David Ondráčka: Dobré úmysly, špatné provedení. Jurečkova reforma dávek tvrdě dopadne na ty nejzranitelnější
Ministr Jurečka připravil svou reformou sociálních dávek. Jde ale o nehotový polotovar, plný děr a vnitřních chyb. Chce ho však protlačit a politicky prodat jako svůj reformní úspěch. Má ambici lépe zacílit podporu na potřebné a motivovat je k práci, ale kvůli chybám se může stát úplný opak. Teď je poslední možnost návrh ve sněmovně opravit. Ministře Jurečko, do toho.
Navržená reforma dopadne tvrdě na zranitelné skupiny - na rodiny s malými dětmi, nízkopříjmově pracující, osaměle žijící seniorky a matky samoživitelky s dítětem ve školním věku. To je přece absurdní, vládní sociální politika má těmto skupinám pomáhat, a ne je nechat dopadnout na dno. Má to být sociální trampolína, která odráží nahoru, pokud se člověk dostane do těžké situace.
Polotovar reformy dávek: dobré úmysly, špatné provedení
Zákon s dávkovou reformou je ve Sněmovně. Podle návrhu má nahradit čtyři dosavadní dávky - příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě - jedinou podporou. Reforma má za cíl zjednodušit administrativu, lépe zaměřit podporu, omezit přístup k dávkám pro majetnější domácnosti. Má zvýšit motivaci k práci a dodržování povinností, například školní docházky u dětí z domácností s nízkými příjmy. Je vedena dobrými úmysly efektivity a adresnosti, jde o ambiciózní plán, a pokud by se podařilo zvýšit efektivitu systému, za to by si ministr Jurečka zasloužil pozitivní bod.
Jenže bohužel. Jurečkův návrh je těžký polotovar, má v sobě hodně děr a nelogičností, které mohou přinést opačný efekt. Reforma sice zjednoduší a zautomatizuje výplatu dávek, což může zvýšit počet jejich příjemců, ale přísnější podmínky a majetkové testy mohou odradit ty nejpotřebnější, čímž se využití dávek opět sníží. Efekt může být takový, že nevhodně nastavená dávka se složitým výpočtem nemotivuje ke zvýšení příjmu či splácení dluhů a může dokonce přispět k rozšířování chudinských čtvrtí. Mnohé cílové skupiny mohou v dávkách přijít o několik tisíc korun měsíčně, i když se snaží, pracují a starají o děti. To je nepřijatelný dopad této reformy.
Česko není prezidentský stát. Když byl prezidentem Zeman, provokoval veřejnost i politiky hloupými výroky. Asi ho to vnitřně uspokojovalo. Nijak to ale nesouviselo s fungováním tohoto státu. Petr Pavel se drží zkrátka. Ale ani marketingové fotostory z pouště na Dakaru nejsou součástí dění v této zemi. Jsou to hezké fotografie Pavla sedícího v písku. Toť vše.
Dalibor Martínek: Úřad prezidenta je zbytečný. A teď ještě Pavel naštval důchodce
Názory
Sociální past?
Potřebujeme funkční sociální politiku založenou na datech, zkušenostech z terénu a citlivém přístupu. Česko si může dovolit rozumnou sociální síť, která podporuje a nezapomíná na ty nejzranitelnější, ale musí být domyšlená, se správně nastavenými motivacemi. Jasně, změnu dávek podporuje téměř každý člověk v branži a větší efektivita je potřebná, nepromyšlené zásahy by však mohly napáchat více škody než užitku. Proto je nutné, aby si Jurečka a jeho lidi z MPSV, těch několik poslanců, co to řeší, sedli za stůl s odborníky z praxe a hledali shodu nad pozměňováky, které chyby opraví. Je to poslední šance pro férovou dávkovou reformu a čas jednat je teď. Je nutné Jurečkův návrh zásadně ve sněmovně opravit.
Zachovejme sociální dávkovou síť jako onu trampolínu
V sociální politice jde vždy o správné kalibrování ekonomických motivací. Ty incentivy musí být motivační pro každou situaci, a že jich je. Není to snadné počítání, ale právě proto je potřeba udělat ústupky, když vidíte evidentní chyby.
