David Ondráčka: Hasiči, myslivci a fotbalisti. To je česká komunální politologie
Starý vtip říká, že v českých komunálních volbách v malých obcích nekandidují politické strany, ale hasiči, myslivci a fotbalisti. A všichni v dresu nezávislých kandidátů a sdružení. Naše komunální politologie je vlastně docela jednoduchá, až ladovsky idylická, komentuje bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka.
Už mnohem složitější jsou systémové problémy, kterým naše malé obce čelí. Je dobré se na některé podívat, i vzhledem ke komunálním volbám tento víkend.
6250 obcí, sto tisíc zastupitelů
Máme velmi roztříštěnou samosprávu, neuvěřitelné množství 6250 obcí, reálně nejvíce v Evropě na počet obyvatel. Je to dáno historicky a asi nemá smysl vesničky slučovat na sílu. Ale tento strukturální problém české samosprávy přináší řadu praktických problémů. Jakákoli strategická politika státu drhne, chtít spolupráci a implementaci tolika nezávislých zastupitelstev je téměř nemožné. Atomizované malinké obce rozčleněné na prvočísla nepomáhají efektivitě veřejné správy. Náš systém je zbytečně drahý a neúčinný, chtělo by to do toho zásadně říznout a slučovat správu v území.
Obecní volby tradičně patří k těm nejhůř uchopitelným z politického hlediska. Většinu obcí totiž ovládnou bezejmenná uskupení místních lidí. A je tomu tak dobře. Ostatně politikaření v Praze je dostatečným důkazem toho, že vysoká politika a správa reálných věcí si příliš nerozumí. 
Stanislav Šulc: Volby, které nic nezmění
Názory
Vysoký počet zastupitelstev a starostů pak často musí řešit agendu, na niž nejsou vybaveni odborně, kapacitně ani finančně. Jsou samozřejmě mimořádné kompetentní výjimky (a sláva jim), ale celkově je to hlavně otázka kapacit. Většina starostů je tzv. neuvolněných, dělají to při své práci za neadekvátní odměnu (reálně maximálně kolem 30 tisíc měsíčně), a obecní úřad je mnohde jen paní účetní.
Outsourcing zakázek
Jak zvládnout zadat veřejnou zakázku třeba na opravu kanalizace nebo budovy školy, neudělat chybu a nemít pak problémy s poskytovatelem dotace, Finančním úřadem nebo dokonce policií. Výsledek bývá outsourcing na administrátory zakázek, kteří sepíšou žádost o dotaci, zadání veřejné zakázky a navrhnout, koho vybrat. Starosta to musí podepsat sám, ale reálně je proces vyveden na externí agentury, je to taková poloprivatizace veřejné správy. A pak se divíme, že třeba na severní Moravě jeden administrátor vybíral výpalné od dodavatelů, a teď zavládla panika, které všechny obce s ním spolupracovaly.
Ale je vůbec reálné chtít po neuvolněném starostovi, aby jednal s dodavateli, krajem, k tomu stíhal administrativu spojenou s agendou veřejné správy, provoz a údržba infrastruktury obce, investice nebo třeba odpady a černé skládky, a ještě udržoval sousedské vztahy v obci a pořádal kulturní akce? Myslím, že vlastně spíš ne.
Komunální volby jsou před námi. Bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka ve svém komentáři popisuje několik témat, o kterých by rád slyšel debatu politiků v Praze, ale platí to stejně třeba pro Ostravu, Brno nebo Plzeň.
David Ondráčka: Komunální volby. O čem by se mělo mluvit, nejen v Praze
Názory
Kdo to vůbec chce dělat
Dělat starostu na malé obci není sranda, starostí a papírů hodně, rozpočet omezený, požadavky sousedů vysoké. A odpovědnost spojená s funkcí poměrně velká, cokoli se pokazí, je vždy vina starosty. Kdo to vůbec chce dělat? Kdo se dnes nechá ukecat a napsat na kandidátku, kdo sežene více kámošů nebo příbuzných, aby kandidátní listinu naplnil. Lidé na malých obcích se dlouho znají, chodili spolu do školy, vidí si doslova do kuchyně, tak někoho vždy přemluví, ale ne všichni ví, do čeho jdou.
Samozřejmě rozdíly mezi obcemi jsou obrovské, někde je vidět neuvěřitelná obětavost a pracovitost starostů, a podle toho jejich obec vypadá. Jinde jde víc o kšeftíky a malé domů, a i podle toho obce vypadají.
Dotace, dotace
Dotace jsou úplně zásadní pro rozvoj obce, podle toho jsou starostové hodnoceni. Stará se? Máme dotace. Je neschopný? Nemáme dotace. Můžeme se ideologicky nad dotacemi pohoršovat, ale je to základní model financování investic. Bez nich se nic nepostaví nebo neopraví (vlastní peníze obce na žádnou investici vůbec nestačí). Platí, že by dotace měly směřovat na aktivity a projekty, které obce skutečně potřebují, ať už na vodohospodářskou a dopravní infrastrukturu, odpady, sport a kulturu. Ale v podstatě se hlásí o to, co je zrovna k dispozici. Většinou je úplně zásadní to mít pohlídané na kraji (kraje jsou dnes hlavně mašiny na dotace a jejich přerozdělování níže).
Obecní rozpočty nejsou třeba vůbec vybaveny na rostoucí počet seniorů, stárnutí populace a péči o ni. Dnes už se spíš najdou menší fondy na základní oživení obcí, udržet tam alespoň nějakou kulturu a zábavu, a tím aspoň pocit komunity. Je běžné, že lidi zajedou do města nakoupit do supermarketu, pak se zavřou na své zahrádce, pogrilují si tam a ven moc nechodí. Tento víkend máme u voleb možnost ten pocit komunity a pospolitosti zase trošku posílit.
Dozimetr byla válka českých a moravských gangů, zaznělo v třetím díle podcastu Marcely Fialkové Nekorektní dvojka, jehož hostem byla bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová.
Píšu další knihu. Bude tam i Dozimetr, prozradila exprimátorka Krnáčová v podcastu
Politika
