David Ondráčka: Sociální dávky mají být trampolína, která odráží nahoru

Reforma sociálních dávek je jedna z mála větších reforem této vlády. Je vedena dobrými úmysly efektivity a adresnosti, ale má v sobě hodně děr, které mohou přinést opačný efekt.

Ve sněmovně je nyní prostor to opravit a domyslet dopady jednotlivých opatření na různé skupiny obyvatel. Teď je ten aktuální moment, novela projde prvním čtením v říjnu a zamíří do výborů, kde je prostor pečlivě vyjednávat nad jednotlivými pozměňovacími návrhy. Bylo by krásné, kdyby poslanci k této debatě přistoupili seriózně, věcně, bez ideologie a předsudků, a naslouchali lidem z praxe. Navýšení represivnosti systému a trestání odebíráním některých částí dávky není štastná cesta a vytvoří víc problémů, než jich vyřeší. Zachovejme sociální dávkovou síť jako onu trampolínu, která potřebné a zranitelné zachytí a pomůže jim odrazit se zpět nahoru.

Efektivita je fajn

Nová superdávka státní sociální pomoci má sloučit čtyři stávající dávky do jedné. Konkrétně příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě. Cílem je zjednodušit administrativu, zacílit lépe podporu, omezit přístup k dávkám pro majetnější a domácnosti s vyššími příjmy a zároveň zvýšit motivaci k práci a plnění povinností (jako je školní docházka dětí) u domácností s nízkými příjmy. To je ambiciózní změna a pokud by se povedlo zvýšit efektivitu, za to by ministr Jurečka zasloužil kladný bod. Jako vždy však je ďábel v detailech, o které se teď hraje.

David Ondráčka: Je Senát nudná čekárna, nebo aktivní pojistka demokracie?

Názory

Ve stínu emotivního rozpadu vládní koalice a dynamických bojů o pozice na hejtmanstvích, proběhne tento víkend druhé kolo senátních voleb. Nabízí se otázka, zdali je Senát spíš odkladiště obnošených a čekárna plná nudy, anebo aktivní pojistka demokracie. Jde o důležitý prvek ústavního systému? Co senátoři skutečně mohou ovlivnit, jaké mají pravomoci a v čem jde jen o volbu třetiny okresních ombudsmanů?

David Ondráčka

Přečíst článek

Represivnost návrhu musí být přiměřená

Návrh je hodně tažen logikou, když člověk něco poruší, přijde o část dávky a to ho donutí věci neporušovat. Ale aby si to čtenář dovedl představit. Lidi z terénu sociální práce vám řeknou, že pokud snížíte dávku (jeden z komponent navrhované superdávky pro celou rodinu) neznamená to, že oni začnou posílat děti více do školy nebo si aktivněji hledat práci. Hlavně u vícegeneračních rodin to tak nebude fungovat. Prostě když rodině vezmete část peněz, nebudou děti chodit častěji do školy, bohužel. To snížení dávky dopadne právě na ty děti a na jejich kvalitu života, což se nám všem nakonec jen vrátí negativně.

Navrhovaný systém pro většinu příjemců dávek není motivační. Hlavně trestá a uděluje sankce za to, že se někdo dost nesnažil. Někdo něco poruší a my potrestáme celou rodinu, včetně dětí i těch, kteří třeba nic neprovedli. Je to postavené hodně represivně a to je problematický prvek reformy. Jak píše třeba Člověk v tísni: „Rodiny budou penalizovány, označeny za neaktivní i když jim úřad není schopen nabídnout místo pro výkon veřejné služby. Její plnění je pro plnou výši dávek povinné. Hrozí dlouhé vyřazování rodin s dětmi na měsíce ze sociální pomoci za banální nesplnění administrativní povinnosti nebo za úředníkem vyhodnocenou zhoršenou kvalitu bydlení.“

Sankce v každém městě jinak

Rizikem je přílišná přísnost sankcí, zejména pokud budou trvat příliš dlouho nebo se budou lišit v různých městech. Sankce bude účinná jen tehdy, pokud žadatele nevyloučí z nároku na dávky na dlouhou dobu a zároveň je bude motivovat ke skutečné rekvalifikaci. Žadatel by měl být při nesplnění povinností nejprve upozorněn, a sankce by měly být uplatňovány až jako krajní řešení. MPSV by zároveň mělo jasně definovat pravidla pro udílení sankcí, aby nebyla závislá na uvážení jednotlivých úřadů práce, v různých městech to může jet úplně jinak, bude záležet na konkrétní úřednici.

Sankční vyřazení z Úřadu práce nyní představuje tvrdý zásah do života uchazeče, i za drobná porušení nebo nevědomost. Nová úprava situaci ještě zhoršuje, což nedává moc smysl. Úřady práce mají poskytovat podporu, a nefungovat jako odstrašující prostředek. Pokud chceme udržet lidi v legální práci, nemůžeme je kvůli menším přestupkům nechat půl roku bez podpory. Pak už to vzdají úplně.

David Ondráčka: Právní stát v Česku: Má solidní základy, nebo je to vratká stavba?

Názory

Evropská komise vydala svou pátou zprávu o právním státu v jednotlivých členských státech. Vymáhání práva justicí, efektivní dělba moci, funkční nezávislé instituce, kvalitní dohledové orgány, to jsou zásadní věci. Bez nich si můžeme jen nechat zdát o jednotném trhu, kvalitním podnikatelském prostředí, konkurenceschopnosti nebo udržitelném růstu. Ale máme u nás funkční právní stát? Stojí na solidních základech, anebo to je jen vratká stavba?

David Ondráčka

Přečíst článek

Adresnost systému

Chybí taky analýza dopadů na konkrétní cílové skupiny, jako jsou skutečně zranitelní lidé, samoživitelky, osoby v insolvenci, vícegenerační rodiny nebo lidi vracející se po výkonu trestu. Neznáme sílu protichůdných efektů reformy ani přesné fiskální dopady. MPSV namodelovalo pár barvotiskových příkladů takových rodin, ale realita je o dost jinde. Reforma sice zjednoduší a zautomatizuje výplatu dávek, což může zvýšit počet jejich příjemců, ale přísnější podmínky a majetkové testy mohou odradit některé, včetně těch nejpotřebnějších, čímž se využití dávek opět sníží. Podle nově zavedených normativů by mnoho současných příjemců může přijít o několik tisíc korun měsíčně.

Zneužívání dávek není masivní

V celé té debatě převládá přístup, že zkonečně zabráníme tomu zneužívání. Data ukazují, že opakované teze o masivním zneužívání dávek jsou iluze a nesmysl. Někde se to stane, ale není to masivní trend. Ve veřejné debatě se to používá jen k bouření vášní a získávání laciných politických bodů. Jednoduše dávky jsou u nás čerpány relativně účelně a míra jejich využití kopíruje vývoj ekonomické situace. Když roste inflace a náklady domácností na nájen a energie, tak více lidí a domácností potřebují nějakou formu podpory.

Sociální politika má být onou trampolínou, která lidi v problémech zachytí a ideálně vystřelí zase zpět do života. Dávky jsou v principu nástroj, jak udržet aspoň základní soudržnost společnosti. Asi nikdo nechce žít v zemi, kde chudí padnou na úplné dno a už opravdu nebudou mít co ztratit. To by vedlo jen k větší kriminalitě a zhoršilo by to bezpečnost, a nakonec by to bylo jen dražší. Neudělejme chybu, abychom toto zbytečně narušili.