Zajímá nás
Karel Pučelík: Nulová sebereflexe. Britští konzervativci po volebním výprasku srší neopodstatněným sebevědomím
Tři měsíce po volbách je vše zase při starém. Britští konzervativci na stranické konferenci ukázali, že po změně kurzu neprahnou. Kandidáti na vedení přidali i několik kontroverzních výroků, tentokrát to odnesly matky na mateřské a Evropský soud pro lidská práva.
Birmingham tento týden zažil nevšední podívanou. Tamější kongresové centrum sídlící v moderní části druhého největšího města země totiž hostilo konferenci Konzervativní strany. Jelikož od drtivě prohraných červencových voleb konzervativci hledají nové vedení, našlo se hned několik úhlů pohledu, které je dobré zmínit.
Výběr nového stranického šéfa se v britské politice od té kontinentální dost liší. Nevybírají ho pověření delegáti na sjezdu, ale poslanci uchazeče s nenižší podporou postupně „vyhazují“ ze soutěže, až zůstane jen finální dvojice, ze které si pak vyberou členové. Čtveřice kandidátů sice pronášela projevy, diskutovala a „networkingovala“, ale řešení tajenky se v praktické rovině nepřiblížilo. Na finalisty si musíme počkat do příštího týdne, kdy poslanci vyšlou finalisty před členskou základnu.
Britská Konzervativní strana hledá nového lídra. Po prvním kole nemá žádný z kandidátů výrazný náskok, ale zároveň to nevypadá, že výběr přinese zásadní zlom v politickém směřování po volbách zdecimované partaje.
Karel Pučelík: Zdecimovaní konzervativci hledají nového lídra
Politika
I tak však oněch pár dní vypovědělo o současném stavu někdejší vládní strany dost. Dalo by se čekat, že po nejhorším volebním výsledku v dlouhé historii strany nastane čas na nějakou ideovou vnitrostranickou diskusi. V Birminghamu to ale vypadalo zcela jinak, pozorovatelé upozorňují, že nálada nebyla nijak pokleslá, naopak.
Konzervativci na rozcestí?
Co se výběru lídra týče, není spojení „konzervativci na rozcestí“ zcela vhodné. Vlastně nejsou. Z konference je patrné, že ve straně neproběhla žádná reflexe volebního výsledku ani čtrnácti let ve vládě. Hlavní linkou diskusí a projevů je teze, že strana drtivě prohrála volby, protože nebyla dostatečně konzervativní. Až bude autentickou pravicí, voliči se prý vrátí.
Žádný z kandidátů (představovali jsme je zde) nepředstavuje výraznou změnu, v takové atmosféře po ní ani není poptávka. Robert Jenrick a Kemi Badenochová už do souboje vstupovali jako zástupci pravicového křídla, ale i umírněnější uchazeči James Cleverly a Tom Tugendhat musí dokazovat, že jsou dostatečně pravicoví. Jeden příklad – všichni čtyři, včetně dříve středového remainera Tugendhata, více či méně razatně prosazují odchod Británie z působnosti Evropského soudu pro lidská práva, o kterém se v Birminghamu často mluvilo.
O největší rozruch se postaral právě Jenrick, který publikoval spot s velmi podivným tvrzením: „Naše speciální jednotky teroristy spíše zabíjejí, než aby je zajímaly, protože naši právníci nám říkají, že pokud budou chyceni, Evropský soud je osvobodí.“ Video, které znatelně připomínalo „vibe“ brexitové kampaně, sklidilo kritiku mezi vojáky, veřejností i spolustraníky. Jenrick, který je jedním z dosavadních favoritů volby, v následných rozhovorech nedokázal své argumenty podložit. Jedním z důvodů je to, ačkoli by se třeba dalo o fungování instituce konstruktivně diskutovat, že podklady pro takové tvrzení prostě nejsou.
Thatcherovci z Wishe
O druhý přešlap se postarala Kemi Badenochová s tvrzením, že je výše mateřské pro britské ženy příliš vysoká. Politička volá po větší osobní zodpovědnosti. Ve srovnání s Českem je v Británii podpora rodin velmi odlišná - zejména tím, že jen málokdo si může dovolit zůstat s dítětem doma déle než rok. Jakákoliv delší „mateřská“ už je z vlastní kapsy. Fakt, že u nás může rodič pečovat o dítě třeba tři roky, u Britů vyvolává nevěřícné reakce.
Tamější maminky mají nárok na 39 placených týdnů (z 52 týdnů celkového volna). Mateřská aktuálně činí 90 procent průměrného týdenního výdělku do výše 184 liber týdně (cca 5500 korun). V době vysokých životních nákladů tedy nelze říci, že by si rodiny s malými dětmi žily královsky. Pro ilustraci, průměrný nájem v Londýně převyšuje 2000 liber měsíčně. Aby se nedalo tvrdit, že londýnský nájem je výjimkou, tak v Liverpoolu zaplatí domácnost kolem 900 liber.
Konzervativci v Birminghamu hledali inspiraci spíše v minulosti. Jenrick i Badenochová se hlásili k obdivu k expremiérce Margaret Thatcherové, aniž by si uvědomovali, že jejich slova nejsou vizionářská, ale spíše hovoří o odtrženosti od reality. Konzervativní strana však nikdy nebyla mimo vládní posty dlouho, a tak možná její současní členové předpokládají, že se historie bude opakovat, ať už jejich směřování bude jakékoli. V tomto přesvědčení je může utvrzovat labouristická vláda Keira Starmera, které se první měsíce moc nepovedly.
Pohled na červencové volební výsledky však naznačuje, že staré jistoty už nemusí platit.
Obavy kritiků, že po nástupu labouristů nastane levicová smršť, se v prvních týdnech nepotvrdila. Naopak, malou levicovou rebelii premiér Starmer potlačil s nebývalou tvrdostí. Šlo přitom o zachování katastrofální politiky konzervativců, o jejíž pokračování nikdo nestojí.
Karel Pučelík: Keir Starmer při první příležitosti udeřil na levicovou rebelii. Jeho přísnost je však zbytečná
Politika
Británie bývala uhelnou velmocí, nyní je lídrem v přechodu na jiné energetické zdroje. Tento týden na ostrovech po více než 140 letech skončila výroba energie v uhelných elektrárnách.
Symbolický konec uhelné velmoci. Británie zavřela poslední uhelnou elektrárnu
Money
Plameny, urážky, násilí. Strašlivý útok v Southportu odstartoval nebývalé nepokoje, které otřásly veřejností i důvěrou muslimských komunit. Poslední dny odhalily nálady, které už dlouho doutnaly pod povrchem.
Karel Pučelík: Británie nečelí protiimigračním protestům, ale vlně rasismu. „Vyznamenali“ se Farage i Musk
Politika
