David Ondráčka: Demokracie v ohrožení. Evropa se chystá na nesmyslný lov cizích agentů
Balíček Obrana demokracie je jedním z návrhů Evropské komise, který používá na reálný problém přehnané a nedomyšlené nástroje, působí jako kanón na vrabce. O co jde?
Komise chce nějak řešit skryté zahraniční vměšování ze zemí mimo EU do demokratických procesů, voleb, neprůhledný lobbing financovaný třetími zeměmi (Katar, Rusko, Azerbajdžán, Čína, Maroko a mnoho dalších). Bohužel přišla s návrhem směrnice, který předvídá velmi neadekvátní opatření, které mohou být zneužitelné proti angažovanosti a občanské společnosti různými autokraty, a nakonec příliš nepomohou ani vzývané transparentnosti. Naopak hrozí, že to spíš povede k umlčování kritických hlasů a odolnosti demokracie spíš ublíží.
Věc je aktuální, návrh nyní prochází připomínkováním, vyjadřují se k němu i národní vlády a je poměrně velký tlak ho přijmout ještě do červnových evropských voleb stávajícím EU Parlamentem.
Cílem balíčku Obrana demokracie je „posílit odolnost vůči skrytému zahraničnímu vměšování a povzbudit občanskou angažovanost v našich demokraciích“.
Balíček předkládají ho dva eurokomisaři (včetně Věry Jourové), ale je tam poměrně velký tlak i od německých poslanců. Ocenil bych, kdyby o tomto tématu více informovala i naše média, ptala se české vlády na naši pozici, a kdyby se to dostalo i do diskusí s kandidáty do EU Parlamentu.
Balíček Obrana demokracie je jedním z návrhů Evropské komise, který používá na reálný problém přehnané a nedomyšlené nástroje, působí jako kanón na vrabce. O co jde? 
David Ondráčka: Demokracie v ohrožení. Evropa se chystá na nesmyslný lov cizích agentů
Názory
Jak reagovat na Qatar-Gate?
Podstata je v tom, že Evropská komise hledá cestu, jak omezit „skryté zahraniční vměšování“ do evropského rozhodování, nabourávání demokratických postupů, cílený, třetími státy placený lobbing. Reaguje také na skandály uplácení europoslanců. Naposledy velká kauza Qatar-Gate, která ukázala ukázkové korupční praktiky o reputation-washing placený Katarem, který chystal mistrovství světa ve fotbale a chtěl začít ve větším dovážet do Evropy plyn. Proto potřeboval zlepšit reputaci a tolik nehrotit ty věčné zprávy o porušování lidských práv, to narušovalo byznys. Dříve proběhly obdobné typy skandálů jako Azeri-Laundromat, kdy si Azerbajdžán snažil kupovat vliv mezi politiky napříč Evropu (i v Česku, památný ministr Hamáček) a vylepšovat si svou pověst.
Je vlastně jedno přes jaké entity toto kupování vlivu probíhá, mohou být nejrůznější - firmy, advokátní kanceláře, agentury, nadace, neziskovky, vzdělávací think-tanky, akademické ústavy, zkrátka cokoli. Ano, je špatně, pokud takové vměšování probíhá, ale zároveň je řešitelné dnešními nástroji trestního práva, jde o evidentní korupci a tam mechanismy a vyšetřovací postupy máme. Ale EK má snahu to uchopit zeširoka, myslí si systémově, zavedením směrnice o „společných standardech transparentnosti a odpovědnosti pro služby zastupování zájmových skupin řízené nebo placené ze zemí mimo EU“. Zní to hezky, hezká slova a principy, problém je v jejich praktickém použití.
Konec roku je bilančním časem, nabízím svých několik poznámek k letošními roku z hlediska fungování státu, politiky a mocenských pohybů u vlivových skupin. V politice je podle mě podstané, že sledujeme jakýsi lyrický věk politiky. Trochu jako když Kundera mluvil o mládí, je politika černobílá, radikální, plná prázdných symbolů, povrchní, směšná. Vyčerpává se tím, že se zabývá hlavně sama sebou. A taková politika v zemi není schopna obnovit společenskou smlouvu, onu nepsanou dohodu mezi členy naší společnosti, která je v posledních letech silně narušená.
