David Ondráčka: NIMBY a obchvaty měst. To je nejrychlejší cesta k sousedské nenávisti
Spousta lidí (a mnohdy oprávněně) považují NIMBY (z anglického Not In My Back Yard, v překladu „Ne na mém dvorku“) efekt za klíčovou věc podvazující prosperitu Česka, brzdící investice a výstavbu. Určitě to má svůj vliv, ale ty příběhy jsou často velmi podobné a zdaleka nebývají černobílé. Svým způsobem nejlepší způsob, jak efektivně zničit místní komunitu, je špatně komunikovat chystanou stavbu obchvatu města.
Developer (soukromý ani státní) nemůže očekávat, že si z jeho návrhů všichni místní automaticky sednou na zadek. Nerealistická očekávání, jednání na sílu a nevhodně zvolený přístup, mnohdy přináší nešťastné výsledky ze všech stran. Je nutné citlivě jednat a hledat kompromis mezi developerem, veřejnou správou i místními občany. Vím, že to mnoho developerů dobře ví, tvrdě na tom pracuje a že to je v konkrétních případech nesmírně těžké. Ale kultivace tohoto společenského procesu a určité kultury dialogu je potřebná, bez toho to moc fungovat nebude.
Obchvat: Nejrychlejší cesta k sousedské nenávisti
Vezměme si příběhy kolem téměř každého plánovaného obchvatu měst, a takových nových silnic se chystá nebo staví stovky po republice. A ty příběhy se mnohdy velmi podobají. Úvodní suché oznámení o takovém plánu bez detailů, obvykle vyvolá strašný výtrysk negativní emoce části místních lidí. Nemají dost informací, ale některým to objektivně půjde přes pozemky, a někde se musí i bourat domy. Takže se zformuje nejprve malá, ale velmi militantně naladěná skupinka, která to bere absolutně osobně, jako svou životní válku. Silnice se mění ve frontovou linii místní demokracie.
Mrzí mě, že pár posledních generací politiků neřeklo, kam se město má rozvíjet, říká Tomáš Portlík, starosta Prahy 9. Podle něj dosud spousta lidí žije v přesvědčení, že každá zelená plocha se má chránit, protože zástavby už je údajně moc. „Ale když si porovnáte Prahu se zahraničními městy, tak zjistíte, že hustota u nás je jedna z nejmenších,“ uvádí starosta části města, kde v posledních letech vzniká nejvíce bytů. Portlík si nemyslí, že by nízká hustota byla špatně, ale přináší to větší náklady na údržbu a obsluhu města.
Starosta Prahy 9 Portlík: Město se má rozvíjet do výšky
Reality
Ta postupně hledá další partnery, místní opoziční zastupitele, nějakou autoritu v tamní komunitě a postupně už začnou tvořit poměrně silnou oponenturu místních lidí. Mají sílu, jsou voliči a mají možnost na svou stranu přetáhnout část zastupitelů a někdy celou radnici. Ta potom jako účastník řízení může rozhodovat a efektivně tu stavbu buď podporovat, nebo jí brzdit, či dokonce blokovat.
Bezpečnost a prachy
Na druhé straně sporu vznikne také skupina lidí, kteří obchvat naopak chtějí. Z jejich pohledu jde o pochopitelné odvedení dopravy z centra, pozitivní dopad na vzduch, bezpečnost a plynulost provozu. Ta začne tu první skupinu označovat za zpátečníky, blokaře, aktivisty. Když je ve hře i nějaký ekologický argument, tak za zelené fanatiky, a mluví o NIMBY efektu.
No a téměř vždy v tom hrají ještě navíc roli peníze a tím pádem emoce. Obvykle někdo dokázal včas koupit nebo vlastní pozemky, přes které by obchvat měl jít a jejich hodnota při výkupu od Ředitelství silnic a dálnic výrazně stoupne. A takže do té debaty, už tak vyhrocené, přibyde argument o korupci a zbohatnutí. A v tomto mixu se odehrávají příběhy, které všude vidíme.
Komunální volby jsou před námi. Bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka ve svém komentáři popisuje několik témat, o kterých by rád slyšel debatu politiků v Praze, ale platí to stejně třeba pro Ostravu, Brno nebo Plzeň.
