Karel Pučelík: Argentinská volba mezi „šílencem“ a starými pořádky
Argentinci si v prvním kole nového prezidenta nevybrali. Nyní je čeká nezáviděníhodné dilema. Dotáhne radikál, který se nebrání legalizaci obchodu s tělesnými orgány, až do funkce hlavy státu? Nebo budou pokračovat už tolikrát zdiskreditovaní perónisté?
Argentina má za sebou první kolo prezidentských voleb, ale žádnému z kandidátů se nepodařilo získat potřebný počet hlasů pro rychlé vítězství. O nové hlavě státu se tak rozhodne až v listopadu. Složení postupující dvojice slibuje velmi emotivní a vyhrocenou kampaň, což ale není zrovna to, co země potřebuje.
Hlavní pozornost zahraniční média věnovala zdaleka nejkontroverznějšímu kandidátovi Javieru Mileiovi, avšak nakonec z hlasování nejlépe vyšel úřadující ministr financí Sergio Massa s necelými 37 procenty. Libertarián a populista Milei postupuje do druhého kola s téměř 30 procenty. Kampaň naopak končí pro umírněnou středo-pravicovou kandidátku Patricia Bullrich, která mohla přinést solidní reformní program.
Skotský premiér Yousaf musí řešit osobní problémy, protože část jeho rodiny uvízla v Gaze. Do toho se snaží vzkřísit svou skomírající Skotskou národní stranu, které k úspěchům již určitě nebude stačit jen volaní po nezávislosti.
Karel Pučelík: Vyhasíná sen o skotské nezávislosti?
Politika
Výsledek voleb už na první pohled není úplně nejideálnější. Vlastně není ideální vůbec. Britský týdeník The Economist se s hodnocením vůbec nerozpakoval, když napsal, že „výsledek je nejhorší ze všech možných variant“. Šance, že po volbách bude směřovat tísnivý příběh argentinské ekonomiky ke zdárnému konci, jsou totiž velmi nízké.
Připomeňme si, že Argentina je zemí s třetí nejvyšší inflací na světě s neuvěřitelnými 138 procenty. Ekonomika je každodenním problémem života tamějších obyvatel. Pod hranicí chudoby se nyní pohybuje 40 procent Argentinců. Hlavním úkolem nového prezidenta proto bude uzdravení hospodářství. Jelikož v čele země stane buď akademický ekonom, nebo ministr financí, nemusí to být vůbec špatné, řekne si možná někdo.
Řešení v nedohlednu
Jenže takto jednoduché to s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude. Javier Milei bývá přezdíván „El Loco“ – „Šílenec“. Působí výstředně, na politických akcích vystupuje v kožené bundě a nemá problém s urážením oponentů a dalších osobností, o politicích mluví jako o zlodějích a třeba svého krajana papeže Františka nazval imbecilem. Netají se obdivem k populistickému brazilskému exprezidentovi Jairu Bolsonarovi a Donaldu Trumpovi a jako viceprezidenta si vybral člověka, který bagatelizuje zvěrstva z dob vlády vojenské junty.
Přestože průzkumy předpovídají volební vítězství v Polsku vládnoucímu Právu a spravedlnosti, má opozice v čele s navrátilcem Donaldem Tuskem slušnou šanci národně-konzervativní vládu po osmi letech vystřídat a nasměrovat zemi "prozápadně".
Karel Pučelík: Jedovatá kampaň končí. Poláci jdou volit a Tusk větří šanci
Názory
Je to však právě podhoubí zmaru a nespokojenosti, které politického outsidera dostala do hry. Od Trumpa a podobných se však liší netradičními názory na ekonomiku. Milei je od mládí zapálený ekonom (své buldočky pojmenoval po Friedmanovi, Rothbardovi a liberálních myslitelích), který přilnul k libertariánství a anarchokapitalismu. Navrhuje, aby Argentina vyměnila peso za dolar, rád by úplně zrušil centrální banku. Experimenty ale určitě nebudou stačit. Milei má navíc jen omezené politické zkušenosti, poslancem je jen dva roky, a nebude za ním stát žádná velká strana. Spíše než triumf libertariánství může přinést pořádný chaos.
Problémem je, že řešení určitě nepřinese ani Sergio Massa, kandidát levicových a populistických perónistů, kteří v Argentině vládnou od znovunastolení demokracie v roce 1983 s přestávkami 28 let. Předsedali tak řadě ekonomický krizí, což nepůsobí zrovna dojmem kompetentnosti. I Massa, důležitá postava nynější vlády, je symbolem starých struktur. Před volbami navíc tradičně nasliboval další rozhazování peněz. Ačkoli on sám je v rámci hnutí centristou a pragmatikem, nelze od něj čekat, že by se najednou pustil do komplikovaných reforem.
Argentinská nemoc
Argentinská ekonomika je dlouhodobě ekonomickým úkazem. Ještě před stoletím bývala jednou z nejbohatších zemí, dnes je takřka synonymem pro mizernou hospodářskou situaci. Známý nobelista Simon Kuznets prý řekl, že jsou jen čtyři typy zemí - vyspělé, nerozvinuté, Japonsko a Argentina.
Syn Bobbyho Kennedyho a synovec JFK opouští demokraty a do prezidentských voleb půjde jako nezávislý. Jak kandidatura konspirátora a odpůrce očkování ovlivní kampaň, není jisté. V klidu ale nemůže být Donald Trump ani Joe Biden.
Karel Pučelík: Zhatí antivaxer Kennedy Bidenovu kandidaturu? Bát by se měl spíš Trump
Názory
Za poslední desítky let zažila argentinská ekonomika leccos - vleklé recese, hyperinflaci, restrukturalizaci dluhů a několik záchranných balíčků Mezinárodního měnového fondu. Na půjčkách MMF je závislá i nyní, naposledy země dostala obří balíček ve výši 44 miliard dolarů. Půjčky přicházejí, ale řešení problému se stále jen oddaluje. Nakonec dost možná bude nutné přistoupit k restrukturalizaci dluhu a bolestivým reformám.
K nepopulárním politikám se ale ani jeden z dvojice kandidátů nemá. Argentinský volič to tedy nebude mít lehké, zřejmě se bude rozhodovat mezi Mileiovými experimenty nebo Massovu statu quo. V sázce je ale hodně.
