David Ondráčka: Obchodně geniální, společensky neodpovědné, žebříčky 30 pod 30
Při sledování kauzy Dominika Feriho jsem si uvědomil, jak mě dlouhodobě otravují ty marketingové žebříčky 30 pod 30. Jak tento zvrhlý marketing zneužívá mladé lidi a tvoří z nich kvazicelebrity, aby přes ně nalákal reklamu na své produkty, a neohlíží se na důsledky, nemají žádnou společenskou odpovědnost. Zastavme to, nebo aspoň bojkotujme tyto absurdní ankety, jako jsou 30 pod 30.
Tyto manipulace nejsou jen nevinné ankety, jak se může zdát. Mohou končit i tak, jako tento smutný případ bývalého poslance TOP 09 Feriho. Od mladého hejska, který vstoupil do personálně vyprázdněné strany, která zoufale potřebovala někoho na mladé, nějakou tvář. Měl určitý komunikační talent a sebevědomí, tak udělal rychlý politický postup až do sněmovny.
Všude kolem slyšel, jak je úžasný, jaký má potenciál, začala ho sledovat spousta lidí na sociálních sítích, Politico mluvilo o generačním politickém talentu, a samozřejmě se přidal Forbes, že to je velmi významná osobnost 30 pod 30. A on tomu uvěřil, že je skutečný politický talent, že je výjimečný, nedotknutelný, že může všechno, a začal to zneužívat směrem k holkám a ženám. A všichni kolem mlčeli, přehlíželi to, vždyť je chlapec vysoko na žebříčku, psali o něm v časopisech. A příběh končí odsouzením (zatím nepravomocným) za sérii znásilnění několika dívek.
Poslední průzkumy ukazují, že nám v Česku obrovsky narostl problém s duševním zdravím dětí a dospívajících. V řadě krajů má vážné psychické problémy více než pětina dětí a nedostávají dostatečnou pomoc a péči. 
David Ondráčka: Duševní zdraví dětí a kolaps dětské psychiatrie
Názory
Bohapustý marketing, ale pod 30
Od doby, co Forbes začal každoročně zveřejňovat seznamy nejperspektivnějších lidí v dané věkové kategorii, se podle serveru Digiday tato „franšíza spojená s nejlepšími mladými podnikateli stala jedním z největších zdrojů příjmů tohoto média“. Self-marketingová kampaň je produkovaná tak, aby nalákala k pozornosti cílovou skupinu mladých. O tu jde především a jedině. Po jejich kupní síle každá obchodní značka zoufale touží, schopna utrhnout ruce za jejich zájem. A tak se vymyslely a začaly tvořit tyto seznamy a staly mimořádně úspěšnou součástí marketingového úspěchu. A mladí na to skáčou, propadají tomu, dávají si na své profily, chlubí se, že jsou 30 pod 30, šíří to dál.
Co se děje mimo úroveň tohoto obchodního modelu? Jaký vzkaz vysílá Forbes a mnohé další deriváty tohoto modelu komunitě a společnosti? Že si zasloužíte pozornost pouze tehdy, když jste „pod“. Ale jste méně, když jste „nad“. Jaký tlak to vyvíjí na lidi 20+ nebo teenagery tím, že jim slavně ukazujeme hrstku vybraných příkladů, jejichž hlavní zásluhy jsou definovány jejich věkem a namixovaným výběrem? Je tento tlak spravedlivý, dává to celé jiný, než obchodní smysl? A jaké to má důsledky? Je to ESG?
Květnové peklo přijímaček na střední škole v Praze a dalších velkých městech se může opakovat. Včera sice zprávami proběhly informace, že už to politici vyřešili. Jenže to není pravda. A bohužel úplně reálně hrozí, že rodiče i děti narazí do přijímačkové zdi zase. A bude je čekat podobné martýrium s rizikem, že se dostanou jen na takové školy, na které nechtějí.
David Ondráčka: Přijímačková zeď se může opakovat, nic zatím vyřešeno není
Názory
Máme oceňovat mimořádný talent a úsilí, ne věk
Jako společnost bychom měli umět vyzdvihovat talenty a úspěchy, díky nimž jsme společně lepší. Měli bychom vědět o inovativních, talentovaných a pracovitých osobnostech, které stojí za něčím důležitým, nesmírně užitečným, někdy nesmrtelným, geniálním. A zároveň bychom jim neměli přikládat menší či větší význam na základě věkových kritérií, věk není zásluha. I ten Forbes si to nakonec uvědomil, když zavedl kategorii 50 nad 50 let, v níž se objevují dokonce pouze ženy, aby to aspoň kosmeticky vyvážil. Jde o drobný krok, protože pořád jedou hlavně výnosné 30 pod 30.
Už slyším námitku OK boomer. Myslím si, že i výjimeční lidé z mladé a střední generace mají být oceňováni za jejich práci, o tom není pochyb. Ale má to být vyvážené, a ne protože má někdo určitý věk. A proto musím říct, že třeba sledování ceremonie 28. října na pražském Hradě na mě v tomto směru nepůsobila moc dobře. Všichni ocenění tam byli lidé s obdivuhodnými příběhy, ale na konci své životní cesty. Nebyl tam naopak nikdo z mladší nebo ze střední generace, a mnoho takových lidí v Česku máme. Prezident jel na jistotu, neriskoval.
Když se bavíte s developery, často vám potvrzují, co už tušíte. Drahé bydlení se v luxusních projektech, kde je byt spíš luxusní haciendou na skvělém místě v Praze, klidně a celkem rychle prodá za čtyřicet milionů korun. V hotovosti. I teď, v době realitní krize. Prodej bytových projektů nebo domů v cenách kolem deseti milionů, což je segment, který míří na lidi, kteří potřebují ke spolufinancování hypotéku, naopak vázne. Lidé, kteří potřebují bankovní financování, váhají. Úroky a tím i splátky jsou vysoké. V tomto segmentu lze trh nadále vystihnout slovem „vyčkávání“.
Dalibor Martínek: Bohatí bohatnou, chudí chudnou, říkají data. Takhle Fiala volby nevyhraje
Názory
Svoje děti se snažím učit odolnosti na společenské poptávce
Myslím na své dcery a doufám, že tento fenomén či posedlost věkem v době jejich dospívání už skončí, že už to fakt nebude cool. Hon na dospívající začíná už dříve, už vznikají dokonce i seznamy do 20 let, Sedmnáctka a podobné věci. Vytváří to na teenagery nesmyslný tlak, že jim něco utíká, když normálně žijí, chodí do školy a mají koníčky. Pro mnohé to je těžko ke zvládnutí.
Snažíme se doma se ženou aspoň vlastní děti učit odolnosti vůči společenské poptávce, ať kašlou na to, kdo je někde vyfocený, že je pod 20 nebo pod 30. Ukázat jim, že je podstatné si vážit osobnosti a lidského charakteru před budováním „osobní značky“, i když ji lze přece tak dobře zpeněžit. Aby byly samy sebou, zůstaly tomu věrné a nechaly soutěže podle věku tam, kde patří: na školním hřišti.
