David Ondráčka: Věznice jsou zastaralé a přeplněné. Ministr Blažek kriticky selhává
České vězeňství je v krizové situaci, je to ukázka selhávání státu. Chybí peníze, personál, technika, plnou odpovědnost za to nese Ministerstvo spravedlnosti. Věznice jsou zastaralé a přeplněné, vězni jsou v celách po deseti a více lidech, žádný fešácký kriminál to fakt není. To chce ministr Blažek fakt nechat dojít až do stavu, kdy tam začnou umírat lidi, bude se utíkat nebo dojde k bojům uvnitř věznic? Pak to bude mediální a politické téma?
Zavíráme lidi do vězení za bagatelní činy a v base z mnoha z nich vytváříme úplně zbytečně recidivisty. Celý systém stojí násobně více, šetří se úplně na nesprávném místě. Vězeňská služba po rozpočtových šrtech už nemá ani na běžnou údržbu budov a dramaticky jí chybí personál, aby vůbec udržela bezpečnost. V deseti věznicích už to je úplně kritické. Z posledních sil to tam lepí, aby tam aspoň nějaký dozorce na patře byl.
Dovedete si představit, jak za takového stavu ve vězeních roste šikana? Zdravotní problémy a drogy jsou tam úplně běžné. A je minimální šance a prostor s vězni nějak více pracovat, nějaká prevence je spíš sen. Prostě dozorci ještě nějak udržují vězně za mřížemi a pak ať si jdou, kam chtějí. Stejně je tady máme za chvíli zpátky. Stát prostě šetří na prevenci, ale pak platí stamiliony za opakované věznění.
Vysoká míra uvěznění
Míra uvěznění v ČR je třetí nejvyšší v EU, jedeme tvrdou represi. Do vězení se dostávají i lidé, kteří se dopustili méně závažných činů a měli by dostat některý z alternativních trestů. Lidé se záznamem v trestním rejstříku tvoří šest procent populace v Česku. Dost varující data a trendy jsou k nalezení v analýze AOOV (Asociace organizací v oblasti vězeňství), která sdružuje odborné organizace a experty v oblasti prevence a probačních programů.
Vězení je přitom nejdražší forma trestu s negativními sociálními dopady. Vězni ztrácejí kontakt s běžným životem a slábne jejich schopnost nést odpovědnost. Neřešené sociální problémy jsou zárodkem kriminality. Chybí provázanost trestní a sociální politiky a investice do prevence. Oběti se cítí přehlížené a nemají možnost získat pocit spravedlnosti. Vězněné osoby vypadávají z trhu práce, což má fatální vliv na jejich rodiny, zejména na děti.
Odboráři Pražských služeb hrozí stávkou, pokud jim pirátská náměstkyně Prahy Komrsková odvolá jejich milovaného ředitele Patrika Romana (ano, bratra toho Martina z ČEZu). V pražské komunální politice hodně věcí velmi smrdí už teď, ani se nemusí válet odpadky na ulicích.
David Ondráčka: Napětí v Pražských službách. Praha může skončit zavalená odpadem
Názory
Recidiva je drahá, podpor státu minimální
Když se podíváme na data jen čistě ekonomicky. Náklady na uvěznění jedné osoby za den jsou 1 900 korun, což celkově činí 37 milionů denně a 13,5 miliardy ročně. A recidiva je drahá. Náklady na jednoho recidivistu, který se vrátí do vězení, dosahují přibližně 52 milionů korun.
Další data ukazují, jak málo stát investuje do prevence. Prostředky na rozvoj probačních a resocializačních programů pro mladistvé na rok 2025 na celou ČR činí 1 300 000 korun, pro dospělé to je 1 800 000 korun, dohromady na celou republiku. Dotace na služby pro oběti pro rok 2025 pak činí 7 900 000 korun, ale opět to je jen zlomek potřeb pro celé Česko.
Tato podpora státu je prakticky zanedbatelná a ještě k tomu stále klesá. Potřebné a osvědčené programy v regionech postupně zanikají. Zkušenost ukazuje, že ke snížení recidivy je přitom klíčová podpora právě v prvních dvou letech po propuštění. A někdo s těmi lidmi musí pracovat, když z vězení vyjdou. Je evidentní, že i malá investice státu do prevence a práce s vězni, by se mnohanásobně vrátila. Tyto preventivní sociální služby by sátu ušetřily obrovské náklady.
Vláda přes veškeré politické sliby odpískala reformu ÚOHS. Jeho předseda Petr Mlsna zesměšnil MMR a vládu, kvalitně si je povodil a dosáhl svého, nic se měnit nebude. ODS byla proti a STAN i její ministra MMR Kulhánek to tlačil jenom vlažně, spíš na oko.
