Reklama

Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

David Ondráčka: Volme Senát jednokolově

Senát ČR
Senát ČR, s laskavým svolením
David Ondráčka

Náš senátní volební systém je trochu jako návštěva ve zmrzlinárně. V první kole si můžete vybrat podle chuti něco speciálního, jiného, zvláštní příchuť – třeba melounovou nebo dračí ovoce. A ve druhém kole už máte většinou na výběr jen vanilkovou nebo čokoládovou. Nic moc a pořád dokola to samé. Proč mají lidi chodit na zmrzku dvakrát, když nakonec dostanou vždy vanilkovou? Pojďme to změnit. Senát by se měl volit jednokolově, navrhuje bývalý šéf Transparency International v Česku David Ondráčka.

Reklama

Lidi druhé kolo nezajímá, volební účast je zoufale nízká, legitimita senátorů je pak hodně problematická.

Pochyby o legitimitě

Druhé kolo senátních voleb zajímá kromě samotných kandidátů a jejich nejbližšího okolí už jen novináře kvůli několika pikantním duelům nebo bizarním výrokům uchazečů. Veřejnost už mnohem méně. Průměrná účast v druhém kole je kolem 15 až 16 procent, někde dokonce jen sedm až osm procent - naposledy třeba v Karviné či Ostravě.

Dá se to ještě brát vážně jako regulérní volby? Jako projevení vůle lidu, když to naprostá většina ignoruje? Když ke zvolení ve 2. kole stačí třeba tři tisíce hlasů v celém okrsku? Celou instituci to silně delegitimizuje.

Miliardář Andrej Babiš

Volby dopadly tak jak dopadly. Za vítěze se označují strany vládní pětikoalice, i opozice

Interpretovat volební výsledky ve svůj prospěch je tradiční politická disciplína. Že ji političtí matadoři ovládají, předvedli hned na pozdně večerních tiskových konferencích. Expremiér Andrej Babiš trvá na tom, že komunální a senátní volby byly referendum o vládě, a tvrdí: „Voliči nás vyslyšeli, vyhráli jsme další volby a výrazně jsme si polepšili.“ Premiér Petr Fiala: „Naši voliči si nenechali vnutit teze o referendu o práci vlády. Pokud k tomu tak přistupovali, tak ji ocenili a já jim za to děkuji.“ Pomineme-li fakt, že představa jakéhosi referenda je zcela pomýlená, v podstatě můžeme hlavním soupeřům jejich výklad voleb odkývat. Odpískaný je ovšem teprve první poločas, a mančafty a jejich lídři mají po odchodu do šaten o čem přemýšlet.

Přečíst článek

Reklama

Pojďme změnit senátní volbu a senátory volit v jednom kole. Vždy by byly spojené s jinými, důležitějšími volbami – sněmovními, komunálními nebo krajskými. Volební účast bude mnohem vyšší, reprezentativní, a bude to nakonec i o něco levnější.

Analytici mohou namítnout, že dvě kola mohou obrousit hrany a vyhrává spíše méně vyhraněný kandidát - tedy ta vanilková zmrzlina. Ale to neplatí vždy a princip první na pásce vyhrává by dával smysl. Demokracie je živý organismus, když něco nefunguje, tak to upravme.

Práce na částečný úvazek 

Senát má svou roli a samozřejmě je to ústavní pojistka ve vyhrocených politických časech. Ale pravomocí nemá moc. Legislativně to je vlastně takové čtvrté čtení návrhů zákonů, a to ještě ve zrychleném režimu. Vlastní legislativní návrhy Senátu projdou velmi zřídka, a každý nováček rychle zjistí, že tohle ta role není.

volební místnost, ilustrační foto

VOLBY: Většinu velkých měst ovládlo ANO, tři senátoři vzešli už z prvního kola voleb

Češi o víkendu rozhodli o složení obecních zastupitelstev a už v prvním kole vybrali tři senátory. Souboj o zbývajících 24 křesel v horní komoře čeká kandidáty a voliče opět v pátek a sobotu, nejvíc finalistů má opoziční ANO. Tradičně nejvíc mandátů v komunálních volbách získala místní sdružení nezávislých kandidátů, ze stran jako před čtyřmi lety KDU-ČSL. Druhá byla ODS a třetí hnutí Starostové a nezávislí (STAN). V porovnání s výsledkem v roce 2018 zaznamenaly výrazný propad počtu zastupitelů sociální demokraté, komunisté i STAN. Ztratily také ostatní strany vládní koalice. Výrazněji si polepšilo opoziční hnutí SPD, mírně i ANO, které uspělo ve většině velkých měst.

Přečíst článek

Senát samozřejmě hraje určitou roli ve společenské debatě. Záleží na síle osobností senátorů, jestli se dokáží prosadit nebo nějaké zajímavé téma politicky tlačí. Mohou organizovat veřejná slyšení (občas se dějí), nebo se zapojovat do politických debat jinak, být vidět a slyšet. To dělají jen někteří senátoři - o 80 procentech  z nich neuslyšíte celých šest let nic.  Někdo nepromluvil v Senátu třeba za 12 nebo i 18 let mandátu vůbec, to je až obdivuhodné. Proč tam pak sedí? Jak reálně hájí zájmy svého regionu a voličů?

A ještě jedna zvláštní zkušenost, když se člověk chce nad něčím potkat s některým senátorem přímo v Senátu. V těch krásných malostranských palácích skoro nikoho nepotkáte, jen prázdné honosné chodby. Skočíte se senátorem na kávu do senátní restaurace, kde ale smutně obsluhuje pět číšníků dva hosty. Senátoři přijíždí do Prahy primárně na plénum, jinak obvykle dělají něco jiného nebo svou profesi. Není to práce na plný úvazek - a nikdo to tak ani nebere.

Reklama

Související

Reklama
Reklama
Doporučujeme