David Ondráčka: Lyrický věk politiky a narušená společenská smlouva
Názory
Agentománie
Ve hře je stále i možnost povinného označení těchto entit na zahraniční (cizí) agenty, a tady vzniká velmi nebezpečná agentománie. Je tam ispirace americkou legislativou FARA. Legislativa by zavedla jakési „standardy transparentnosti a odpovědnosti“ pro všechny subjekty a entity, které mají nějakou formu financování nebo byznysu ve třetích zemích. A vyžadovala by, aby zveřejňovaly veškeré finanční prostředky ze zemí mimo EU, a vytvořil by speciální rejstřík organizací, které takové finanční prostředky dostávají. A jak říkám, pořád je ve hře možné označení těchto entit za agenty. Za mě to je absurdní a nebezpečné, a mělo by to znepokojit politiky, akademiky, novináře, nevládky.
Pokud budeme předpokládat, že každý kdo má financování ze třetí země (třeba USA, Kanady, Norska, Švýcarska, OSN, kdo dělá s těmito zeměmi byznys), tak se může podílet na jakémsi skrytém zahraničním vměšování do evropské politiky, otvíráme tím pandořinu skříňku. Může to vést k úplně zbytečné stigmatizaci celé řady naprosto legitimních entit.
Voda na mlýn všem evropským Orbánům, i těm našim malým Orbánkům
A jak myslíte, že by to pomohlo všemožných autokratům a kleptokraům po Evropě, kterých přibývá a obvykle je jejich inspirační guru Viktor Orbán. Příklad z minulého měsíce, kdy Maďarsko přijalo „zákon o obraně režimu“, který by se mohl svévolně zaměřovat na jakoukoli organizaci nebo osobu, o níž bude mít podezření, že slouží cizím zájmům a údajně ohrožuje suverenitu země, a těmto lidem hrozí reálné tresty vězení. Přesně tohle ohrožuje demokracii v Evropě mnohem víc.
Tak nám 10. prosince proběhl mezinárodní den lidských práv (slaví se podepsání Všeobecné deklarace OSN) a hned týden poté následovalo výročí úmrtí Václava Havla, symbolu svobody a lidských práv. Je to dobrá příležitost se zamyslet se nad naším přístupem k lidským právům v politice, byznysu, společnosti.
David Ondráčka: Lidská práva, Havel a komplikovaný tanec politiky, byznysu a společnosti
Názory
I naši opoziční předáci Babiš a Okamurou, pokud by po dalších volbách třeba přišli k moci. Pro ně to je ideální nahrávka na smeč. Všichni ti, co nás krititzují, ti nikým nevolení, ti neodpovědní novináři, ti akademici a poradci a byznysmeni co se vyjadřují kriticky k našim vládám, co s nimi. Tak vidíte, že je už i EK dává na jakýsi registr (nežádoucích) a bere je jako agenty (nepřátelské). Takže jsou to jasní agenti a doma si žádné agenty přece řádit nenecháme. Naše vlády a státní správa je se s nimi rozhodně bavit nebudou, veřejně je ostrakizujeme, odstřihneme od vlivu. Nenecháme si do vládnutí kecat.
Směrnice je vágně napsaná
Návrh směrnice má spoustu problémů. Je špatně a vágně napsaný. A to ještě způsobem, který zachycuje téměř cokoli, prakticky všechny aktivity občanské společnosti. Nedefinuje vůbec jasně, co znamená jednat „jménem třetí země“, v čem tedy možné vměšování spočívá. Když udělá nějaká škola pro své studenty seminář o studijních programech, podpořený z norských fondů, už to do definice spadne a je to vměšování do vnitřní evropské politiky? To je úplně absurdní.
Rámování celé směrnice povede ke stigmatizaci organizací, které dostávají finanční prostředky od zahraničních vlád, mezinárodních donorů a institucí (třeba agentur OSN, USAID, NORAD), takže namátkou třeba nějvětší česká organizace Člověk v tísni takto úplně běžně operuje. Takže nyní to bude také zahraniční agent a omezíme této organizaci přístup k politikům u jejich advokačních témat (třeba kolem exekucí a insolvencí). Návrh směrnice nemá prakticky žádné záruky prito takovému zneužívání a hrozí že více ničemu nepomůže a spíše ublíží. Nejlepší by bylo ho uložit k ledu.