V celé politické debatě převládá pohled, že už konečně zabráníme zneužívání dávek. Data však ukazují, že teze o masivním zneužívání dávek jsou nesmysl. Někde se to stane, ale není to masivní trend. Ve veřejné debatě se to zneužívá k vášním a laciným politickým bodům. Jednoduše dávky jsou u nás čerpány relativně účelně a míra jejich využití kopíruje vývoj ekonomické situace. Když roste inflace a náklady domácností na bydlení, jídlo a energie, více lidí a domácností potřebuje nějakou formu sociální podpory. Zachovejme sociální dávkovou síť jako trampolínu, která potřebné a zranitelné zachytí a pomůže jim odrazit se zpět nahoru.
Praha daleko, pánbůh vysoko a Babiše to nezajímá. Příběh hejtmana Bělici za ANO v Moravskoslezském kraji ukazuje, jak se staví regionální kultíky osobnosti a jak se kumuluje politická moc v krajské politice v jedněch rukou. Růst krajských autoritářů se stává problém pro celou republiku.
David Ondráčka: Arogance a neomezená moc. Hejtman za ANO Bělica začíná připomínat tajemníka KSČ Mamulu
Názory
Motivace nebo trest?
Zpět k Jurečkově návrhu. Navrhovaný systém bohužel není motivační pro většinu příjemců dávek. Hlavně trestá a uděluje sankce za to, že se někdo dost nesnažil. Někdo něco poruší a my potrestáme celou rodinu, tedy i děti a ty, co věci sami neporušili. Je to postavené hodně represivně a to je problematický prvek reformy. Jak píše třeba Člověk v tísni: „Rodiny budou penalizovány, označeny za neaktivní, i když jim úřad není schopen nabídnout místo pro výkon veřejné služby. Její plnění je pro plnou výši dávek povinné. Hrozí vyřazování rodin s dětmi na dlouhé měsíce ze sociální pomoci za banální nesplnění administrativní povinnosti nebo za úředníkem vyhodnocenou zhoršenou kvalitu bydlení.“ Kvůli změně podpory na bydlení by domácnosti chudých pracujících, mohly mít až o několik tisíc korun na měsíc méně než dnes a taková částka už jim nemusí stačit na život.
Navýšení represivnosti systému a trestání odebíráním některých částí dávky není štastná cesta a vytvoří víc problémů, než jich vyřeší. Úřady práce mají poskytovat podporu, nefungovat jako represivní nástroj. Pokud chceme udržet lidi v legální práci, nemůžeme je kvůli menším přestupkům nechat třeba půl roku bez podpory. Pak už to vzdají úplně a pro legální pracovní trh budou ztraceni definitivně. A protože návyky se v rodinách přenáší, dopadne to i na jejich děti.
Dávková reforma: Polotovar, který může ohrozit ty nejzranitelnější
Příklady v čem je návrh reformy nedomyšlený zmiňuje hezky také sociolog Dan Prokop. Argumentuje: „Jedna z děr jsou právě samoživitelky, které jsou zranitelné do sedmi let věku dítěte. Když je dítěti sedm a půl nebo osm, tak vám najednou klesne podpora v bydlení i dávka. Každý, kdo má děti, nebo byl samoživitel, tak ví, že v osmi letech stále nemůžete dojíždět za prací daleko a nemůžete pracovat neomezeně. Nemůžete se stěhovat za levnějším bydlením, nebo byste neměli, protože změníte školu a to je negativní. Chybí tam zkrátka ochrana samoživitelek s dětmi mezi osmi a deseti lety.“
Další problém vidí Prokop v exekucích a oddlužení, „kde pokud vyděláte víc peněz, tak vám z toho dvě třetiny strhne exekuční insolvenční srážka. A potom jste v té dávce potrestáni za nárůst příjmů před tou srážkou. Nevím, kdo by kývl na návrh, že když si vydělám o devět tisíc víc v čistém mzdě, tak ve výsledku přijdu o dva tisíce. Na to samozřejmě nekývne skoro nikdo. Dávka v exekucích a insolvencích je úplně absurdně demotivační a bude vytlačovat lidi na šedý trh práce a zatajování příjmů. Jde to úplně proti tomu, co chce vláda v oddlužení dělat. Je to zásadní chyba.“