David Ondráčka: Mlsna si vládu namazal na chleba, reforma antimonopolního úřadu nebude
Názory
Reforma trestní politiky
Problém trestní politiky nemá jedno zázračné řešení, ale vyžaduje ucelenou strategii a sérii kroků, jak současný stav změnit. A k tomu se musí najít politická vůle. Jasně, vězni asi nebudou top politické téma kampaně, ale udržení bezpečnosti by téma být mohlo.
Data z kriminologie a trestního práva ukazují, že naše současná trestní politika už dlouho vůbec neplní očekávání. Nedaří se snižovat recidivu, ta nám naopak roste. Není sporu, že systémové změny v trestní politice a vězeňství by se vyplatily i finančně a rozpočtově. Zároveň by se její důsledky projevily pozitivně i na trhu práce, zdravotně, společensky a bezpečnostně. Ano, ve hře je novela trestního zákoníku, která tímto směrem jde, byť opatrně. Snad projde ještě v této vládě a ta postupně určité změny odstartuje. Ale je to jen dílčí krok k systémové změně.
Alternativní tresty
Potřebujeme posilovat vhodné využívání alternativních trestů u bagatelnějších trestných činů. Od náramků a domácího vězení, přes veřejně prospěšné práce, až po finanční tresty. Musíme tvořit podmínky a odstraňovat překážky, aby je státní zástupci skutečně navrhovali a soudci ukládali. Je to pro ně více práce při kontrole výkonu trestu a je nutné i jim v tom pomoci.
Nyní justice bohužel ukládá alternativní tresty málo. A ještě nevhodně. Pro soudce je prostě snazší je poslat do vězení a dát nepodmíněný trest odnětí svobody. Polovina odsouzených má kvůli kumulaci trestů neúměrně vysoké tresty, což přispívá k vysoké míře uvěznění v ČR. Ve vězení tak končí i lidé za méně závažné činy, protože se jim trest kumuluje. Dochází navíc k nadužívání podmíněného trestu (ony podmínky), které však samy o sobě moc nemají výchovný účinek. Odsouzení je neberou jako trest. Po rozsudku často řeknou, tak to dobře dopadlo, mám jen podmínku, jsem bez trestu.
Miloslav Ludvík byl ředitelem v největší české nemocnici 25 let. To je samo o sobě velmi nezdravé. Budoval dlouhodobý korupční systém, jehož rozsah je miliardový, nejde jen o drobné milionové provize za dílčí zakázky. Teď policie po letech zasáhla, zatkla Ludvíka, jeho náměstka, vlivného lobbistu Janstu za úplatky a praní peněz. Celkem zatím obvinila 17 lidí.
David Ondráčka: Kauza Ludvík ukazuje, jak je na tom české zdravotnictví. Miliardy přitékají, systém zůstává
Názory
Pomoc obětem
Naprosto nutnou součástí systému musí být práce a pomoc obětem trestných činů. Oběti se cítí přehlížené a mají malé možnosti, jak získat pocit spravedlivého řešení a satisfakce. Vyrovnat se s následky trestného činu je nesmírně těžké, bez pomoci a podpory ztrácejí oběti pocit spravedlnosti.
Odloučení a sociální propad rodin vězněných osob má fatální vliv hlavně na děti vězněných rodičů. Vězni logicky vypadávají z běžného trhu práce, nemají standardní příjem a mají omezené možnosti postarat se o svou rodinu a hradit škodu. Bohužel to funguje teď tak, že my zavřeme muže za neplacení výživného, ale z vězení on samozřejmě ženě a dětem nepošle už vůbec nic, takže pak trpí ta rodina ještě víc.
Konkrétní kroky pro zlepšení vězeňství
AOOV a spolupracující odborníci navrhují konkrétní kroky, které by systému pomohly. Přesunout bagatelní činy do přestupkového řízení a posílit kapacity k řešení těchto případů. Zrychlit a zefektivnit proces odškodňování obětí. Podpořit mnohem více rozvoj služeb pro oběti a restorativních programů. Zajistit úzkou spolupráci státu a neziskového sektoru. A také podpořit celorepublikově dostupnou síť probačních a resocializačních programů, aby fungovala v každém kraji.
A také navýšit kapacity Probační a mediační služby (ta je státní). Může poskytovat informace pro rozhodování soudců a státních zástupců a hlavně zajistit práci s pachateli během výkonu trestu. U obecně prospěšných prací se prokázalo, že předjednání vhodnosti trestu. Pak se soudci snad přestanou bát tyto alternativní tresty ukládat.
