Karel Pučelík: Konec nizozemské idyly? Volby ovládl populista Wilders
V politickém srdci Evropy poprvé vyhrála volby protievropská a populistická strana Geerta Wilderse. Pro Nizozemsko je to otřes, ale změnu kurzu ještě nutně přinést nemusí. Záleží na povolebních vyjednáváních, která budou složitá.
Nizozemci ve středu vyrazili už po dvou letech znovu k volebním urnám. Předčasné hlasování vyvolala krize nynější centristické vlády Marka Rutteho. Od začátku bylo jasné, že s novým volebním obdobím začne pro Nizozemsko nová éra. „Teflonový Mark“, jak se premiérovi pro jeho obdivuhodnou schopnost „neušpinit se“ v žádných skandálech přezdívá, totiž po třinácti letech odstoupí z čela země.
Po léta nejdůležitější vládní středo-pravicová Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), v evropském parlamentu zasedající mezi liberály z Renew Europe, si už v srpnu zvolila do svého čela dosavadní ministryni spravedlnosti Dilan Yeşilgöz-Zegeriusovou. Ta by mohla být první ženou a první imigrantkou (narodila se v roce 1976 v Ankaře) v premiérské funkci.
Velká změna přišla i na levici. Milovaný i nenáviděný eurokomisař pro klima Frans Timmermans se na sklonku léta vzdal vlivné funkce v Bruselu a po skoro deseti letech se vrátil do národní politiky, aby vedl koalici jeho Strany práce a Zelené levice. Průzkumy předpovídaly, že by po volbách mohl hrát důležitou roli. Nyní se ale mluví o někom zcela jiném.
Staronový španělský premiér Pedro Sanchéz si k funkci pomohl dohodou s katalánskými (i jinými) separatisty. Konzervativní opozice je konsternována, lídra socialistů srovnává s Orbánem a žaluje na něho i v Bruselu.
Karel Pučelík: Sanchéz znovu premiérem. Je „Orbánem z jihu“ nebo zachráncem před populismem?
Názory
Orbánova radost
Překvapením voleb se totiž stal Geert Wilders. Vědělo se, že jeho Strana pro svobodu (PVV) letos bude obzvláště silná, ale že volby vyhraje, šokovalo domácí i evropské pozorovatele. Wilders navíc vyhrál s velkým náskokem, PVV získala 23,6 procenta, druhá koalice socialistů a zelených jen 15,6 a odcházejícho Rutteho VVD ještě o několik desetin méně.
Wilderse není třeba příliš představovat. Šedesátiletý excentricky působící politik s typickým blonďatým účesem je dlouhodobě spolu s Marine Le Penovou jednou z hlavních postav evropské protiunijní, protiimgrační a populistické politiky. Je idolem i pro Tomia Okamuru. Jak píše server Politico, Wildersovo vítězství je noční můrou pro Evropu. Jeho úspěch vítají „obvyklí podezřelí“, vedle krajně pravicových lídrů například Viktor Orbán, který mu na síti X pogratuloval s tím, že „vítr změn přichází“.
[[Twitter status: https://twitter.com/PM_ViktorOrban/status/1727429763734864213]]
Pokud by Wilders skutečně stanul v čele vlády, jistě by posílil názorové křídlo kolem maďarského premiéra. Už dříve kritizoval zbrojní pomoc Ukrajině a imigraci. V předvolebním programu PVV také stojí jeden bod, který od jisté doby všechny příznivce sjednocené Evropy děsí – referendum o vystoupení z EU. Tím spíš, že se jedná o stát, který byl od začátku v hlavním proudu evropské integrace.
Britský premiér Rishi Sunak udělal změny ve vládním kabinetu. Podle očekávání vyhodil problémovou ministryni vnitra. Všechny ale překvapil nominací nového šéfa diplomacie, když z propadliště dějin vytáhl expremiéra Davida Camerona.
Karel Pučelík: David Cameron opět na scéně. Stojí ale někdo o jeho návrat?
Názory
K premiérství má Wilders daleko
Wilders se ve velké nizozemské politice pohybuje dvacet let, ale dosud nikdy neusedl ve vládě. S výjimkou let 2010 až 2012, kdy se ve složité situaci Mark Rutte musel spolehnout na toleranci PVV, byla strana vesměs vnímána jako něco toxického. I to se ale mění. I Wilders sleduje trend populistických stran (třeba Le Penové Národního sdružení), které se zbavují nejradikálnějších stanovisek a požadavků, aby s umírněnější tváří mohli jednat o alespoň nějakém vládním angažmá.
„Velmi dobře chápu, že strany nechtějí být ve vládě se stranou, která chce protiústavní opatření. Nebudeme se bavit o mešitách, koránech a islámských školách,“ řekl už před volbami Wilders. I tak ale moc variant nemá. Timmermans před i po volbách potvrdil, že zeleně-levicová koalice s PVV jednat nebude, stejně tak několik měsíců stará liberální strana Pietera Omtzigta Nová společenská smlouva, která skončila čtvrtá. Z hlavních hráčů možnost nevyloučila jen Yeşilgöz-Zegeriusová, ovšem ani její VVD by Wilderse nepodpořila jako premiéra.
Wilders nejspíš pokus dostane. Jeho strana má však „jen“ 34 poslanců, přičemž k většině potřebuje 75. V roztříštěném parlamentu nebude lehké zbylé hlasy získat. Nizozemsko proto patrně čekají týdny až měsíce náročných vyjednávání. Na stole je i koalice proevropských stran, Wildersovo vítězství tak nakonec nemusí přinést žádný obrat o 180 stupňů. Proevropští lídři doma za hranicemi by si však výsledku všimnout měli, a ideálně si z něj i něco vzít. Řeči o „naslouchání všem občanů apod.“ už s dovolením nechám jim.
