David Ondráčka: Zločin a trest 2024. Jedeme od trestu k recidivě a přeplněným věznicím
Ve čtvrtek jde do prvního čtení „dekriminalizační“ novela trestního zákoníku. Je to to dobrý krok, ale potřebujeme mnohem hlubší reformu.
Potřebujeme akutně reformu trestní politiky a vězeňství. Současný stav na konci roku 2024 je neudržitelný. Věznice jsou naplněné na 97 procent, máme zhruba 20 tisíc vězňů, systém je přetížen a kvůli rozpočtovým škrtům jede z posledních sil na doraz. Denně jsou náklady na systém 28,5 milionu korun (zdroj ).
Máme neefektivní a zastaralý systém trestání a vězeňství, kde místo rehabilitace a nápravy převažuje dlouhé trestání i za bagatelní činy. Vede k tomu, že vytváříme z vězňů recidivisty a 6 z 10 propuštěných se pak do vězení vrací (a mnozí úplně zbytečně). To vede jen k roztáčení dalšího kola neefektivity a zbytečných nákladů, vězeňských, justičních i celospolečenských.
Dvě třetiny všech případů tvoří jen čtyři trestné činy
Státní zástupci nedávno ukázali dost neuvěřitelnou statistiku. Ze všech trestných činů, které řeší, dělají 66 procent veškeré agendy jen čtyři trestné činy. Konkrétně zanedbání povinné výživy, opakované krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí a ohrožení pod vlivem návykové látky. Tohle policie a justice řeší pořád dokola, ve 2/3 všech kauz! Činy navíc jsou provázané, za krádeže se mnohdy obtížně vynucuje trest a dochází maření výkonu rozhodnutí.
I za bagatelní trestné činy do vězení. A na dlouho
Argument odborníků je, že přeplněnost věznic není proto, že bychom zavírali zbytečně nebo příliš mnoho lidí, ale že je zavíráme na příliš dlouhou dobu. Zavíráme do vězení lidi, které v jiných zemí do vězení nezavírají, třeba neplatiče alimentů. Třetina odsouzených jsou prvotrestanci. „Dostanou se do vězení za nějakou blbost, a to prostředí je zničí a zlomí. Nejsme schopni je resocializovat a tím se nám do vězení zase vrátí. Takhle zbytečně vyrábíme recidivisty, a to stojí nakonec i mnohem víc peněz.
Naše vězeňství je jako gramofonová deska
Potřebujeme také omezit automatické sčítání trestů. Polovina vězněných osob vykonává více trestů uložených nezávisle na sobě, které se často sečtou do neadekvátně dlouhého kumulativního trestu v poměru k závažnosti trestné činnosti. Je potřeba dát soudcům nástroje, aby mohli takové situace při trestání zohlednit a ukládat tresty přiměřeně.
Nová studie akademika Drápala z Právnické fakulty UK ukazuje, jak narostly počty udělovaných podmíněných trestů odnětí svobody. Podmínky dnes tvoří 40 až 50 procent všech trestů a mnohdy se kumulují. Navíc soudy ve vedlejších okresech k trestání přistupují různě, není tak velká jednotnost a tím ani předvídatelnost. A zajímavé je, že mnoho trestaných to chápe tak, že vlastně odešli od soudu bez trestu, když dostali jen podmínku.
Zakladatel Pivovarů Lobkowicz Zdeněk Radil má jít za pokus o podvod s finančními smlouvami do vězení na 5,5 roku, rozhodl Krajský soud v Ostravě. 
Zakladatel Pivovarů Lobkowicz jde do vězení, skrýval se v Gruzii
Zprávy z firem
Priority trestní politiky
Legislativní stagnace posledních 10 let je očividná, počty odsouzených jsou za posledních 10 let podobné. Měli bychom přemýšlet na trestní politikou a podobou trestání. Vymyslet systém, jaké sankce a tresty jsou vhodné a přiměřené v dnešní době. Co chceme trestat a jak přísně, a co už ne, jaké alternativní druhy trestů využívat a v jakých případech. Nad tím by se měla vést politická i odborná debata.
Trestní politiku a potřebné změny reagující na současnost a trendy v kriminalitě by měla definovat vláda, přes ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s vnitrem. Moje pochybnost je, jestli je vůbec reálné, aby něco takového politická reprezentace zvládla. Zdá se mi to až utopické. Určitě to jde, ale museli by využít odborníky z mnoha oborů, nejen soudci a státní zástupci, a ty hlavní směry a priority nadefinovat.
Ve hře v parlamentu je teď „dekriminalizační“ novela, která částečně jde tímto směrem. Diskuse je i o tom, jestli by se neměly zrušit spodní sazby trestných činů. Soudci argumentují, že se to už mnohdy reálně děje, jsou různé polehčující okolnosti, které umožňují jít pod spodní sazby. Pohled policie a státních zástupců bude vždy logicky odlišný od obhájců, to je přirozené, soudci by to měli zvládnout vyhodnotit a pracovat s tím v konkrétních případech.
