Karel Pučelík: David Cameron opět na scéně. Stojí ale někdo o jeho návrat?
Britský premiér Rishi Sunak udělal změny ve vládním kabinetu. Podle očekávání vyhodil problémovou ministryni vnitra. Všechny ale překvapil nominací nového šéfa diplomacie, když z propadliště dějin vytáhl expremiéra Davida Camerona.
Britští komentátoři očekávali, že změny v konzervativní vládě Rishiho Sunaka jsou na spadnutí. Kritika dlouhodobě mířila na zástupkyni tvrdého pravicového křídla, ministryni vnitra Suellu Bravermanovou. Ta opravdu o svou funkci přišla, ale způsob rošády překvapil nejspíš úplně všechny. Sunak totiž povolal z politického důchodu Davida Camerona.
Bývalý premiér z let 2010-2016 se ujme ministerstva zahraničí, nynější šéf diplomacie James Cleverly se zase přesune na vnitro. Cleverly patrně není z přesunu nadšený, skýtá totiž příležitost i riziko. O vnitru se totiž v Británii hovoří jako o politickém pohřebišti, jehož citlivé kauzy zničily kdejakou slibnou kariéru. Cleverly ale dělá čest svému jménu, mezi aktuálními ministry patří k hrstce těch schopných, a pokud nové angažmá zvládne, mohl by v budoucnu pomýšlet i na křeslo premiéra.
Londýňané byli po čase opět svědky pořádné královské akce. Přesto se v politických kruzích nejvíce hovoří o Johnsonovi a nezvládnuté pandemii, a také o knize bývalé ministryně, která se snaží poškodit expremiérovi stranické soky.
Karel Pučelík: Kterak si Johnson chtěl nechat píchnout covid
Názory
Samotné jmenování Camerona vypadá kreativně, ale je především zoufalé. Bývalý premiér totiž poté, co se mu hra s brexitem vymknula z rukou, z parlamentu a i z politiky odešel. Když už o něm bylo od té doby slyšet, tak především negativně, například kvůli lobbingu u svých bývalých kolegů ve prospěch kontroverzní banky Greensill, u které byl zaměstnaný a vlastnil její akcie. V poslední době neměl Cameron prakticky žádný politický vliv ani o dění ve Westminsteru nejevil viditelný zájem.
Hlavní je odchod Bravermanové
Sunakův plán nějakou logiku přece jen má. V prvé řadě bylo třeba se zbavit Suelly Bravermannové, která v posledních dnech kupila jedno kontroverzní vyjádření za druhým. Exministryně vnitra razí tvrdou politickou linii nejen vůči imigraci. Nedávno například řekla, že bezdomovectví je životní styl, a chtěla ho potírat. Obula se také do policie kvůli údajně nerovnému přístupu k propalestinskému protestu a na vlastní pěst napsala kritický článek do novin. To už bylo moc i na Sunaka, který je týmovým hráčem.
David Cameron byl před lety umírněným lídrem, který stranu posunul více k politickému středu. Sunak patrně doufá, že si volbou více středového politika přikloní umírněné a středové voliče, kteří mají s ministry typu Bravermanové problém. Každodenní politika by se mohla uklidnit, když po ministru financí Jeremy Huntovi přichází další „remainer“.
Donald Trump a jeho tým by byli na případné druhé prezidentské období mnohem lépe připraveni, což ale nevěstí nic dobrého. Například ekonomické ochranářství může uštědřit tvrdou ránu ekonomice doma i v zahraničí.
Karel Pučelík: Zničí Trump světový ekonomický systém?
Názory
Cameron navíc přináší vládě zkušenosti a kompetentnost, které jí dlouhodobě schází, nepochybně bude v kabinetu vlivným hráčem. Řada zahraničních partnerů jmenování silného a dobře známého ministra vítá. Sunak tak nebude muset příliš řešit zahraničně-politické otázky, ale naopak dostane prostor a čas na domácí scénu a přípravu na blížící se volby.
Stojí to vůbec za to?
Pak je tu ale řada negativ. Především se ukazuje mizerný stav Konzervativní strany. Důležitý je zde kontext britského politického systému. Ministry se obvykle stávají členové parlamentu, v těchto nejvyšších funkcích zpravidla ti zvolení do Dolní sněmovny. To se skutečně mezi nimi nenašel nikdo, kdo by se funkce mohl ujmout?
Cameron už léta poslancem není, a tak bude třeba toto pravidlo obejít tím, že bude jmenován do nevolené Sněmovny lordů.To s sebou přináší fůru obtíží, protože ministři se zodpovídají především poslancům. Ministra zahraničí bude muset v debatách a interpelacích zastupovat „náměstek“ Andrew Mitchell. To může být dost krkolomné a sám jsem zvědavý, jak to bude fungovat. V historii se sice stávalo, že ministr zahraničí zasedal mezi lordy, ale musíme zašátrat až na přelom sedmdesátých a osmdesátých let, kdy v kabinetu Margaret Thatcherové měl na starosti diplomacii lord Carrington.
Trumpovy soudy začínají připomínat známý příběh z pera spisovatelky Agathy Christie. Exprezident po obvinění z politických i soukromých podvodů musí poslouchat zdrcující kritiku z úst svých bývalých spojenců.
Karel Pučelík: Až tam nezbyl žádný. Donalda Trumpa u soudů postupně opouštějí jeho věrní
Názory
Poslední negativum je politické. Cameron je bezpochyby výraznou osobností, ale bude to pro umírněné voliče stačit? Byl to přece jen on, kdo pro svůj prospěch spustil brexit a pak od rozlitého mléka utekl. Stejně tak se nezdá, že by přinášel auru vítěze, naopak. Není proto jisté, zda získá voliče z „blue wall“ (liberální a proevropské obyvatele bohatšího jihu), ty z „red wall“ (tradičně labouristické obvody severu Anglie) neoslní určitě.
Podle průzkumů Camerona vnímá pozitivně asi jen čtvrtina Britů. Expremiérův odkaz je doposud dost neúspěšný a nikdo po jeho službách evidentně netesknil. Proč by Britové měli o někoho takového stát? To už by snad dával větší smysl návrat Tonyho Blaira.
