Karel Pučelík: Návrat k normálu se nekoná. Kde je Trump, tam je chaos. Nikdo neví, co bude zítra
Donald Trump sice nakonec ustoupil a nejhoršího scénáře jsme byli ušetřeni. Zatím. O žádný návrat k normálu se ale nejedná, následující týdny a měsíce můžou ještě dost šokovat a bolet. Jeho slovu není radno důvěřovat, což okolní svět a ekonomiku staví do velmi nekomfortní pozice. Lze se nějak připravit?
To byl zase jednou týden. Trumpovo oznámení drakonických cel na téměř celý svět způsobilo jeden z největších propadů v historii finančních trhů. Dnes je všechno jinak, balík „recipročních“ cel si dal na 90 dní pauzu. Když se ale i nyní koukneme na vývoj a náladu na trzích, je jasné, že do ideálního stavu má aktuální situace hodně daleko. Světové indexy sice na chvilku povyskočily s úlevou, že se nejhorší odkládá, ale poté se vrátily k poklesu.
Ostatně velká část omezení obchodu jsou stále v platnosti. Trumpovým ústupkem se nic nezměnilo na clech na automobilový průmysl, ocel ani dříve uvaleným bariérám na Kanadu a Mexiko. Obchodní válka s Čínou je v plném proudu. Nadále se hovoří i o farmaceutickém průmyslu, a k tomu mnoho států čelí desetiprocentní sazbě. To všechno samo o sobě stačí na vyvolání recese a poškození hned několika oborů.
Obrat ve clech se přeceňuje. Vyzve Čína Trumpovu Ameriku na souboj?
Trhy
Nikdo nemáme jistotu, že si toto trauma neprožijeme za tři měsíce znovu. I když je pravděpodobnější, že Trump z nejničivější varianty nějak vycouvá. Ne, skutečně nic není v pořádku. Mimo okamžité dopady Trumpovy politiky je v sázce i to, co se měří o něco hůře. Ekonomika a finanční svět stojí na důvěře a předvídatelnosti. Během několika málo dnů jsme viděli, že ničeho takového Trumpova Amerika není schopná. Není základním kamenem mezinárodního obchodu, ale jeho hrozbou.
Lose-lose situace
O americké vládě toho dění posledních dnů hodně vypovědělo. Je velmi pravděpodobné, že namísto schopných politiků vybavených doporučeními z nejbystřejších mozků jejich poradců dnes největší ekonomiku světa řídí partička nekompetentních a velmi výstředních postav, které se vzpírají vývoji ekonomického myšlení za nejméně poslední dvě století, ne-li víc.
Nikdo se skutečnou expertízou by nemohl vydávat cla postavená na číslech importu z jednotlivých zemí za reciproční. Nakonec dostaly desetiprocentní sazbu i země, které mají se Spojenými státy bilanci negativní. A pak jsou tu chudáci tučňáci… Dle prosakujících informací se členové administrativy hádají i mezi sebou.
Trump, který své vlastní podnikání postavil na hrubém zacházení a ve win-win situace nevěří, skutečnému udržitelnému byznysu nerozumí. Výhodnějších dohod s různými státy sice možná dosáhne, ale ve výsledku nebude vítězem ani on.
Pokud chce přitáhnout výrobce na území USA, aby zde stavěly továrny a vytvářely pracovní místa, těžko toho dosáhne maniakální nepředvídatelností. Pokud chcete někde něco budovat, musíte mít představu, co bude za rok, tři, pět nebo deset let. U Trumpa ráno nevíte, co bude odpoledne. Vidíme, že řada zahraničních firem své aktivity v USA raději pozastavuje.
Nevystavovat se Trumpovi
Přesto si odnášíme několik pozitivnějších informací. Především to, že ani Donald Trump zřejmě nebude imunní vůči tlaku finančních trhů. I když Trump působí jako psychopat, který prostě chce vidět svět v plamenech, nakonec uhne.
Možná stejně tak uhne i pevnému postoji ostatního světa. To je dobré mít na paměti. I když se cla nevrátí, nebude možné Trumpovi věřit. Evropa v tuto chvíli musí jednat. Má minimálně jednu výhodu. „Evropa naproti tomu hraje podle pravidel. Z dlouhodobého hlediska platí, že čím víc Trump nabourává principy právního státu a představu, že USA jsou stabilní, a nikoli nevyzpytatelné, tím silnější je argument, že euro nahradí dolar jako světovou rezervní měnu,“ uvádí pro The Guardian Alexander Hurst z pařížské SciencePo.
Do debaty se zapojil i někdejší britský premiér Gordon Brown, který má řadu zkušeností z řešení finanční krize po roce 2008, a vyzývá evropské státy, aby vytvořily ekonomickou obdobu „koalice ochotných“ podporující Ukrajinu. Bude třeba spoléhat více na sebe a nevystavovat se vlivu Spojených států víc, než je nutné. Už včera bylo pozdě. Poslední týden o tom měl přesvědčit i jeho nejzarytější apologety. To už snadněji najdete budoucnost v čajových lístcích, než argument pro důvěru v Donalda Trumpa.
Zní to smutně a osaměle, možná jako konec jedné euroatlantické éry. Okruh velmocí, kterým jde věřit, se ale dosti zmenšuje.
Ani v nejmenším se zatím nepotvrzuje obvyklé sýčkování zastánců rychlého přijetí eura v ČR, že v čase globálního ekonomického otřesu budeme plakat, proč jsme jej dávno nepřijali, a že koruna „shoří jako papír“ – zvláště právě v porovnání s držákem jménem euro.
Vítězové a oběti Trumpova celního chaosu. Česká měna prokázala nečekanou odolnost
Trhy