David Ondráčka: Komunální volby. O čem by se mělo mluvit, nejen v Praze
Názory
Každý má svůj pozemek pravdy
Nějak ten spor musí pokrývat místní média, která jsou ale brzy označená podle toho, na čí stranu se přidají. Buď kopou za jednu stranu a jsou koupená radnicí a místní mafií. Anebo jsou aktivistická, dělají problémy, a asi tedy nějak spolupracují s opozicí. A velká celostátní média to zajímá jen v případě, když to vyhřezne do úplného extrému. Když je hádka opravdu vyhrocená, dojde k nějaké blokádě, padají trestní oznámení a žaloby, působí to jako místní válka. Pak o tom proběhne reportáž nebo to přijede novinář z Prahy nějak zpracovat.
A na sítích dostanou ti lidé rychlý odsudek od někoho z daleka, že jsou vesničtí balíci, kteří mají NIMBY problém, a nechápou, co je pro ně dobré. Že to jsou nějací ludisté bojující proti pokroku. Ale když ti přes zahradu povede pokrok, vidíš to často trochu jinak.
Jeden příběh z Havířova
Vezměme si aktuální příklad plánovaného obchvat mého rodného Havířova přes obec Životice. Má to všechny tyto aspekty a výsledek je naprosto rozhádané město a okolí. Tady se ještě přidal historický aspekt, že by to znamenalo zboření části pomníčků hlavně polských obětí nacismu a narušení pietního místa po Životické tragédii za 2. světové války. Šlo tehdy prakticky o podobnou tragédii jako Lidice nebo Ležáky, kdy nacisté vypálili celou vesnici (dnes na okraji Havířova), povraždili muže a spoustu lidí odvezli do koncentráků. Knížku o tom napsala třeba spisovatelka Karin Lednická.
Letošní rok bude na nemovitostním trhu lepší než rok 2024 a 2023, říká Zdenka Klapalová, prezidentka Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a zároveň jednatelkou české pobočky poradenské společnosti Knight Frank.
Do nájemního bydlení chodí velcí investoři rozložit portfolio, říká Zdenka Klapalová
Reality
A samozřejmě „prachy“ v tom jsou taky. V tomto případě pozemky na obchvat už město Havířov koupilo, a to od firmy místních politiků. Bývalý hejtman a europoslanec Evžen Tošenovský z ODS a poslanec za ANO Stanislav Fridrich na prodeji pozemků pod sadem jablek vydělali 40 milionů, které jim zaplatil Havířov. Takže oponenti v tom vidí hlavně politický kšeft a formu zlodějiny.
Když soused podporuje obchvat, přestaň mu půjčovat sekačku
Podstatný je závěr těchto sporů. Vždy to samozřejmě nějak dopadne. Buď se tedy obchvat staví v té původní verzi, nebo dochází k nějaké upravě, někdy se celý projekt odpíská, ale to nebývá často. V celém městě a okolí to zanechá šíleně zlou krev. Lidi mají pocit, že to místní politická garnitura přetlačila na sílu, že uplatili stavební úřad nebo že jim šel na ruku, a nakonec že místní demokracie nefunguje. Celé to bylo zbytečné, nic nepomohlo, cesta se staví. Psali jsme petice, dělali shromáždění, chodili na zastupitelstvo interpelovat, zakládali jsme spolky, tvořili se posudky k EIA. Často to rozhádá sousedy, zničí to vztahy v komunitě na dlouhé roky. Prostě když ti soused řekne, že podporuje obchvat, přestaň mu půjčovat sekačku a na pivo spolu už nikdy nepůjdete.
Tyto kauzy jsou primárním dotekem lidí s demokracií, podle toho ji posuzují. Mnozí sledují tu velkou demokracii jen v televizi, jestli se tam hádá Babiš s Fialou nebo Okamura s Rakušanem, je pro ně daleko, nedotýká se jich to, jejich život to neovlivňuje. Ten obchvat je uchopitelný, zajímá je to, mnozí v tom mají svůj zájem.
Další texty prootikorupčního experta Davida Ondráčky
