David Ondráčka: Mozky mizí, šanony zůstávají. Češi zabíjí špičkovou vědu
Oznámený odchod špičkového AI vědce Mikolova z ČVUT zvedl vlny. Jak to, že v Česku nedokážeme přilákat a udržet špičkové vědce? Proč nám odchází lidé, kteří umí propojovat kvalitní a relevantní výzkum s aplikací v byznysu a průmyslu a mohou posunout české univerzity do špičky?
Potřebujeme diskusi a konkrétní kroky ke změně financování vědy a akademické práce. Podle jakých kritérií hodnotit, jak chytře odstraňovat byrokratické zavalení úplně všech, jak zlepšit motivační prvky, posílit a zaplatit skutečnou kvalitu.
Mozky mizí, šanony zůstávají
Odchod Mikolova není zdaleka ojedinělý. Zažíváme útěky hodně schopných a systémem frustrovaných lidí. Jakýsi brain drain z akademického prostředí se děje delší dobu a českým univerzitám a vědě ujíždí vlak. Mozky mizí, šanony zůstávají. Samozřejmě v tomto konkrétním případě nevíme, proč ty granty zrovna tento vědec nedostal. Jestli vyplnil špatně kolonky, přepískl počet úvazků, jeho tým neměl dost připsaných docentů nebo nebo jinou směšnou podmínku. Ale prostě se nenašla cesta, jak ho udržet a motivovat.
Kdo se kolem škol pohybuje, tak vidí tu absurdnost byrokratické mašiny našich univerzit a celé vědy. Posiluje v nich průměrnost a vládu akademických byrokratů. Vemte si třeba velmi nešťastný příklad z Olomouce, kdy mnohaletá válka kolem institutu Catrin celou tuto jinak škvělou školu paralyzuje, vztahy jsou narušené, padají rektoři, pověst trpí. A takových případů je dost na různých školách po celé zemi.
Většina lidí kolem mě jen kroutí hlavou a říkají, nemáme koho volit. Politická scéna je zoufale rozbitá, politické strany vyprázdněné. Chybí všechno, strategie, lídři, osobnosti, odborné zázemí, zůstává jen marketing a prachy.
David Ondráčka: Taky nemáte koho volit? Tak si to shrňme
Názory
Frustrace mnoha
Sám na školách roky externě přednáším, ale jsem rád, že jen jako externista. Práce se studenty mě baví, to akademické politikaření mi připadá směšné. Znám hodně lidí v akademickém prostředí, bavím se se svými kolegy a známými o tom systému.
A mnozí ti lidé jsou opravdu skvělí, kreativní, dělají konkurenceshcopnou vědu, dobře učí, fakt jedou naplno, drží tu loď v chodu. Ale skoro u všech je cítit hrozná frustrace nad nesmírnou byrokratičností systému, která se pořád zhoršuje. A taky nad uzavřeností celé akademické politiky, nad malostí těch závistivých bitev a soubojů. A všech těch ceremonií - pane docente sem, paní doktorko tam, vážený pane profesore tu. Frustrací je, že ten systém takto nesmyslně funguje a z každého vědce a akedemika dělá fakticky úředníka a byrokrata.
Mám GAČR, tedy jsem
Granty a jejich kritéria často vůbec nedávají logiku, ale bez nich nemůžete fungovat. Jste podle nich hodnocen, odvíjí se od nich vaše užitečnost pro fakultu, katedru nebo institut. Na jedné grantové žádosti na GAČR nebo TAČR dělá několik vědců a celý tým lidí třeba tři měsíce, přičemž v té době nemůžou dělat nic jiného. A takových týmů jsou desítky. O nějaké vědě si během té nechte jen zdát. Je to strašná ztrata času a kapacit. Kolikrát jsem to slyšel - „Co jsi v posledních letech dokázal, na cos přišel, cos vybádal?“ „No nic, ale získal jsem GAČR. Takže dál v tom prostředí můžu fungovat a přežiju.“
Prakticky všichni lidi v oblasti školství se shodnou, že ministr Bek je špatný ministr. Resort je v rozkladu, Bek se o nic reálně nesnaží, svou rezignovaností školství už jen škodí. Do toho má skandál, miliónové odměny sám sobě vyplácel ještě v pozici rektora MU v Brně. Proč hnutí STAN tohoto politicky mrtvého koně nevymění, když za ně ani nebude kandidovat do podzimních voleb? Ještě půl roku by mohl být ministr někdo, kdo nenechá školství jen hnít. Stojí to za to.
David Ondráčka: Odvolejte ministra Beka, na funkci nestačí
Názory
Větší změna je nutná
Je zřejmé, že je nutný zásadnější řez. Samozřejmě připraveně a promyšleně. Možná je vlastně efektivnější dávat větší část peněz ústavům, institutům a týmům přímo, než aby většinu svého času trávili neproduktivním vyplňováním grantových žádostí a pak reportováním těchto grantů. Máme dokonce ministra pro vědu (nepodstatné jméno za TOP 09), máme ministra školství (tento je zase za STAN), ale žádná zásadnější iniciativa od nich nepřišla, jen to ve vládě odsedí.
Systém Chairs
Nedávno se zvedla určitá debata nad možným vytvoření systému tzv. Chairs. Pozic v čele ústavů a kateder na delší období spojených se soukromým sponzoringem. Hlavně na anglosaských univerzitách to je běžné. A je to jedna z cest, jak nabídnout špičkovým expertům kompetitivní ohodncení a zároveň delší stabilitu. Mohl by to být jeden z prvků, kterým by se dal systém okyšličit, ale samozřejmě zdaleka ne jediný. Smířit se s průměrností bychom neměli.
