David Ondráčka: Kdo má moc porazit mafii kolem STK? Naštvaní řidiči
Každý ví, že stanice technické kontroly (STK) a měření emisí (SME) jsou jen hra na kontrolu. Je to dlouhé roky zkorumpovaný a záměrně pokřivený systém, na kterém všichni potichu participujeme. Platíme poplatek, dostaneme za něj razítko, můžeme jezdit a je nám jedno, jestli to auto někdo skutečně zkontroloval. Většina lidí tuší, že to je jen na oko, ale roky to procházelo, dělali jsme, že je to v pohodě. Teď se začínají ledy prolamovat, zatím velmi opatrně a určitý kredit zaslouží ministr dopravy Kupka. Pokud se opravdu naštvou řidiči, může to situaci změnit opravdu.
Prostě místní lobby STK si roky vodila ministerstvo dopravy, ovládla vytváření pravidel tohoto byznysu a zajistila si ochranu před efektivními kontrolami. Celý systém má špatně nastavené motivace, od provozovatelů těchto stanic až po samotné provádění kontrol. Je to výsledkem dlouhodobého vlivu zájmových skupin na legislativu, která tuto branži reguluje. Takto přesně fungují mafie všude na světě. A nebezpečné vraky v klidu projíždějí technickou i emisemi. Stát tím riskuje zdraví a bezpečnost občanů, na ulicích jezdí nebezpečné a brutálně kouřící herky, které ohrožují lidi, zdraví naše i našich dětí.
Naštvat řidiče do ruda
Co by skutečně pomohlo, je dramaticky vytočit řidiče. Policie teď začala dělat kontroly (někde) před STK, změří řidiče, který odjíždí s razítkem z kontroly a pokutuje ho, že neplní normy. On nechápe, ale pokutu musí zaplatit a stanici STK nevymůže nic, prostě smůla.
Tohle má potenciál opravdu naštvat řidiče, nejlépe ty vlivné. Až pojede nějaký vysoký manažer, politik nebo majitel firmy a po pokutě se vytočí do ruda, začne o tom hlasitě mluvit, volat a to pak může způsobit veřejný tlak. Právě pokuty přímo po výjezdu z STK by mohly změnit hru a „nasranost“ řidičů by mohla donutit stát skutečně mafii kolem STK zatnout tipec.
Technická na oko, ekologická katastrofa na silnicích
Roky to fungovalo tak, že i úplně staré šunky kontrolou a měřením emisí prošly. Ty kouří jak fabriky, jsou to pojízdné ekologické katastrofy, ale normálně jezdí dál po městech. Byl to průtokový systém, kdy jsme platili za kontrolu, která byla na oko. Pro mnoho lidí slušný byznys, pro řidiče pravidelný poplatek, aby měli klid, o bezpečnost nebo čistý vzduch nikomu nešlo. Teď se možná pomalu a opatrně začínají ledy hýbat. Mocné zájmové skupiny provozovatelů STK si nikdo nechtěl naštvat, vědělo se, že mají krytí, že fungují fakticky jako mafie hájící své zájmy.
Fakticky to mnohde probíhalo tak, že při měření emisí nestrkají měřící sondu do výfuku, ale prostě vedle něj, takže ty hodnoty vyjdou dobře. Zdá se to úplně bizarní, výsledky vůbec neodpovídají možnému rozptylu hodnot, ale vyjde to a věc je zfalšovaná. A venku jsou auta, která by na silnici neměla co dělat.
Aktivní whistleblower, který šije do prohnilého systému
Věci se daly do pohybu v posledních několika letech, a pomohl tomu hlavně naštvaný insider, Libor Fleischhans, diagnostik a zakladatel sdružení ASEM. Ano, měl i vlastní obchodní zájmy, ale zafungoval jako svého druhu whistleblower. Na tu píšťalku zapískal a hlavně na číslech doložil, jak pokrouceně systém funguje, jak se podvádí a kde se to děje nejčastěji. Aktivně mu v tom pomohla a dodnes pomáhá Transparency, sám jsem tuto kauzu před lety ještě v jejím čele začínal a snažil se v tom dost divokém prostředí zorientovat.
Kupka: Kluci, bonanza končí
Kredit si nyní zaslouží i ministr dopravy Kupka, který se v září 2024 rozhoupal a začíná dělat aspoň nějaké kroky k nápravě. Zdá se, že se prostě této mafie nebojí a celkem otevřeně říká, že její bonanza v Česku končí. Těch konkrétních kroků není málo a před pár lety jsou až nepředstavitelné. Snad vydrží a bude se v nich důsledně pokračovat i za příštích ministrů. Jedině dlouhodobý tlak může změnu vynutit.
Situace v oblasti technických kontrol a měření emisí je příkladem toho, jak trh bez řádného dozoru regulátora nutně ovládnou velcí organizovaní hráči s vlivnými kontakty. Zákony a pravidla určují zájmová sdružení, která by naopak měla být regulována. Jedním z příkladů je stanovení minimální délky kontrolní linky na STK na 26 metrů pro osobní vozidla. Kdo nesplnil, měl smůlu. Ptáte se proč zrovna 26 metrů? Ptejte se u dodavatelů linek. Takže závěrem, ministerstvo dopravy se probralo, postupně na kritiku reaguje a začíná konat. Klíčová bude vytrvalost k nápravě současného stavu.
