Zajímá nás
GLOSA: Pražští revizoři jdou hlavně po "slušňácích". A dost úspěšně
Za poslední tři roky vybrali revizoři v pražské hromadné dopravě na pokutách přes 635 milionů korun. Rok od roku částka stoupá, loni se přiblížila čtvrt miliardě. Vypadá to na dobře rozjetý byznys. Vyžívá se snad DPP v represi černých pasažérů? A proč je jeho přístup ve srovnání s jinými metropolemi sto let za opicemi.
Revizoři v Praze mají žně. Výběr pokut od černých pasažérů rok od roku stoupá o miliony korun. Podle statistik Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) loni revizoři na přirážkách k jízdnému vybrali 235,4 milionu korun, o rok dříve to bylo 227,9 milionu korun a v roce 2021 asi 172 milionů korun.
Celkově si tak revizoři za pokuty za jízdu na černo účtovali za tyto tři roky, tedy od roku 2021 do 2023, už přes 630 milionů korun. A není důvod se domnívat, že by se letos výběry pokut nějak rapidně snížily. Za období od letošního ledna do června revizoři provedli podle mluvčí DPP Anety Řehkové již téměř 443 tisíc kontrol a udělili více jak 134 tisíc přirážek k jízdnému. Což je podle ní ve srovnání se stejným obdobím loni asi o desetinu méně, a zhruba stejně jako v roce 2022.
Kam směřují peníze vybrané za pokuty?
Dobře rozjetý byznys DPP tedy, zdá se, pokračuje. A že by se díky tomu nějak výrazně zlepšilo fungování pražské hromadné dopravy, to se zrovna říct nedá. Letos v létě to spíše vypadá, že se DPP snaží vyhrát celosvětovou soutěž o to, jak co nejrychleji a nejčastěji měnit trasy zavedených linek tramvají a autobusů a současně mít kvůli dopravě i co nejvíce rozkopaných míst ve městě. A zvýšený chaos v dopravě cestujícím zrovna nepomáhá. Jen špatně dokáží odhadnout, kolik času budou potřebovat na přesun městem, aby si podle toho koupili adekvátní časovou jízdenku. Spíše to pomáhá revizorům odhadnout, kam mohou jít najisto.
Vylepšování není příliš vidět ani na samotných automatech na jízdenky, které jsou instalovány přímo v autobusech a tramvajích. Je skvělé, že už dnes cestující nemusejí zmateně hledat trafiku kvůli lístkům ani přemlouvat k výdeji jízdenky mincový automat na zastávce. Bylo by ale žádoucí, aby automaty ve vozech dopravního podniku opravdu fungovaly. Jen za posledních několik dní jsem opakovaně viděla situaci, kdy se cizinci pokoušeli platit za jízdenky po několik stanic a několika platebními kartami a stejně se jim to nepovedlo.
Jak se mění strategie revizorů
Navzdory tomu, že se rok od roku zvyšuje objem vybraných pokut, počty revizorů v dopravních prostředcích hlavního města se nijak významně nemění. Stále jich je zhruba kolem 150. Letos jich je dokonce podle Anety Řehkové o 3 méně. Jak je tedy možné, že stejný počet revizorů vybírá vyšší objemy pokut, když se jízdné až tolik zase nemění? Co jim pomáhá vybrat každým rokem o miliony korun více? Jsou to vyšší odměny? Změnila se jejich strategie a důmyslnost výběru pokut? Nejspíše to bude všechno dohromady.
Systém výběru pokut v hlavní městě totiž dlouhodobě vypadá, že je zaměřený nikoliv na chronické černé pasažéry, kteří své černé jízdy berou jako sportovní disciplínu, a které je náročné chytit, protože se v prostředí dobře vyznají a celá hra s revizory je i mnohdy baví. Revizoři se tudíž mnohem více orientují na zmatené cizince a ty poctivé, kteří si kupují elektronické jízdenky, ale špatně odhadují, kdy jim ještě zaplacené elektronické jízdenky platí. Jdou tedy například do metra hned po zaplacení, aniž by čekali potřebných několik minut, než jízdenka začne platit anebo jedou přes město s jízdenkou, která kvůli mnohým změnám v dopravě už zase přestala platit.
Je také absurdní, že pokutu dostane i ten, kdo má zaplacenou celoroční nebo mnohaměsíční jízdenku a tu si zapomene doma v jiném batohu či kabelce. Paradoxně tak od revizorů DPP dostávají ve 21. století pokuty „slušňáci“, tedy ti, kdo jízdenku mají nebo si jí chtějí koupit, nikoliv ti, kdo jezdí programově načerno.
Místo, aby se tak dopravní podnik snažil lidi pozitivně motivovat k zakoupení jízdenek a vylepšovat systém tak, aby bylo pro cestující jednoduché si jízdné pořídit, zaplatit a prokázat se, raději se zaměřuje na byznys a touhu vybrat každoročně vyšší sumu za pokuty od těch, kdo alespoň nějakou jízdenku vlastně měli.
Policie podezírá několik lidí z vedení DPP a lobbistů kolem ze zločinného spolčení, ovšem jejich přímý šéf, ředitel DPP, ve svém křesle dál sedí. Asi aby posílal revizory chytat studenty. 
Revizoři z dopravního podniku by měli zmizet v propadlišti dějin. I s jeho vedením
Názory
Zní to jako pohádky o slavných návratech. Pojďme vrátit trolejbusy do pražské dopravy, znělo před několika lety. Pojďme vrátit tramvaje na Václavák, znělo zase jindy. Oba projekty se přitom dotáhly k realizaci. Nutno dodat, že bohužel. Oba projekty jsou totiž víc výsledkem naplněných tužeb pár dopravně-romanticky založených jednotlivců, než že by naplňovaly nějaké rozumné potřeby města či místních. A problémy s nimi spojené budou jen narůstat.
Stanislav Šulc: Trolejbusy na letiště a tramvaje na Václaváku. Nesmyslná romantika ovládla pražskou dopravu
Názory
Po pandemické přestávce se turismus v Česku opětovně rozjel na plné obrátky. Hlavní město je doslova v obležení nejrůznějších etnik, mísí se barvy kůže, gendery, styly oblékání. Ne, tito lidé tu rozhodně nechtějí zůstat. Chtějí si užít a utratit mraky peněz. Všem to přinese výhody. Přesto tu je jedna entita, která tomu nepřeje. Kdo? Tramvajáci. A vlastně i revizoři.
Věčný boj v Praze: Turisté versus tramvajáci. Řešení je přitom snadné
Názory
