Karel Pučelík: Katalánsko vstupuje do nové éry. Bez boje za nezávislost
Katalánské regionální volby podle španělských médií symbolicky ukončily příběh hnutí za nezávislost. Separatisté po nejhorších výsledcích za desítky let ztratili parlamentní většinu. Vítězný socialista Salvador Illa, podle kterého začíná v Katalánsku „nová éra“, ale i přesto nemá cestu k vládnutí jasnou.
„Z mnoha výkladů 12. května je jediný bez nuancí ten, že se katalánská společnost obrátila zády k projektu nezávislosti s nejhorším výsledkem v historii,“ komentuje zástupce šéfredaktora španělského listu ABC Juan Fernandez-Miranda výsledky regionálních voleb v bohatém, ale problematickém regionu kolem Barcelony. Podobně i další hlavní španělské listy výsledek víkendových voleb hodnotí jako prohru separatismu.
Volby do katalánského parlamentu vyhrála tamější odnož Socialistické strany s dvaačtyřiceti mandáty, takže má po čtrnácti letech šanci vystoupit z opozice. Socialisté byli silní už v roce 2021, tehdy však získali o devět křesel méně, stejně jako tehdy nejsilnější separatistická strana Esquerra Republicana (ERC). Nyní je situace zcela jiná.
ERC vystřídala na pozici lídra separatistické scény formace Junts bývalého regionálního premiéra Carlese Puigdemonta (který ještě pořád jako uprchlík vedl kampaň z Francie), která si s 35 křesly oproti předcházejícím volbám sice polepšila, ale i tak moc důvodů k oslavám nemá. Katalánským separatistům se totiž po více než deseti letech „podařilo“ ztratit parlamentní většinu.
Naopak výrazně lépe si vedli kandidáti pravicové a nyní celonárodně opoziční Lidové strany, kterých v novém parlamentu zasedne patnáct namísto nedávných tří. Své pozice také obhájil i nacionalistický Vox, uspěla také krajně pravicová Katalánská aliance, která získala dvě křesla.
Skotským prvním ministrem se tento týden stal politický veterán John Swinney. Ačkoli o funkci moc nestál, možná je právě on tím, co Skotská národní strana potřebuje. Té totiž dochází, že jen s bojem za nezávislost už napříště neuspěje.
Karel Pučelík: Místo důchodu premiérský úřad. Skotskou vládu převzal kompromisní Swinney
Politika
Separatisté ve slepé uličce
Pohled na výsledky potvrzuje, že separatistická věc (v Katalánsku zvaná Procés Constituent) je minimálně na nějakou dobu u konce. Londýnský deník The Times cituje politologa Oriola Bartomea z barcelonské univerzity, podle kterého hnutí prakticky skončilo už v roce 2018, rok po neúspěšném ilegálním referendu. Sobota podle něho znamená definitivní tečku.
Také někdejší jednota rebelů je pryč. Zastánci nezávislosti nejsou homogenní skupinou a už před volbami se mezi sebou rozhádali. Přestože v předchozím parlamentu měli většinu, nakonec vládnutí skončilo menšinovým kabinetem šéfa ERC Pera Aragonèse, což ve výsledku vedlo k předčasným volbám.
Separatisté jsou navíc ve slepé uličce. Španělský premiér Pedro Sanchéz vyloučil, že by se v blízké budoucnosti konalo legální referendum o nezávislosti Katalánska. Aby se plebiscit mohl konat pouze v jednom regionu, by vyžadovalo změnu zákona, kterou by musely schválit tři pětiny členů parlamentu. A jak se Sanchéz nechal slyšet, s hlasy socialistů se počítat nemůže. „Nikdy“.
Už víte, komu to „hodíte“ v eurovolbách? Výběr magazínu Politico ukazuje, že se mezi schopnými politiky schovávají i poslanci evidentně nechápající smysl své práce či obyčejní flákači. Tak to v červnu raději neberte na lehkou váhu...
Karel Pučelík: Bruselský magazín rozdal europoslanecké anticeny. A „bodoval“ i Čech
Názory
Nejasná cesta k moci
Tím už však výčet jistot končí. Parlament je totiž poměrně dost fragmentovaný a žádná z jasných koalic není na obzoru. Nyní se zdá, že největší šanci vést region má socialista Salvador Illa, známý spojenec Sanchéze a někdejší celonárodní ministr zdravotnictví. Pravděpodobně osloví s nabídkou spolupráce katalánskou mutaci radikálněji levicového uskupení Sumar, se kterým socialisté vládnou i v Madridu. Konstelace však neumožňuje, aby do koalice nezahrnul i některé ze separatistů.
Možností je přijít s nabídkou za ERC. Pere Aragonès sice po sečtení hlasů řekl, že jeho strana půjde do opozice, na jeho hlasu ale nemusí moc záležet. Zároveň totiž oznámil, že odchází z vrcholné politiky.
Ostatně Aragonès byl v čele strany jakýmsi zástupcem za skutečného vůdce Oriola Junquerase, který za podíl na nelegálním referendu putoval z mříže - a dostal zákaz působit ve volených funkcích k tomu. Až však vejde v platnost kontroverzní rozhodnutí o milosti pro separatisty, dost možná se oficiálním lídrem zase stane. Pro tuto variantu hovoří také fakt, že se už v předchozím volebním období levicové ERC dokázalo se socialisty na něčem shodnout.
Nevzdává se ale ani Carles Puigdemont, který věří v menšinovou vládu. Tato možnost se však jeví jako méně pravděpodobná, nejspíše by vyžadovala nějaký celonárodní politický zvrat. Pro připomenutí – separatisté umožnili vznik Sanchézova menšinového kabinetu. A konečně, chaotická situace může klidně vyvolat i další předčasné volby.
