Karel Pučelík: Johnsonův odchod ve „velkém“ stylu
Boris Johnson odchází z parlamentu. Jeho rezignace je stejná jako jeho dosavadní kariéra, plná kontroverzí. Před odchodem zkritizoval kolegy, poškodil vlastní stranu a ještě nechal ocenit řády a tituly své kamarády a „spolupachatele“ z kauzy „partygate“, píše ve svém komentáři Karel Pučelík, spolupracovník redakce Newstreamu.
Parlamentní působení Borise Johnsona je u konce. Minimálně prozatím. V pátek se s okamžitou platností vzdal místa poslance v britské Dolní sněmovně. Ačkoli už skoro rok není premiérem, stále je jeho jméno často skloňováno v médiích. Je to zejména kvůli stále probíhajícímu vyšetřování afér z doby covidových opatření, při kterých premiér, jeho rodina a spolupracovníci prokazatelně porušovali pravidla, která jeho vlastní kabinet požadoval po zbytku země.
Hlasitá rezignace je vlastně logickým vyústěním expremiérovi nezáviděníhodné situace. Britská veřejnost v poslední době očekávala zveřejnění verdiktu parlamentního výboru, který kauzy vyšetřuje. Jen pro pořádek, nejde o nějaké šetření kriminálního typu. Britská parlamentní kultura je trochu odlišná od českého prostředí, vedou se tvrdé boje a lze tam spatřit leccos, ale co se netoleruje, jsou pokusy o manipulace a obelhávání kolegů. Výbor má proto osvětlit, zda se Johnson snažil při snaze o záchranu parlament oklamat.
V Anglii a Severním Irsku se v minulých dnech konaly komunální volby, které naznačily mnohé o celostátním rozložení sil. Radost mohou mít labouristé a opoziční strany. Pro Sunakovy konzervativce byly varováním.
Sunak vtipkuje, ale usmívá se spíš Starmer. Co o britské politice vypověděly komunální volby
Politika
Je velmi pravděpodobné, že výbor dojde k pro Johnsona negativnímu závěru, což by vedlo k pozastavení jeho mandátu, a to zase nejspíš k vypsání předčasných voleb v jeho obvodu na severozápadě Londýna. O Johnsonovi je známo, že neumí prohrávat, a tak si svůj odchod zrežíroval sám. Rezignace přece jen vypadá o něco lépe, než když by ho jeho kolegové s hanbou z Westminsterského paláce vyhnali.
Borisův konec?
Ve svém obsáhlém vyjádření k rezignaci práci komise popsal až téměř ke spiknutí. „Většina členů komise - zejména předsedkyně - vyjádřila hluboké předsudky o mé vině ještě předtím, než se seznámila s důkazy,“ uvedl například. Johnsonovo líčení je vrchol populismu, ne nepodobný výrokům Donalda Trumpa. „Nejsem sám, kdo si myslí, že probíhá hon na čarodějnice s cílem pomstít se za brexit a nakonec zvrátit výsledek referenda z roku 2016,“ tvrdí bývalý předseda vlády.
Johnson si na závěr neodpustil tvrdou kritiku aktuálního vedení Konzervativní strany za nezvládnutí brexitu nebo zvyšování daní. Mnozí toto vyjádření považují za otevřená zadní vrátka pro budoucí návrat do politiky. „Vůbec nepochybuji o tom, že Johnsonova rezignace má připravit půdu pro další kandidaturu do vedení toryů v polovině až na konci tohoto desetiletí. Bůh nám pomáhej,“ předpovídá například politolog Matthew Goodwin. Sám Johnson uvedl, že odchází jen „prozatím“.
Pozorovatelé britské politiky se již poučili, že není radno Johnsona předčasně odepisovat, přece jen dokázal přestát mimořádné množství kontroverzí a skandálů, kterého vlastně provázejí už od prvních dnů jeho kariéry – novinářské i politické. Tentokrát by však případný návrat byl husarským kouskem. Podle průzkumů totiž o Johnsona podporuje poměrně slušná část jeho vlastní strany, prakticky nikdo jiný v zemi už ale o jeho služby nemá zájem. Nabízet místo v popředí takto polarizujícímu politikovi by od konzervativců nebylo moudré. Navíc, pokud Johnson myslí na pomstu, cílí patrně svůj útok na dobu po prohraných parlamentních volbách. Zhoršení volebních vyhlídek své strany svými výroky vlastně i pomáhá, což mnoho konzervativců každodenně pracujících na zlepšení situace spíše rozčílí, než aby v Johnsonovi viděli spasitele.
Generace britských mileniálů by dnes Konzervativní stranu nevolila a o vládě Rishiho Sunaka nemá valné mínění. Nastupující generace ale podle nedávného průzkumu není programově zaměřená proti pravici, jejich preference tvoří spíše okolnosti - jako nedostupnost bydlení nebo ekonomika. Britští konzervativci, ale i další evropské pravicové strany, se z dostupných dat mohou poučit.