Alternativní tresty: Řešení, které máme, ale nevyužíváme
Paleta trestů je širší, alternativní tresty mohou změnit náš systém. Alternativní tresty jako i částečná odpověď na přeplněnost věznic. Potřebujeme najít cestu, jak soudům uvolnit ruce, aby mohly širší paletu trestů využívat. Pochopitelně vždy by měli odůvodnit, proč přistoupili k takovému druhu trestu, jaké byly polehčující okolnosti, rodinná situace a podobně. Alternativní tresty jde ukládat jen za přečiny, což je limitující. Některé trestné činy jsou závažnější, a dávají se za ně podmínky, nedává to úplně logiku. Přepočty na náhradní tresty se zdají někdy nelogické, třeba denní sazba za dva dny ve vězení.
Ministerstvo spravedlnosti představilo návrh novely trestního zákoníku, který má koncepčně modernizovat trestní politiku státu. Hlavní část je nezavírat dál lidi za bagatelní činy, protože to nedává smysl a je to pro stát drahé. Pro představu, ve vězení dnes sedí zhruba 20 tisíc lidí a stojí nás to 35 milionů korun DENNĚ! Méně vězňů tak znamená menší náklady státu, které se navíc dají použít do sociální práce s lidmi odcházejícími z vězení, aby se z nich nestávali recidivisté.
Blažkův trestní zákoník: modernizace trestní justice nebo cesta k beztrestnosti bohatých?
Názory
Reforma, zaměřená na resocializaci vězňů a využívání alternativních trestů, by mohla přinést úspory i pozitivní společenské dopady. Stát však postrádá zájem o změnu. Problematiku zhoršují předsudky, nedostatek financí a personálu. Poukazuje i na příklady ze zahraničí, kde reformy přinesly lepší výsledky za nižší náklady.
Náramky dlouho nebyly k dispozici, takže alternativní trest domácího vězení byl iluze. Teď konečně se to povedlo ministerstvu spravedlnosti vysoutěžit a k dispozici jsou, a soudci by je zase měli u vhodných případů využívat. Zatím to jsou malé desítky případů, ale mohlo by jich být až několik set. Je to levnější a výhodnější.
Z vězení k resocializaci. Náklady klesají, recidiva taky. Ne každý patří za mříže: Proč je čas dát šanci alternativním trestům. Jde o to také hledat smysluplné veřejně prospěšné práce pro obec, aby byly k dispozici a soudci je mohli jako trest ukládat. Zkrátka se myšlenkově posunout k restorativnímu principu - od trestu k nápravě.
Věznice: drahá lekce bez nápravy
A ještě pár slov k situaci ve vězeňství. Vězeňská služba nemá po vládních rozpočtových škrtech peníze a je těžce podfinancovaná. Nemají kapacitu jakkoli výchovně pracovat s vězni, roste frustrace mezi vězni i zaměstnanci. O nějaké prevenci, inovacích a restorativní justici si za současných podmínek můžeme jen nechat zdát. Takže jen z posledních sil udržují chod věznic, izolují pachatele od společnosti, ale to je vše, na větší akce peníze nemá. Dozorci nestíhají a je absurdní, když někde jeden dozorce hlídá třeba dvě patra vězňů. Pak samozřejmě hrozí excesy, šikana, sexuální zneužívání a další jevy ještě častěji.
Odvolací soud na Slovensku uznal bývalého slovenského prezidenta Andreje Kisku vinným z daňového podvodu. 
Bývalý slovenský prezident Kiska dostal roční podmínku za daňový podvod
Politika
Co se děje za dveřmi věznic? Zdravotní péče
Přeplněnost věznic má řadu negativních dopadů, jedním z nich je nedostatečná zdravotní péče. Jak upozorňují odborníci, nevládní organizace, ale i bývalí vězni, velkokapacitní věznice se stávají ohniskem nejen rychle se šířících infekcí. Kritická situace má hlubší kořeny v nedostatku lékařů, který postihuje celé české zdravotnictví, a věznice v tomto směru čelí ještě větší nevýhodě. Prostředí vězeňství je náročné jak profesně, tak společensky. Práce zde postrádá prestiž a respekt, což přispívá k obtížím při získávání kvalifikovaných pracovníků. Předsudky vůči lidem za mřížemi i vůči samotným zaměstnancům navíc vytvářejí atmosféru, která komplikuje jak poskytování péče, tak její přijímání.
Nedostatek financí a personálu znemožňuje Vězeňské službě zajistit adekvátní zdravotní péči, což má v některých případech fatální důsledky - smrt vězně kvůli selhání systému není bohužel úplně ojedinělá. To je pro Česko konce roku 2024 nepřijatelné.
Další texty protikorupčního experta Davida Ondráčky
Zakladatel Pivovarů Lobkowicz Zdeněk Radil má jít za pokus o podvod s finančními smlouvami do vězení na 5,5 roku, rozhodl Krajský soud v Ostravě.
Zakladatel Pivovarů Lobkowicz jde do vězení, skrýval se v Gruzii
Zprávy z firem
