Karel Pučelík: Vance je loajální rádoby ohař. V očích demokratických lídrů je za klauna
Americký viceprezident J. D. Vance si na nedostatek pozornosti světových médií nemůže stěžovat. Zatímco se snaží působit mocně a rozhodně, v Bílém domě je beznadějně vedlejší postavou, a světovým lídrům demokratického světa je pro smích.
Vsadím se, že málokdo vyjmenuje alespoň tři viceprezidenty z americké historie. Schválně, s kým sdílel Bílý dům Bill Clinton? Monica Lewinská se nepočítá. Není divu, ačkoli se viceprezidenti pohybují v centru světové moci, příliš prostoru, mediální pozornosti i praktického vlivu nepoberou. Ne nadarmo viceprezident Franklina D. Roosevelta John Nance Garner o funkci řekl, že nestojí ani za „kyblík teplých chcanek“.
Jméno J. D. Vance a jeho oční linky však nyní zná každý, kdo se jenom trochu zajímá o americkou politiku. Jeho význam pro Trumpovu administrativu je výrazný. Zastupoval Spojené státy v Mnichově, dostává slovo na tiskových konferencích v Bílém domě, kde hraje roli „zlého policajta. Ponížení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského bylo i jeho dílem, a podobný výstup před novináři zkoušel pár dní před tím i na britského premiéra Keira Starmera.
J. D. Vance je vidět a mediální prostor je plný jeho komentářů a výroků. Viceprezident si užívá svých pět minut slávy, ale navzdory tomu se zdá, že si ho nikdo nijak zvlášť neváží. Bez příkras to řekl premiér Západní Austrálie Roger Cook, podle kterého je J. D. Vance „blb“.
Spolehlivý nosič vody
V americké politice kdysi platilo, že prezident si svého parťáka vybíral kvůli kvalitám, kterými sám nedisponoval nebo aby zapůsobil na voličské skupiny, pro které sám atraktivní není. Třeba Joe Biden ztělesňující demokratický establishment si vybral progresivní ženu s afroamerickými a jamajskými kořeny. Viceprezident také tradičně dohlížel na domácí scénu, a tudíž se hodilo, aby uměl kočírovat Kongres. Proto měl nezkušený J. F. Kennedy po boku starého politického praktika Lyndona Johnsona.
Když se Trump stal prezidentem poprvé, přišel s ním Michael Pence. Svou logiku to mělo – prezident byl s morálkou a tradičními hodnotami na štíru, a tak se konzervativní křesťan Pence mohl hodit. Co tedy Trumpovi přináší Vance? Nic z výše zmíněného.
Trumpovo okolí se hemží jedním typem lidí. Povětšinou to nejsou žádné hvězdy, ale nezkušené postavičky, kterým by se za normálních okolností o tak vysokých pozicích ani nesnilo. Tento fakt si uvědomují, takže jim nezbývá nic jiného, než dělat, co se jim řekne. Odtud prameni absolutní poslušnost. Takovou vládou skutečně mohou projít i návrhy naprosto odtržené od reality.
J. D. Vance se možná z počátku zdál být jiný. Za sebou má raketový vzestup, vždyť v Senátu zasedl teprve v roce 2023. Také jeho kniha „Vidlácká elegie“ si získala pozornost a byla přeložena i do češtiny. Je ale čím dál jasnější, že Vance se od výše zmíněného typu lidí z Trumpovy suity nijak zvlášť nevyčnívá. Mezi jeho přednosti patří to, že svého šéfa nezastíní a nebude mu klást odpor, i kdyby vedl Spojené státy do horoucích pekel.
Inu, všem je jasné, proč je J. D. Vance v Bílem domě. A jeho schopnosti to nejsou.
Pokud by Donald Trump zastavil vojenskou pomoc, tak by se Ukrajina dostala do velmi problematické situace. Mohla by Rusku čelit jen s pomocí evropských spojenců? Z analýzy vlivného magazínu Politico a vyjádření některých evropských lídrů vyplývá, že by se Evropa měla začít na tuto alternativu připravovat ihned, ačkoli Trump zatím o zastavení pomoci veřejně nemluví. Jeho politika však bývá nestabilní.
Karel Pučelík: Zvládla by se Ukrajina bránit jen s Evropou za zády?
Názory
Fackovací panák
Vance je těžké respektovat. Politik s minimálními zkušenostmi jezdí po světě, snaží se mistrovat o generaci starší státníky nebo tento týden dokonce urazil evropské vojáky, kteří bojují vedle těch amerických v různých konfliktech. Obecně už viceprezident propásl pěknou řádku příležitostí k mlčení.
Ne každý si ale jeho poznámky nechá líbit. Za urážku britských vojáků vzkázal konzervativní exministr pro veterány a sám veterán z Afghánistánu Johnny Mercer Vanceovi, že je „šašek“. Trpělivost došla i papežovi Františkovi, když Vance, který se prohlašuje za katolíka, ve veřejném dopisu poučil, jak to s tou teologií je. Usadil ho taky Keir Starmer, kterému se nechtělo poslouchat, co si Vance myslí o svobodě slova v Británii. Zatímco kolem Trumpa světoví lídři chodí po špičkách, na Vanceovi si mohou vybít svou frustraci.
Nejsmutnější na tom všem pro Vance je, že ho moc neoceňuje ani jeho chlebodárce. Viceprezident dost možná doufá, že bude „korunním princem“ MAGA hnutí, ale Donald Trump mu tento titul odmítá přiřknout. Ostatně, viceprezidentský post byla pro většinu jeho držitelů konečná, ne cesta k prezidentství.
Inu, člověk si musí v životě vybrat, jestli bude nesnesitelný nebo neschopný. Obojí dohromady už je moc. Zrovna Vance tenhle „jackpot“ patrně vyhrál.
Elon Musk je ústřední postavou administrativy Donalda Trumpa. Voliči oběma tleskají, ale i mezi republikány se začínají ozývat hlasy, že vliv technologického podnikatele sahá až moc daleko. Někteří senátoři mají obavy, že by je Musk v příštích volbách mohl stát jejich křesla. Jakou má tedy jeho angažmá budoucnost?
Karel Pučelík: Je Elon Musk pro republikány guru? Spíš koule na noze
Názory
Velvyslanecký post ve Washingtonu je vrcholem diplomatické kariéry. Řadu kariérních diplomatů ve službách Spojeného království přetne Peter Mandelson, jehož zastánci tvrdí, že je schopný, kritici zas, že je všehoschopný. Ukáže se překvapivá volba ambasadora jako efektivní model pro velvyslance v trumpovské době?
Karel Pučelík: „Vládce temnot“ míří do Washingtonu. Je Mandelson diplomatem pro trumpovský svět?
Politika
