David Ondráčka: Hra o soudce Fremra podkopává důvěru v právní stát
Umění naší politické reprezentace udělat ze všeho bramboračku je nepřekonatelné. Kolem nominace soudce Roberta Fremra se do hlavní role místní frašky obsadil nově zvolený prezident Pavel, jeho poradce akademik Kysela a většina senátorů. A nehezky si zahráli s důvěrou v právní stát, politiku, justici a Ústavní soud, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
A nejhůř na tom byli soudci...
Slavný song Lucie říká: „a nejhůř na tom byli soudci, dělali že nevidí a neslyší. První, druhá, třetí, pátá loupež, já vím, zrovna ty za nic nemůžeš..“ Otázka je, jestli tento příběh není další pokus o ještě jedno kolo našeho vyrovnávání se s minulostí na tomto případu debaty o minulosti soudců.
Opravdu je velmi složité hodnotit třeba rozsudky soudců před rokem 89. Aplikovali přece tehdejší právo, včetně jeho absurdit třeba kolem emigrace, které ale tvořil někdo jiný. Oni byli jen výkonní lidé v rámci systému. Samozřejmě integrita soudce je klíčová a soudce vždy má možnost určité volby, anebo když nemá, tak to může nedělat. A je otázka je, jestli to je celé ještě dnes relevantní, jestli to hraje roli i po 35 letech jejich polistopadové justiční kariéry.
Předsedou Ústavního soudu prezident Petr Pavel jmenoval někdejšího předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu. Od úterý nahradí ve funkci končícího Pavla Rychetského. Do funkce ústavní soudkyně Pavel jmenoval profesorku občanského práva Kateřinu Ronovskou, jejíž nominaci Senát schválil ve středu. Ronovskou zároveň prezident jmenoval místopředsedkyní soudu.
Baxa je novým šéfem Ústavního soudu, místopředsedkyní se stala Ronovská
Politika
Zajímavou otázkou je, kdo tu věc rozehrál, jinými slovy, kdo zpochybnil souzení pana Fremra před rokem 89. A taky jestli on není spíš zástupným terčem, ale skutečně to míří na integritu Petra Pavla. Jestli podobná skupina politiků, novinářů a historiků, která otvírala během kampaně minulost Pavla a zpochybňovala jeho verzi předlistopadového příběhu, skutečně nerozehrála i tuto hru. Protože z celé hry rozhodně prezident Pavel nevychází moc dobře.
Ústavní soud – šlo to i jinak
Mohli jsme mít nově doplněný Ústavní soud občerstvený o nové lidi plné energie tuto složitou práci dělat. Šlo mít normálně nově jmenovaný soud, který budí důvěru, teď je kolem toho tohle nedobré divadlo. A v čele zkušeného soudce Baxu, jasnou autoritu, která tuto roli bude zvládat s nadhledem. A místo toho řešíme, kdo všechno selhal.
Určitě prezident, který to má jako jednu ze svých nemnoha významných a výlučných pravomocí. Navrhovat kandidáty by měl nezpochybnitelné. A on se trochu alibisticky schoval za panel expertů, ať mu teda někoho najdou, že to podepíše.
Určitě selhal jeho poradní panel v čele s asi ne moc praktickým teoretikem Kyselou, který prostě neudělal prověrku rizik, neodvedl tu práci dobře. A teď se jeho členové v médiích dost nedůstojně vymlouvají, kdo to měl vědět.
A samozřejmě Senát, který má ideálně nejprve moudře zvažovat a až pak hlasovat. Tady to bylo opačně, nejprve hlasoval, a pak jim někdo dodal informace o některých rozsudcích soudce Fremra před sametovou revolucí, tak někteří senátoři celý proces zpochybňují.
Prezident teď couvá, váhá, co má udělat. Nemá to precedent, když už Senát jeho kandidáta schválil, vždy už pak prezident jen formálně jmenoval. Což je mimochodem další rána do zavedených pravidel, které taky tvoří onen právní stát.
Právní stát
Právní stát je jemné předivo vztahů, vazeb, vyvažování a kontrol, které určují ráz a charakter státu. Ale vše je postaveno na tom, že tomu lidí (aspoň převážná většina) věří. Na tom je založena ona nepsaná společenská smlouva, že té hře důvěřujete a chcete se jí účastnit. Pokud tohle padá, pak nám ani skvělá Ústava nepomůže.
