Jurečka a Bartoš. Dva muži, kteří stojí za kolapsem českého trhu s bydlením
Marian Jurečka a Ivan Bartoš. To jsou dva muži, kteří už víc než dva roky rozhodují o tom, jak bude vypadat český trh s bydlením v dalších letech. Výsledek? Zatím velmi bídný. Jurečka určuje, jak a kde budou bydlet chudí. Bartoš měl rozhýbat výstavbu bytů. Oba pánové se ve svých úkolech bezvýsledně zmítají.
Jurečka se nyní blýsknul hláškou, že stát už nebude dotovat lidi bydlící v Pařížské ulici. To je hezký marketingový tah, asi ho Jurečkovi poradili jeho poradci. Pařížská je symbolem zbohatlictví. Kdo chodí do Pařížské, má hodně peněz na rozhazování. Natož, když tam někdo bydlí. To přece musí být boháč. Asi je to pravda. Takže nedotovat bydlení v Pařížské se zdá být dobrým marketingovým krokem.
Ale. Stát pořád neumí rozlišovat mezi potřebnými a žadateli, kteří se vezou na úkor ostatních. Hází je do jednoho pytle. Matka samoživitelka, to je takové zaklínadlo. Když někdo řekne nebo napíše matka samoživitelka, jako by to okamžitě tvořilo nárok na peníze. Tohoto „pravicového“ přístupu se nyní stát evidentně drží a zavírá finanční kohoutky. Na druhou stranu ovšem mluví o nutnosti větší porodnosti, Česko vymírá. Nejasný protimluv. Vůbec není jasné, jakou prorodinnou politiku vlastně stát zastává. Zatím to vypadá, že spíše proti rodinnou.
Andrej Babiš vyslal přes svoji MF Dnes veřejnosti vzkaz, že je pro zachování územní celistvosti Ukrajiny. A že je prozápadní, pro NATO a pro EU. Je to samozřejmě účelové sdělení před sněmovní debatou o bezpečnostních otázkách.
Dalibor Martínek: Babiš jako nepřítel státu? Omyl. Babiš je nový „český Papež“
Názory
Už například zazněla myšlenka, že kdo má auto, nemůže dostávat státní dávky. To je úchylné. Jak bude sociálně slabá rodina z vesnice zajišťovat bez auta své základní potřeby? Stát v čele s ministrem sociálních věcí se zmítá v ideologických schématech. Neví, jak podpořit lidi, které uvrhl do nouze kvůli své neschopnosti regulovat drahé energie. Nebo kvůli své neschopnosti regulovat byznys překupníků s bydlením, kteří zneužívají sociální dávky.
Stát předvádí obří neschopnost podpořit své slabší spoluobčany, voliče. Kteří se pak uchylují ke zkratkovitým řešením. A vlastně logicky. Potom tady vymýšlíme za drahé peníze úřady pro dezinformace. Podhoubí pro dezinformace si však vláda svou politikou vytváří sama.
Další a další regulace
Stát sází na jediné řešení. Další a další regulace, kontrolu, omezení. Nefunkční systém sociálního bydlení v Česku je selhání státu, selhání ministra sociálních věcí Jurečky. V pozici ministra se ukázal být zbytečný, nepřinesl žádnou změnu, která by podpořila rozvoj české společnosti, porodnosti, podpory chudých. Stát zkrátka jen přihlíží a vymýšlí nesmyslné regulace.
Druhým expertem je Bartoš. Už víc než dva roky má na stole nový stavební zákon, který měl zrychlit bytovou výstavbu v Česku. Neudělal s ní nic. Planě hovoří na konferencích o digitalizaci, ta ovšem v případě stavebního zákona není ještě vůbec připravená. Nový stavební zákon má platit od července letošního roku. Za méně než tři měsíce. Pod Bartošem pořád nejsou připravené prováděcí předpisy, není digitalizace. Všechno jsou jenom holubi na střeše. Mít Bartoše jako zaměstnance, už by letěl. Bohužel, Bartoš není zaměstnanec, ale ministr. Takže do komína letí zrychlení bytové výstavby v Česku.
Je trochu podivné, když penzijní reformu, nejdůležitější zákon v Česku za posledních třicet let, má na starost Marian Jurečka. Šéf strany, která se za rok a půl patrně nedostane do sněmovny. Zemědělec, který velkolepě přijel se svým traktorem zachránit jižní Moravu po zničujícím tornádu. Hezké gesto. Ale jak to souvisí s reformou penzijního systému?
Dalibor Martínek: Václav Klaus má bohužel pravdu. Jurečkova reforma penzí je fejk. Důchodci jsou posvátné krávy
Názory
I v Gabonu se staví rychleji
Co je důsledkem nečinnosti ministra Bartoše? Na českém trhu nerostou nové byty. Povolovací řízení je stále neskutečně rigidní. Úředníci jsou stále páni. Neobíhají elektronické dokumenty, jak bylo slibováno, ale pořád obíhají po úřadech stavitelé. Povolování velkého bytového domu trvá v průměru osm let. Nic se na tom za dva roky vlády Petra Fialy nezměnilo. I v africkém Gabonu se staví rychleji.
Důsledkem tragické legislativy a neschopnosti ministra Bartoše s tím něco udělat je nedostatek nových bytů na trhu, růst jejich cen, a růst nájemného. Kvůli Bartošově neschopnosti musí rodina s dětmi platit v Praze za podprůměrný byt třicet tisíc korun měsíčně. Novináři tak mohou psát o trendu stěhování lidí z hlavního města na vesnice, o dalším růstu nájmů, o růstu cen nového bydlení. Pod všechno tohle by se mohl podepsat Bartoš. Kdyby k tomu měl odvahu.
