David Ondráčka: Stříž ven, Bradáčová nahoru. Pozadí rošády státních žalobců
Šachová mocenská partie o pozice ve struktuře státního zastupitelství vrcholí. Odstoupení nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a nástup Lenky Bradáčové je pečlivě vyjednaná rošáda v čele hierarchie a zároveň výrazný mocenský i symbolický pohyb v režii ministra Blažka. Ten po dohodě s oběma aktéry využívá svou pravomoc vybrat nového nejvyššího státního zástupce na dalších 7 let. Co za to bude tento politický bazilišek asi chtít?
Státní zastupitelství má hodně vlastních problémů a řadu věcí k řešení, kondice není optimální. Interpretace může být, že dnes už se kauzy z těch nejvyšších pater politiky a velkého byznysu prostě neřeší. A těch případů závažné hospodářské kriminality a zneužívání moci, které zůstávají bez povšimnutí, je víc než dost. A je i na Lence Bradáčové, aby to tak nebylo, anebo to měnila. Klíčové je tedy promýšlet, co nástup Bradáčové na vrchol pyramidy žalobců přinese. A také kdo bude řídit Prahu, post vrchního žalobce v Praze je pro stíhání hospodářské kriminality klíčový.
Udržet důvěru v aspoň elementární spravedlnost
Odpovědnost nejvyšších žalobců je velká. Ovlivňují nejen stíhání obecné kriminality všeho druhu. Vliv mají i na politiku a velký byznys, tam také dávají mantinely, co je ještě ok, a co už za hranou. A obecně mají u veřejnosti udržet důvěru ve spravedlnost, že zločin následuje trest, důvěru v to, že systém může fungovat nestranně, přiměřeně a udržovat alespoň elementární spravedlnost a rovnost před zákonem. To je společensky úplně zásadní hodnota, tato důvěra se nesmí rozpadnout. A nahlodaná je výrazně.
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž se vzdal funkce, skončí 31. března. V pondělí předal rezignaci ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS). Důvody rezignace označil za ryze osobní a rodinné. Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) o tom v úterý informovalo na webu. 
Stříž končí. Povýší Blažek Bradáčovou?
Leaders
Silný mocenský pohyb
Poslední novela zakotvila důležité pojistky proti mocenským zásahům exekutivy do struktury státního zastupitelství. Vláda nadále jmenuje i odvolává nejvyššího žalobce, ale nově může odvolávat jen za jasně definovaných okolností. Šéf žalobců se navíc může proti odvolání bránit u soudu, což možnost žalobce odvolat činí málo pravděpodobnou. To výrazně posiluje stabilitu celé hierarchické soustavy žalobců.
Novela zákona přijatá v létě zavedla jasná funkční období, Bradáčová tak bude v čele 7 let. Funkční období vedoucích státních zástupce je 7 let, a jednou bez možnosti opakování. Taková délka podle mě dává smysl, je dostatečná pro konsolidaci, změny a realizaci trestní politiky, včetně i osobního otisku v ochraně veřejného zájmu. I když někteří justiční funkcionáři mají delší mandáty (třeba soudci Ústavního soudu), pro takto exponovanou individuální pozici a pravomocem je 7 let přiměřené.
Ve čtvrtek jde do prvního čtení „dekriminalizační“ novela trestního zákoníku. Je to to dobrý krok, ale potřebujeme mnohem hlubší reformu.
David Ondráčka: Zločin a trest 2024. Jedeme od trestu k recidivě a přeplněným věznicím
Názory
Lenka Bradáčová
Bradáčová v čele žalobců znamená kontinuitu a stabilitu. Je jasně nejznámější figurou soustavy, nikdo nezpochybňuje její kompetenci v trestním právu, dlouholeté praktické zkušenosti práce státního zastupitelství, detailní znalost procesních postupů. Má samozřejmě také znalost personální situace mezi žalobci, má určitě své koně. Struktura je hierarchická, je v ní brána jako lídr, uvnitř má autoritu. Má konkrétní výsledky, konkrétní dotažené kauzy a také neúspěšné věci. Zároveň pro některé lidi působí kontroverzně. Její působení se dá interpretovat různě, rozhodně to není černobílá bilance, ani Cattani v sukni, ale ani zastavovač kauz. Zcela jistě přinese do struktury uklidnění a pravděpodobně 7 let stability v této důležité instituci.
Není taky pochyb, že o postu na vrcholu pyramidy státních zástupců kariérně hodně stála a šla si za tím, což je však normální. Myslím si, že před několika lety dobře přečetla situaci a cíleně se stáhla. Přestala se vyjadřovat k jiným tématům, zůstala jen u své odbornosti, kde je doma. A ve svém veřejném vystupování se dál drží dost striktně oblasti trestního práva, trestní politiky a kompetencí státních zástupců.
