David Ondráčka: Praha zamezuje přístupu ke vzdělání
Poslední dubnový víkend se nesl v duchu zklamaných nadějí v tisícovkách rodin. Školy totiž uveřejnily výsledky přijímacích zkoušek. Zvláště pak v Praze ani heroické výkony nestačily na přijetí. O něco snazší to měli školáci v regionech, míní protikorupční expert a bývalý šéf Transparency International David Ondráčka. V případě hlavního města má jasno: „Praha zamezuje přístupu ke vzdělání,“ píše Ondráčka ve svém komentáři pro Newstream.
Víkend zklamaných nadějí v tisícovkách pražských rodin a v neviditelném nitru dětských duší. Od pátku, kdy většina škol vyvěsila výsledky přijímacích testů na gymnázia, se nějakých 85 procent uchazečů vyrovnává s odmítnutím. Někteří z nich (i takzvaní premianti svých tříd) mají ještě naději, že prolezou na odvolání. Zbytek si ve věku 10, 12 či 14 let vyslechlo, že se školní systém nedomnívá, že by měli jednou usilovat o maturitní zkoušku, a do jejich školní lavice na dalších 8-6-4 let investovat nebude.
Jednotné a spravedlivé není totéž
Když se podíváme na výsledky libovolného pražského gymnázia, kde se typicky o 60 míst utkalo 500 dětí, ještě 200 až 300 jmen pod čarou by svým výsledkem zazářilo, ba porazilo nejlepší z přijatých v menších městech. Nic by jim nebránilo na gymnázium nastoupit, pokud by jejich bydlištěm byl Jeseník, Jihlava nebo Žďár. Nemyslím si, že by rozložení předpokladů v populaci bylo zásadně odlišné mezi dětmi v pražských čtvrtích a jiných městech. V Praze však nedostatek kapacit vede k drezúře, kterou některé z nejodolnějších dětí připravených o rok víkendů a večerů přetavilo v heroický výsledek. A ani to mnohým nestačilo.
Vysvětlete pražským dětem, proč jejich bratranci a sestřenice v jiném kraji nemuseli tolik dřít, a přesto uspěli a splní se jim, co si vybrali. V mnoha místech znamenalo 25 bodů ze 100 přijetí, v Praze 88 už znamená nepřijetí a konec šancí.
Pokud existuje jediná argumentační linie obhajoby testů Cermat (o jejichž nepřiměřenosti, záludnosti a diagnostické nekompetentnosti už bylo napsáno opravdu hodně), pak by to měla být spravedlivost plynoucí z jednotných kritérií. Ne, ani spravedlivé nejsou.
Přijímací zkoušky na střední školy (čtyřleté i víceleté), které proběhly minulý týden, mnoha rodičům způsobily totální deziluzi z našeho státu i samospráv. Nebyl to hezký pohled na nervózní fronty vystresovaných dětí a rodičů před pražskými gymnázii, kde se tlačily stovky dětí zelených strachem před zkouškami. Byla to bezmocná obžaloba neschopnosti našeho systému, který spíš odrazuje, než by vtahoval.
David Ondráčka: Traumatizované děti a rozčarovaní rodiče. Takové jsou výsledky přijímaček na střední školy
Názory
Frustrace jako motor naší společnosti
Rovný přístup ke vzdělání je součástí Listiny základních práv a svobod. A někdo je zodpovědný za to, že je toto právo dětem ve velkých městech a zejména v Praze upíráno. Někdo má na svědomí, že u našich nejmladších zabíjíme sebevědomí a zaséváme frustraci. Ta jako hybatel společnosti velmi účinná, ale nikdy, opravdu nikdy nevede k dobrým jevům. Vrátí se nám to.
Hodnoty, kterých si cením nejvýše, jsou svoboda a vzdělání, a jsou pro mě jako spojité nádoby. Ano, pod těmito řádky je rozčarování, ale také neochota se smířit s tím, aby tento systém rozbité centrifugy mlel následující roky další a další tisíce dětí, až tímto semele celou generaci.
Přijímací testy vytvořené státním Cermatem zaspaly dobu. Spíš než schopnosti dítěte hodnotí ochotu rodičů věnovat čas individuální přípravě a zaplatit přípravné kurzy, píše ve svém komentáři David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International.
David Ondráčka: Cermat a No Future. Připravujeme děti na svět, který už zmizel
Názory
Kdo je vinen za selhání systému
Zodpovědnost leží na ministrovi školství Bekovi, řediteli Cermatu (a člověku bez špetky pedagogické kvalifikace) Miroslavu Krejčím, Magistrátu Prahy (radní za STAN Antonín Klecanda) a vedení městských částí a radních za školství. A co s tím dělají výbory pro vzdělávání ve sněmovně a Senátu? A proč to není prioritní politické téma? Kde není dostupné bydlení a přístup ke vzdělání, není ani kvalita života.
Děti, nedejte se. Rodiče, protestujte, spojte se, nenechte si tenhle zhoubný „hampster wheel“ líbit. Je placen z vašich daní, školství je veřejná služba. Novináři, věnujte se tomu se stejnou intenzitou jako cenám energií, místům na parkování a soukromým letům na Měsíc.