ANALÝZA: Mileniálové britské konzervativce odmítají. Pro Sunaka je to otázka přežití
Politika
Ocenění za neschopnost
V pátek se také mluvilo o seznamu lidí, které Johnson navrhl na různé pocty. Je zvykem, že odcházející premiér navrhne osobnosti na povýšení do rytířského stavu, ocenění královským řádem nebo na vstup do nevolení horní komory parlamentu - Sněmovny lordů. Obvykle se jedná o vesměs úctyhodné nebo alespoň nepolarizující lidi, kteří si veřejné ocenění vesměs zaslouží. Johnson svůj list pojal po svém.
Dobrou otázkou je, zda měl Johnson vůbec nějaký seznam sestavovat, vzhledem k okolnostem, za jakých Downing Street opouštěl. Stejně tak by bylo nemístné, aby pocty navrhovala i několikadenní předsedkyně vlády Liz Trussová. Rishi Sunak ale Johnsonův výběr z většiny podepsal, za což si také vysloužil kritiku.
Zázračný ekonomický růst a blahobyt, které slibovali zastánci brexitu, se zatím nekonají. Naopak. Naříkají především britští exportéři, že je odchod z Evropské unie připravil o byznys.
Kritika brexitu sílí. Exportéři přicházejí o kšefty
Money
Ocenění se dočká řada Johnsonových blízkých spolupracovníků, včetně těch, kteří se „proslavili“ kauzou Partygate. Ne nadarmo se tak výčtu kvůli mnohým překvapivým jménům přezdívá „ocenění za neschopnost“. Bathský řád (Order of the Bath) obdrží například expremiérův osobní tajemník Martin Reynolds, který je mimo jiné autorem dnes už kultovní hlášky „přineste si vlastní chlast“. Komandérem Řádu britského impéria (CBE) se stane i Jack Doyle, bývalý šéf komunikace, který se snažil kauzu zahladit v začátcích, když se o ní zajímal deník Daily Mirror. Dámou bude i Shelley Williams-Walkerová, která prý zastávala funkci DJ na party, která se konala v předvečer pohřbu královnina manžela prince Philipa, kde si ani Alžběta II. nedovolila porušit covidová omezení.
Tituly získají i klíčoví spojenci Jacob Rees-Mogg a Priti Patelová. Do horní komory parlamentu Johnson pošle třeba bývalého kandidáta na londýnského starostu Shauna Baileyho nebo svého aktuálního mediální poradce Rosse Kempsella, který bude v 31 letech jedním z nejmladších „peerů“.
Tatínek neprošel
Ne všichni ale dostali Sunakovo schválení. Stopku prý Johnson dostal, když chtěl ocenit svého otce Stanleyho, který byl dříve europoslancem za Konzervativní stranu. Do Sněmovny lordů se nedostali i někteří aktuální poslanci – exministryně Nadine Dorriesová, předseda klimatické konference Cop 26 Alok Sharma nebo tajemník pro Skotsko Alister Jack.
Rishi Sunak tím chtěl zabránit, aby se v jejich obvodech konaly předčasné doplňující volby, které by konzervativci v nynější formě mohli klidně prohrát. Premiérovi se tento tah ale moc nepovedl. Dorriesová hned oznámila, že v parlamentu na protest skončí, stejně jako později Nigel Adams. Konzervativci se tak nevyhnou minimálně třem doplňujícím volbám.
Přes to všechno se však zdá, že Borisova éra v Konzervativní straně končí. Je až s podivem, kam se za pouhé čtyři roky dostala. V roce 2019 vyhrála volby s výsledkem srovnatelným s dobou Margaret Thatcherové, dnes je vyčerpaná a často i pro smích. Pod vedením Rishiho Sunaka je ale strana stabilnější a důvěryhodnější, což je dobře pro konzervativce samotné, ale i o pro Británii, která má před sebou daleko větší výzvy, než jsou vnitrostranické půtky.
Král Karel III. v úterý jmenoval novým britským premiérem Rishiho Sunaka, který tentýž den začal sestavovat svůj nový kabinet. Svá místa z bývalé vlády si udrželi Jeremy Hunt v čele resortu financí, James Cleverly jako šéf diplomacie, Ben Wallace v čele obrany a Suella Bravermanová jako ministryně vnitra. 
Británie je v hluboké krizi, hlavním úkolem je obnovení stability, říká nový premiér
Leaders
Politický pád, který nemá v dějinách britské demokracie obdoby - tak označují komentáře britských médií čtvrteční rezignaci premiéra Borise Johnsona, který se s úřadem loučí po sérii skandálů a po masivní ztrátě důvěry svých spolustraníků. 
Úleva i vděk. Johnsonův pád provází rozporuplné reakce britských politických komentátorů
Politika
