David Ondráčka: Městské firmy. Tak o ty se hraje na radnicích především
Proběhly nám komunální volby, ustavila se nová zastupitelstva měst. Postupně se koaličně domlouvají rady měst, známe už většinu starostů, primátorů a radních. Teď nastává jeden z klíčových úkolů komunálních politiků, dobře nastavit a kontrolovat městské firmy.
Dopravní podniky, vodárny, teplárny, technické správy komunikací, správy bytových fondů, podíly ve sportovních klubech (vlastnictví hal a stadiónů), nemocnice a zdravotnická zařízení, někde i hotely nebo ubytovací zařízení – to všechno vlastní města rozsetá všude po republice. V souhrnu jde o vysoké stovky firem a celkově stovky miliard aktiv, které mají radnice po sebou, řídí je a jejich výkonnost výrazně ovlivňuje život v Česku.
Ano, města toho dělají víc, taky rozdělují dotace, vybírají poplatky, mění územní plán, občas něco pronajmou nebo prodají. A mají samozřejmě spoustu „příspěvkovek“ a přímo řízených organizací, kulturní zařízení, domovy s pečovatelskou službou a zřizují základní a mateřské školy. Ale městské firmy jsou klíčové téma komunálu. Přes ně mohou starostové a primátoři reálně dělat nějakou komunální politiku a ovlivnit své komunity. Přes ně se většinou investuje, dělají klíčové zakázky a větší projekty. Je to významná část ekonomiky měst, silně ovlivňují život lidí, zajišťují základní veřejné služby a taky jsou místně významní zaměstnavatelé. Jejich efektivita a kvalita do značné míry rozhoduje, jestli se v daném městě žije dobře nebo ne.
Svět se valí šílenou rychlostí, média chrlí nové zprávy, maniakálně hltáme povrchní novinky a do krve válčíme v kulturních válkách na sociálních sítích. Dívejme se za pěnu dní. Nabízím několik trendů, které vidím v oblasti států, firem, médií, administrativ. Jsou platné ve světě i u nás, míní bývalý šéf Transparency International v Česku David Ondráčka.
David Ondráčka: Ukradení státu a „debilizace” veřejného prostoru
Názory
K čemu městské firmy máme
Někde není snadné zjistit, kolik toho vlastně město vlastní. Kde je 100% majitel, kde částečný, kde to je nezbytné pro zajišťování veřejných služeb, kde je to nákladné a město to musí silně dotovat a kde to naopak generuje městu zisk. A co město nutně nepotřebuje a dalo by se to privatizovat.
A naopak. Kde by městské vlastnictví nebo převzetí firem dávalo smysl a mělo by se jednat o odkupu (voda, teplo, svoz odpadů, vždy je nutné si udělat dobrou analýzu). Může jít třeba o možnost zadávat zakázky tzv. in-house, větší kontrola nad cenotvorbou a tím, co reálně zaplatí občané města.
Když už město firmu má, tak je hlavní otázkou, co po ní chce? Jaké je zadání zřizovatele, jaká je vlastnická politika města. Podle čeho pak je schopno hodnotit management, ředitele, že udělali svou práci dobře? Podle jakých kritérií? Finanční stabilita? Kvalita poskytované služby? Rozvoj? Udržitelnost? Úspory? Synergie? Společné nákupy? Spolupráce při opravách a výstavbě ve městě? Nebo jen klid a žádné průšvihy?
Komunální volby jsou před námi. Bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka ve svém komentáři popisuje několik témat, o kterých by rád slyšel debatu politiků v Praze, ale platí to stejně třeba pro Ostravu, Brno nebo Plzeň.
David Ondráčka: Komunální volby. O čem by se mělo mluvit, nejen v Praze
Názory
Jen ať nezvlčí
A co dozorčí rady? Jak mají být postaveny, koho tam dát? Politiky, odborníky, a kde je vzít? A co mají rady hlavně dělat? Mají schvalovat každou významnější investici nebo nákup? Nebo mají být z definice dozorčí, dohlížet a kontrolovat? Model řízení firem je klíčový moment. Je zřejmé, že rozhodovat má spíš management než dozorčí rada, která se sejde na chlebíčky jednou za dva měsíce. Ale změnit to není jednoduché.
A jak to celé zakomponovat do práce úředníků na magistrátu, na odborech majetku, investic, financí, ekonomickém a právním? A jak to skloubit s dohledem politickým přes zastupitelstvo, jeho výbory (hlavně kontrolní, finanční), a komise, které si zřizuje.
Audity. Jedno velké zaklínadlo
Městské firmy jsou taky zdrojem nekonečných podezření a skandálů. Obvyklá odpověď je, necháme udělat audity. Provedeme audit, bychom zjistili, jestli ti minulí kradli nebo jak to celé vlastně bylo. Základní volební i povolební figura. Jak, na co, co z nich ale plyne a může plynout, co mohou skutečně zjistit? Nejsou to vyhozené peníze? To by si měli naši konšelé zodpovědět.
Máme tu nový státní dotační program. Na zateplení fasády, podlah či půdy, výměnu dveří či oken mohou domácnosti nově čerpat až sto padesát tisíc korun. Vláda prosadila další bohulibý záměr.
Dalibor Martínek: Jurečka přišel s další dotací. Komu ještě rozdá peníze našich dětí?
Názory
V Parlamentu se už roky řeší, jestli dát pravomoci Nejvyššímu kontrolnímu úřadu (NKÚ), aby kontroloval i hospodaření městských (nebo krajských) firem. Je to prezentováno jako ono řešení. Zatím to vždy ztroskotá v Senátu, kde je dostatečné zastoupení starostů nebo bývalých komunálních politiků. A ti to odmítnou. Ale i kdybychom to zavedli, bude to úplně namátkové a do konkrétního města auditoři NKÚ přijdou tak jednou za 100 let.
Takže odpovědnost zůstává na zvolených zastupitelích a radních. Od nich chtějme odpovědi, jestli na své úrovni udělali aspoň krůček k lepšímu fungování městských společností a spravovali komunální majetek hospodárně.