Jsi jen užitečný idiot, děláš jim užitečného idiota, ještě zadarmo a ani o tom nevíš. Tuhle nadávku uslyšíte ve veřejné debatě i politice dost často, střílí se s ní na sítích, ale co za tím je? V dnešním komplexním prostředí různých zájmů a málo srozumitelného světa, se může v některý moment stát takovým užitečným idiotem každý z nás. Ale víme o tom, nebo jen hrajeme, že to nevíme, a jak to vidí ostatní? Tuto sváteční glosu s láskou a pochopením věnuji všem užitečným idiotům, a že nás všech v různých situacích je. A do nového roku trochu šetřeme s rychlými nálepkami.
David Ondráčka: O užitečných idiotech. Je jich (nás) bezpočet
Názory
Igor Stříž
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž odvedl svou práci. Má svou historii vojenského prokurátora a kolem jeho jmenování byla diskuse a emoce, ale nakonec vedl strukturu žalobců několik let poměrně s přehledem. Reálně měl velký vliv už za Pavla Zemana jako jeho klíčový náměstek a mentor svého druhu, ale pragmaticky se naučil jednat s Blažkem a pár let zkušeně ukočíroval.
Co za to chce ministr Blažek?
Nepochybuji ani vteřinu, že v posledních týdnech se kolem této věci odehrávaly velké lobbistické hry. Uzavíraly se dohody a podmínky, za kterých tyto šachy na vrcholu pyramidy lze provést. Velmi bych se divil, kdyby takový zákulisní bazilišek jako je ministr Blažek, dal svůj souhlas zadarmo. Dá se jen spekulovat, jakých kauz se to může dotknout a čí beztrestnost mohla být ve hře, ale to tady dělat nebudu. Předpokládejme, že to je prozaičtější, anebo se dozvíme víc později.
Kdo převezme štafetu po Bradáčové?
Žalobce je pánem trestního řízení, jeho (její) odvaha a strategie často rozhoduje o úspěchu obžaloby. Pražský vrchní žalobce je klíčový pro řešení velkých politických a byznysových kauz. Klíčovou součástí těchto dohod tedy bude, kdo nahradí Bradáčovou. Prahou jde velká část kriminality, už kvůli tomu, že velká část firem a úřadů má sídlo v hlavním městě a gesčně tu spadají. Kdo bude řídit Prahu zatím nevíme.
O fungování Podnikatelské družstevní záložny (PDZ) s VIP klienty, v níž měl „zapomenuté“ konto i premiér Petr Fiala, se zajímají detektivové z odboru hospodářské kriminality pražského krajského ředitelství. Dozor v kauze převzalo Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Praze, předtím spis ležel u městských žalobců. Píšou o tom dnešní Lidové noviny (LN). 
Bradáčová prověřuje záložnu, v níž měl „zapomenuté“ konto premiér Fiala
Money
Kritika státních zástupců je na místě
Státní zástupci musí jednat nezávisle, nestranně, na základě důkazů, ale to neznamená, že jsou nekritizovatelní. Je legitimní hodnotit jejich postupy, prodlevy či neúspěšné obžaloby. Veřejnost má právo ptát se na efektivitu řízení, kvalitu dozoru nad zákonností či hospodárnost žaloby. Je nutné vyjasnit pravidla povolování odposlechů, aby nedocházelo k jejich procesnímu zpochybnění, anebo jejich nadužívání. Přestřelky mezi advokáty a žalobci jsou a budou vzhledem k jejich rolím přirozené. Problémem však zůstávají cílené úniky informací z neveřejných trestních spisů k některým novinářům, kteří z nich dělají svou investigativní žurnalistiku. Ačkoliv obě strany někdy z medializace těží, šetření úniků mnohdy končí bez výsledku. V českém prostředí je tento problém obtížně řešitelný, i když stále vážný.
Kdo definuje trestní politiku státu?
Zajímavé loni bylo, že projednávání novely o státním zastupitelství proběhlo ve sněmovně bez většího zájmu a emocí, jako by šlo jen o drobnou technickou úpravu. Přitom to před roky vyvolávalo obrovské vášně. Řešilo se, kdo určuje trestní politiku, zda jsou státní zástupci blíž justici nebo exekutivě, či jaké mají nést odpovědnost za své pochybení. A najednou to téměř nikoho nezajímá? Buď byly předchozí spory přehnané, nebo je situace složitější.
Někdo si možná vzpomene i na politickou symboliku, třeba hysterické výlevy o prokurátorském puči proti Nečasově vládě v roce 2013, který měl vést k pádu jeho vlády. Ve skutečnosti šlo jen o pozdní snahu jedné politické strany udržet moc, kterou ztratila jen a jen vlastními chybami. Ale to už je dnes pravěk.
