Karel Pučelík: Kouzlo Pirátů je pryč. Snahy Hřiba o přebudování strany působí trapně
V podzimních parlamentních volbách bude zajímavé sledovat boj o středové a liberální voliče. Na začátku kampaně však není vůbec jisté, jestli tu nějakou liberální stranu máme. Dosavadní naděje začíná pohlcovat atmosféra politických salonků.
Chtěli to udělat jinak, ale dopadlo to jako vždycky. Hnutí STAN vyslalo potenciální kandidáty do ulic sbírat podpisy. Kdo chce být na prvních místech kandidátky do parlamentních voleb, ať se ukáže, kolik jich dokáže získat. Nakonec se ale stejně o volitelných místech rozhodovalo spíše při jednání v saloncích, kde se lze domluvit a rozdělit místa přece jen ve větším klidu, než na ulici před zraky voličů.
Třeba v Plzni zdaleka nejvíc podpisů dostal farmaceut a účastník několika misí Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček. Neokoukaná figura, aktivní občan, zřejmě i člověk vhodný pro kontaktní kampaň. Starostové ho tedy „za odměnu“ zařadí do nevolitelné druhé desítky. Prý to špatně pochopil a nevyjednal si podporu v krajských orgánech hnutí. Podcenil sílu salonků, a to se neodpouští. Zřejmě to pochopili i lidé, které hnutí v rámci Podpisovky žádalo o podporu.
Možná to ale nejsou voliči, kdo politickou kampaň nechápe. Dost možná jsou to právě vrcholoví politici, z jejichž perspektivy se všechno může jevit trochu jinak.
Rozjíždějící kampaň před parlamentními volbami je nesnesitelně bezduchá. Na jedné straně opoziční populisté nejhrubšího zrna, na druhé zas vládní tábor, který nejspíš sám neví, proč by mu měl někdo odevzdat hlas.
Karel Pučelík: Spolu hraje na soucit. Na správné straně není nikdo
Politika
Vzhůru do středu. A pak hned do zapomnění
Pozoruhodným přerodem dnes prochází také Pirátská strana. Po odchodu z vlády nastala čistka a během pár týdnů z jejích řad zmizela řada výrazných postav, přičemž zdaleka se nejednalo jen o kontroverzní figury, ale i o bývalé místopředsedy nebo výraznou senátorku. Pod novým vedením pražského radního Zdeňka Hřiba se má osádka pirátské lodě ukáznit a působit středově.
V posledních dnech začínají na povrch prosakovat informace o jednání se Stranou zelených. Hřib soustavně odmítá, že by Piráti jednali o jakékoliv koalici, ale že členy jiných stran za určitých podmínek na kandidátky pustí. Z jeho vyjádření však dost znatelně sálá nechuť, aby ho někdo s ekologickou stranou spojoval. Přece si neprošli řadou čistek, aby pak na kandidátkách měli nějaké progresivce o kterých moc neví.
Ačkoli se zdá, že zelená dvě procenta jsou jen chabou vějičkou, aby pro ně piráti riskovali spolupráci, není to tak. Nové vedení Zelených správně poukazuje na to, že jsou stranou druhého až třetího hlasu. Voliči se obávají, že jejich hlas propadne, a tak raději jdou za jiným alespoň trochu liberálním uskupením, a pro zelené nakonec hlasují jen srdcaři. Kdyby strach z propadnutí hlasu odpadl, výsledek by mohl být výrazně lepší. A pro Piráty, kteří stále nemají účast v příští Sněmovně jistou, by to mohla být výrazná pomoc.
Volební klání se rozjíždí naplno. Není se čemu divit, do voleb totiž zbývá téměř přesně půl roku. A tak jednotliví vůdci již ladí formu a strategie, jak převálcovat soupeře. Nejzajímavější je z tohoto pohledu šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který již podniká spanilé jízdy po regionech. A oproti předchozím kampaním má tentokrát jednu zásadní novinku. A právě ta mu zcela jistě vyhraje volby.
Stanislav Šulc: Okopírovaný Andrej Babiš
Názory
Kam zmizelo kouzlo outsiderů
Chce to ale trochu zariskovat. Co si ale budeme povídat, Piráti riskují už teď. Středová poloha je totiž pro uskupení, které má v DNA jinakost a progresivismus, velmi nezvyklá. A je otázka, jestli voliči o takového politického mutanta stojí. Napříč Evropou vídáme, že když se malá progresivní strana začne paktovat s velkými zavedenými stranami a užívat jejich mimikry, voliči jí to napříště pěkně vytmaví.
Piráti ruku v ruce s vládním angažmá výrazně zkrotli. Přiblížili se mentalitě politických salonků. Dřív objížděli republiku s vězeňským autobusem, do kterého „posadili“ Andreje Babiše, ale i třeba Miroslava Kalouska. Člověk s nimi nemusel souhlasit, ale jejich nadšení bylo sympatické a osvěžující. Nešlo je jednoduše někam zařadit. Takovou stranu lidé volit chtěli, proto byli čeští Piráti jednou z neúspěšnějších z evropských odnoží. Dnes však se od tradičních stran odlišují hlavně tím, že neumí dělat pořádný politický marketing.
Kouzlo Pirátské strany tkvělo v tom, že byli outsideři, ale zároveň kompetentní a poměrně rozumní outsideři, kterým šlo o konkrétní řešení. Snahy Zdeňka Hřiba o přebudování strany na útočiště pro liberální Pražany, je při vší úctě docela trapné. Takový zdomácnělý Pirát působí, jako když se táta ve středním věku chce oblékat a mluvit jako jeho pubertální děti. Jasně, nikomu tím neubližuje, ale na veřejnost s ním jít nechcete. Možná tak do toho salonku.
