Jsou povodně v Evropě ničivější než v minulosti? Ne. Hrozbou je „nerůst“
Jsou povodně v Evropě ničivější než v minulosti? Ne, nejsou. Způsobují nižší ztráty na životech i ztráty finanční než v 19. nebo 20. století. Hrozbou je tedy „nerůst“, který by v budoucnu zbytečně zabíjel lidi a zbytečně zhoršoval životní prostředí.
Abychom mohli vývoj ničivosti evropských povodní objektivně změřit, nelze jen sčítat škody a porovnávat je v čase. Nelze jen sčítat ztráty na lidských životech a porovnávat je v čase. To proto, že od roku 1870 narostlo bohatství evropských národů o více než 2000 procent ve stálých cenách. A lidí v Evropě žije o zhruba 130 procent než před 150 lety.
Abychom se tedy dobrali objektivního výsledku, musíme počty obětí normalizovat, tedy zohlednit právě nárůst početního stavu obyvatelstva. Musíme normalizovat také tak, abychom zohlednili ekonomický růst a růst bohatství v čase. Nestačí tedy jen převod na stálé ceny, tedy očištění o inflaci.
Po uvedených normalizacích jsou výsledky zřejmé.
Počet obětí povodní vykazuje klesající trend, když vrcholil na začátku a v polovině 20. století (viz graf b). Počet povodněmi dotčených osob kulminoval v 50. letech a pak kolem roku 2000, celkově ale není zřejmý nějaký výrazný trend (viz graf c). Ekonomické ztráty způsobené povodněmi byly v normalizaci dle HDP doslova astronomické v 19. století (viz graf d) a dle ekonomického bohatství rovněž v 19. století a pak v 50. a 60. letech 20. století (viz graf e). Zhruba v celé éře od konce druhé světové války je patrný pokles normalizovaných finančních škod způsobených povodněmi.
Jeden příklad za všechny. Uvažme, že maximální roční finanční ztráta v normalizaci dle HDP, činící ještě v 19. století 160 miliard eur v cenách roku 2011 (viz graf d), by v cenách roku 2024 odpovídala 213 miliardám eur. To je v přepočtu 5,4 bilionu korun. Nejničivější povodně v historii ČR, ty z roku 2002, přitom v dnešních cenách způsobily škody za zhruba 140 miliard korun. Apokalyptické povodně, jež řádily v Německu roku 2021, tamní nejhorší za takřka 60 let, napáchaly v dnešních korunových cenách škodu 970 miliard korun. I pokud tedy sečteme škody – v dnešních cenách – nejhorších povodní v historii ČR a nejhorších povodní za 60 let v Německu, celková škoda je 1,1 bilionu korun, tedy zhruba jen jedna pětina roční škody nejhoršího evropského povodňového roku sklonku 19. století.
O čem to vše svědčí? I pokud by povodně měly kvůli klimatickým změnám být častější a třeba i zasahovat větší počet obyvatelstva, ekonomický růst umožňuje se na ně lidem adaptovat natolik, že klesají ztráty na životech i ztráty finanční. Jinými slovy, přínosy technologického pokroku, jenž je skrze rostoucí produktivitu klíčovým zdrojem ekonomického růstu, zřetelně převyšují jeho náklady, v podobě například emisí či jiného zatížení životního prostředí a z něj plynoucích důsledků. I do budoucna tudíž platí: nejlepším lékem na možné změny klimatu je další ekonomický růst a pokrok. Protože zvyšuje adaptabilitu lidí a zároveň vede k technologiím, které jsou k životnímu prostředí stále šetrnější.
Mohou mít nyní hrozící povodně zásadní dopad na českou ekonomiku a třeba i státní rozpočet? To je zatím, samozřejmě, předčasná otázka. Jednak je třeba doufat v co nejmenší škody, jednak je těžko odhadovat dopady děje, jehož celkovou intenzitu a rozsah působení ještě ani plně neznáme. Nicméně některé opatrné úvahy lze uskutečnit už nyní, a to díky historické zkušenosti.
Kovanda: Povodně státní schodek nejspíš nezvýší, pomohou přebytkové místní rozpočty
Názory
Receptem na klimatické změny naopak není „nerůst“, protože ten by lidstvo připravil o další možné výdobytky v podobě ještě větší adaptability – tedy ještě méně obětí povodní v budoucnosti – a ještě šetrnějších technologií, tedy ještě méně emisí v budoucnosti.
„Nerůst“ v tomto ohledu vlastně představuje zabijáka lidí a zároveň brzdu v ozdravování životního prostředí. Lidé, kteří za něj bojují, vlastně bojují za více budoucích mrtvých při nejen při živelních pohromách a za horší budoucí životní prostředí.
Protože řada technologií, které lidem umožňují lepší adaptaci na povodně, je samozřejmě emisně náročná. A může tak přispívat ke klimatickým změnám. Ty samé technologie ale umožňují takový pokrok a takový ekonomický růst, který dnes činí třeba právě povodně méně ničivější – z hlediska ztrát na životech i z hlediska ztrát finančních – než v 19. nebo 20. století.
