Zajímá nás
Karel Pučelík: Americké prezidentské volby jsou podivnou matematikou
Víte, kdy naposled získal republikánský prezidentský kandidát více hlasů než jeho demokratický konkurent? George Bush v roce 2004. Spojené státy mají zvláštní systém, ve kterém můžete dostat o miliony hlasů méně, ale i tak se stát prezidentem. Možná však dozrál čas na změnu, kterou by mohla urychlit prohra Donalda Trumpa.
Před třemi týdny způsobil menší rozruch demokratický kandidát na viceprezidenta Tim Walz, když se pustil do volebního systému. „Myslím, že všichni víme, že sbor volitelů musí skončit. Potřebujeme národní lidové hlasování, ale v takovém světě nežijeme. Takže potřebujeme vyhrát v okrese Beaver County v Pensylvánii. Musíme být schopni jít do Yorku v Pensylvánii a vyhrát. Potřebujeme být v západním Wisconsinu a vyhrát. Musíme být v Renu v Nevadě a vyhrát,“ měl si postěžovat na uzavřené akci pro podporovatele.
Lze souhlasit s americkými komentátory, že kritika volebního systému není úplně dobrým tématem do kampaně. Ostatně i tým Harrisové později uklidňoval, že Walzův názor není stanoviskem její kampaně, že jsou připraveni bojovat o hlasy volitelů. Přesto má guvernér státu Minnesota v mnohém pravdu. Existuje spousta důvodů, proč by volba prezidenta měla projít důkladnou revizí.
Výběr prezidenta v podstatě neprobíhá v jedněch celonárodních volbách, ale vlastně je souborem padesáti voleb v padesáti státech plus v DC. Technicky vzato nevede k mandátu hlavy státu součet hlasů občanů, ale každý stát vyšle podle svých výsledků volitele, kteří se sejdou ve Washingtonu a oficiálně jméno nového prezidenta stvrdí.
Z amerických prezidentských voleb se postupem času stává významný podnik podporující americkou ekonomiku. V aktuálním klání se již protočily téměř čtyři miliardy dolarů. Peníze přitom jdou zejména na platy dobrovolníků a zajištění velkých meetingů pro desítky tisíc lidí. Zatímco Obamovu volbu podpořili zejména drobní donoři z řad občanů, aktuální volby „platí“ také nejbohatší miliardáři snažící se strhnout volbu na svého vybraného kandidáta.
Americké volby jsou mašina na peníze. Letos je sponzorují nejbohatší miliardáři
Leaders
Ať vyhraje ten… horší?
Díky tomuto složitému systému se už stalo, že vyhrál kandidát s menším počtem hlasů. V roce 2000 získal demokrat Al Gore více hlasů, ale do Bílého domu se stěhoval republikán George Bush. V roce 2016 byla, co se počtu hlasů týče, úspěšnější demokratická kandidátka Hillary Clintonová, ale více volitelů získal i s méně hlasy občanů republikán Donald Trump. Trump vyhrál, přestože Clitonová získala o bezmála tři miliony hlasů víc!
Bohužel však nejde jen o to, kolik hlasů dostanete, ale i kde je dostanete.
Zrovna v těchto dnech můžeme sledovat, jak tento systém utváří charakter kampaně. Některé jsou beznadějně republikánsky červené, některé tradičně svítí demokratickou modrou, takže největší drama se odehrává v nerozhodnutých tzv. swing states, jako je třeba Pensylvánie. Říká se, že kdo vyhraje v Pensylvánii, vyhraje celé volby. Proč ne třeba v Kalifornii, New Yorku nebo v Texasu?
Kandidátům nezbývá než se zaměřit hlavně na nerozhodnuté státy a tady napnout všechny dostupné síly. S trochou nadsázky lze také říci, že hlasy občanů nemají ve všech státech stejnou váhu. Například když Kaliforňan zůstane příští týden doma, volitele státu velice pravděpodobně shrábne stejně Harrisová. Svým hlasem patrně své favoritce nepomůže k Bílému domu ani o píď. Kdežto takový obyvatel pensylvánského Pittsburghu může svým hlasem volby rozhodnout.
A v nespolední řadě, složitost systému nechává mezery pro nepoctivé kandidáty. Jednotlivé státy mají různá pravidla. Některé státy nemají ani žádné páky na volitele, aby hlasovali pro kandidáta, který v jejich státě skutečně uspěl. Ve státě, kde vyhraje Harrisová, teoreticky může vzpurný volitel klidně odevzdat hlas Trumpovi, a nikdo s ním nic neudělá. Snad něco takového v příštích týdnech nebudeme sledovat takřka v přímém přenosu.
Výrazné navýšení cel představuje z hlediska české ekonomiky hlavní bezprostřední hrozbu plynoucí z možného znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Trump v rámci předvolební kampaně prohlašuje, že zavede 20procentní clo na dovoz z EU a 60procentní clo na dovoz z Číny. Oboje by českou ekonomiku zásadně poškodilo. Kolik přesně by jí Trumpova cla stála?
Lukáš Kovanda: Trump prezidentem? Češi by tím přišli o více než 100 miliard ročně
Názory
Jak změnit systém
Jak uvádí magazín Politico, prezidentský volební systém by se mohl otřást už po následujících volbách. Donald Trump by však musel prohrát za specifických okolností. Musel by získat větší podíl hlasů občanů, ale prohrát s Harrisovou v počtu volitelů.
Letos však takový výsledek není až tak nepravděpodobný. Průzkumy naznačují, že výsledky budou opravdu velice těsné, takže prakticky nelze předpokládat, kdo si nakonec odnese hlasy volitelů z nerozhodnutých států.
Dosud na neduhy volebního systému dopláceli hlavně demokraté. Rozbuškou pro větší změnu by mohlo přinést to, aby odvrácenou stranu sboru volitelů pocítili i republikáni. „To by mohlo vést k obnovení kdysi dvoustranného konsensu, že je načase, aby Spojené státy jednou provždy zrušily sbor volitelů a nechaly o prezidentovi rozhodovat voliče,“ uvádí Politico s tím, že republikáni získali většinu hlasů jen jednou za posledních osm voleb.
Přepočítávání volitelů možná bude dobrou zábavou na úterní noc, ale pod pojmem demokratické a rovné volby si ale přece jen nejspíš představíte něco jiného.
