíme život tisícům dětí. A peklo ty přijímačky zůstanou dál.
Gratulujeme všem, co to nedali, zkuste to příští život
Dětem bereme jejich sebevědomí a naději v budoucnost, nedáme jim šanci rozvíjet jejich talent. I kdyby se učily sebevíc, většina nemá šanci se dostat na školy, které chce. Kolik z nich to asi demotivuje a na vzdělávání rezignuje? Děti přece nemůžou za to, že politici jsou neschopní, neumí pracovat s demografií, anebo jim dokonce vyhovuje, že vznikají místa jen na drahých soukromých školách. Není vina dětí, že pro ně nejsou židle ve třídě.
Marníme potenciál celé generace dětí rok co rok a zkoušíme nervy, stres a zoufalství rodičů. Děti se měsíce tvrdě připravují na přijímačky, dělají cermatí testy, chodí na kurzy, celé víkendy se šrotí. Ale dobře ví, že šance jsou mizivé. Prostě to budou smutné oči, kde jsem zase udělala chybu", "co mám špatně" a "asi na to nemám a nebude to stačit“. A frustrace rodičů bude zase neskutečná, co jim po té přípravě a investovaném čase a penězích na to mají říct. A pak se divíme, kolik dětí má psychické problémy a narušené sebevědomí.
STAN nehájí zájmy svých voličů
Ať jsme konkrétní, v Praze a okolí, kde vychovávám i své děti, za to teď nese odpovědnost hnutí STAN. Antonín Klecanda ze STAN je absolutně neschopný pražský radní pro školství, úplně zbytečná figura, měl by hned podat rezignaci. Nulový posun pod jeho gescí, žádná iniciativa na řešení, nebo aspoň zmírnění té krize. Ale stejná strana má i radního pro školství ve Středních Čechách Váchu a taky mají ministra školství Mikuláše Beka, kterého už asi nikdo nemůže brát vážně. Může nějaký rodič po dalším pekle přijímaček v Praze ještě volit hnutí STAN? A proč by to dělal? Vždyť nehájí zájmy svých voličů, anebo to tito lidé prostě neumí. V květnu jim tito bafuňáři poradí, ať zkusí některou drahou soukromou školu, že na veřejných místa nejsou. Anebo třeba, že mohou poslat děti do školy v Bruntále, tam místa jsou.
Další ročník festivalu zklamaných nadějí právě odstartoval
Rozdělení kompetencí mezi ministerstvo a kraje (zřizovatele středních školy) vede k tomu, že odpovědnost se jen přehazuje. Kraje s ministerstvem soupeří, spolupráce chybí. Nemáme propracované datově podložené vzdělávací politiky a domyšleného zvyšování kapacity všeobecných středních škol. A pak do této zásadní společenské debatě přijdou strejdové z Hospodářské komory s myšlením z roku 1974 a ti si prolobbují na krajích své oblíbené učňáky, řemeslo má přece zlaté dno. Anebo zástupci některých korporací minulosti ve Svazu průmyslu, kteří by nejradši poslali na učňáky všechny děti, aby jimi pak naplnili fabriky. Samozřejmě kromě svých dětí, ty mají být na kvalitních soukromých školách. A k tomu pár idiotů bude dál vykřikovat na sítích, že každý přece nemůže mít maturitu nebo že to celé trápí jen Prahu a Brno. A trapně se nám smějí do očí, že po 35 letech už teď lze podat přihlášku elektronicky. Takhle ta debata nemůže skončit.
Máme pyramidu. Ale stavíme ji od špičky
Dostupné a kvalitní všeobecné střední vzdělání má být pro všechny, nejen pro elity. To je premisa ve většině vyspělých zemí. Je úplný nesmysl, naše vzdělávací soustava připomíná obrácenou pyramidu. Mělo by to jít odzdola až k univerzitám a PhD. programům. Ale mi to úzké hrdlo uděláme při vstupu na střední školy, kdy mají děti 14 let a mnohé ještě normálně zrají a začínají přemýšlet co třeba budou jednou chtít dělat. Navíc v absolutně dynamickém světě, kde není žádná jistota, jak bude pracovní trh za 10 až 15 let vypadat, a po čem bude poptávka.
Srovnatelné střední vzdělání pro všechny stálo za tu investici do učitelů, personálu a budov a vybavení škol, posunulo by to naši společnost dopředu a v budoucnu by se nám to mnohonásobně vrátilo. Ekonomické dopady dnešního nesystému jsou obrovské.
Floskule si strčte někam
Pro mě jednou z nejvyšších hodnot jsou svoboda a vzdělání, a jsou to spojité nádoby. Ano, pod těmito řádky je rozčarování, ano i moje děti prochází tímto peklem, štve mě to osobně. Psal jsem o tom před 3, 2 lety i loni, je to fakt smutné. Nechci jen mlčet a smířit se s tím, aby tento systém rozbité centrifugy mele roky tisíce dalších dětí, až tímto semele celou generaci. A vládnoucí politici mezitím kecají své floskule, ale reálně nic nedoručují. Naše zájmy nehájí.
Přijímací testy vytvořené státním Cermatem zaspaly dobu. Spíš než schopnosti dítěte hodnotí ochotu rodičů věnovat čas individuální přípravě a zaplatit přípravné kurzy, píše ve svém komentáři David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International.
David Ondráčka: Cermat a No Future. Připravujeme děti na svět, který už zmizel
Názory
Den D nastal. Více než půlroční snažení a zásadní průvan v peněženkách rodičů snad budoucích středoškoláků se chýlí ke svému konci. První kolo státních přijímaček dnes odstartovalo.
Šílenství přijímaček vrcholí. Chudáci děti, hlavně ty v Praze
Názory
Prakticky všichni lidi v oblasti školství se shodnou, že ministr Bek je špatný ministr. Resort je v rozkladu, Bek se o nic reálně nesnaží, svou rezignovaností školství už jen škodí. Do toho má skandál, miliónové odměny sám sobě vyplácel ještě v pozici rektora MU v Brně. Proč hnutí STAN tohoto politicky mrtvého koně nevymění, když za ně ani nebude kandidovat do podzimních voleb? Ještě půl roku by mohl být ministr někdo, kdo nenechá školství jen hnít. Stojí to za to.
David Ondráčka: Odvolejte ministra Beka, na funkci nestačí
Názory
