Zajímá nás
Karel Pučelík: Rozhodnou americké volby protestní kandidáti?
V amerických prezidentských volbách nekandiduje jen Kamala Harrisová a Donald Trump. Pozornosti se pochopitelně dostává takřka výhradně jen této dvojici, ze které vzejde vítěz. Kandidáti třetích stran přesto mohou v těsném souboji kartami zamíchat, jak už to v minulosti udělali. Bude se historie opakovat?
Americká politika je tradičně soubojem dvou táborů, demokratů a republikánů. V tomto duelu se rozhoduje, kdo nastoupí do Bílého domu. Nic ale nebrání dalším stranám a nezávislým kandidátům, aby zkusili štěstí a pokusili se o úspěch mimo modrý a červený dres. Vždycky se jich několik najde, a to navzdory faktu, že šance na vítězství se pro kandidáty třetích stran limitně blíží nule.
Bez příslušnosti k některé z hlavních stran do Bílého domu pronikli jen tři politici. Bylo to pěkně dávno - jmenovitě George Washington, John Tyler a Andrew Jackson – což lze těžko srovnávat s dnešní politikou. Naposledy dokázal alespoň v některém ze států vyhrát v roce 1968 George Wallace (konkrétně v pěti) a tehdy slavný exprezident Teddy Roosevelt, který se rozešel se svou republikánskou stranou, dokázal získat v roce 1912 jen „stříbro“.
Ekonomika zůstává pro Američany klíčovým tématem. Kamala Harrisová i Donald Trump ve svých kampaních proklamují společný cíl – snížit životní náklady. Způsoby, jakými chtějí tohoto cíle dosáhnout, se však výrazně liší. Harrisová se zaměřuje na posílení sociální sítě a spravedlivější daňové zatížení, zatímco Trump prosazuje trvalé daňové úlevy a snižování korporátních daní.
STRUČNĚ A PŘEHLEDNĚ: Co chce s americkou ekonomikou udělat Trump. A co Harrisová
Money
Nelze tedy očekávat, že by tito uchazeči do voleb hlásili s vidinou prezidentského mandátu, ale chtějí upozornit na nějaké téma, na sebe samého či být protestním hlasem. Anebo jednoduše nějakému kandidátovi uškodit – a to už tak nereálné není. Vzpomeňme na rok 2000, a souboj George Bushe a Ala Gorea, kdy došlo ke kurióznímu přepočítávání hlasů na Floridě. Bush tam tehdy vyhrál těsně - o pouhou pětistovku hlasů. Přitom Ralph Nader ze Strany zelených nashromáždil skoro 100 tisíc hlasů, z nichž podstatná část by jinak určitě připadla demokratům. Gorea tak Nader, který celonárodně nasbíral bezmála tři procenta hlasů, nejspíš připravil o Bílý dům.
Harrisová, Steinová a Gaza
Letos nekandiduje žádný politik mimo hlavní strany, který by si mohl dělat zálusk na podstatná procenta, jako třeba Ross Perot v devadesátých letech. Průzkumy však slibují velmi těsnou bitvu, zejména v nerozhodnutých „swing states“, kde může jít o každý hlas. I malá ztráta může Harrisovou s Trumpem bolet. Teoreticky by se dokonce mohla opakovat situace z roku 2000, kdy outsider rozhodne volby.
„Hlasování je v tuto chvíli tak těsné, že by ho mohlo zvrátit i malé přiklonění na tu či onu stranu,“ potvrdil pro deník The Guardian politolog a odborník na menší americké strany Bernard Tamas. V této souvislosti se skloňují hlavně jména kandidátky Strany zelených Jill Steinové, nezávislého aktivisty a filosofa Cornella Westa a Roberta F. Kennedyho.
Demokrati vs. republikáni, Kamala Harrisová vs. Donald Trump. Americké volby jsou tu a očekává se jedna z nejtěsnějších prezidentských bitev historie. Pokud ne ta vůbec nejtěsnější. Předvolební průzkumy nefavorizují ani jednoho z hlavních kandidátů, o volbách navíc může rozhodnout překvapivý výsledek jen v jednom státě. Do volby tak hodně promluví samotný proces a specifika amerických voleb, které jsou nepřímé. Jak vlastně Američané volí a jaké formální kroky dělí jednoho z hlavních kandidátů k inauguraci prezidentem? Zde jsou klíčové otázky týkající se amerických voleb.
PŘEHLEDNĚ: Jak se volí americký prezident. A do kdy musí být jasný vítěz?
Politika
Dobrým příkladem je Michigan, který patří mezi sledované swing states. V Detroitu žije poměrně velká muslimská populace a k tomu početná skupina demokratů a vysokoškolských studentů, kteří nesouhlasí s podle nich měkkým stanoviskem Kamaly Harrisové ke konfliktu v Gaze. Jill Steinová (a stejně tak West) se přitom k Izraeli vyjadřuje kriticky, takže hrozí, že odfiltruje protestní hlasy voličů, kteří mají přirozeně blízko k demokratům.
Republikáni to vědí, a tak Steinové i posílají peníze na kampaň. Demokraté se pochopitelně snaží štěpení zabránit a proklamují, že hlas třetí straně prakticky znamená hlas pro Donalda Trumpa. Před protestním hlasováním varoval nerozhodnuté voliče ve své show i satirik John Oliver.
Trump a problematický Kennedy
Úplně v klidu však nemůže být ani Donald Trump, ten totiž má svého Roberta F. Kennedyho. Synovec prezidenta JFK a potomek jeho bratra Roberta sice už na konci srpna z kampaně odstoupil a podpořil Trumpa. Spekuluje se, že odstoupení směnil za příslib místa v případné Trumpově administrativě.
Dva státy však s odvoláním na vlastní pravidla Kennedyho odmítly vyškrtnout. Naneštěstí pro Trumpa jsou to státy Michigan a Wisconsin, o které se nyní hraje. Ačkoli kontroverzní příznivce celé řady konspiračních teorií o hlasy nestojí, určitě nakonec nějaké dostane. A bude to nejspíš na úkor Trumpa.
Američané volí novou hlavu státu. Průzkumy předvídají extrémně vyrovnaný souboj, který patrně rozluští až výsledky z hrstky dosud nerozhodnutých států. Zdá se také, že americká společnost i politická reprezentace už nemohou být více rozdělené. Lze říci, že proti sobě stojí dvě zcela odlišné koncepce vidění světa. Co ztělesňuje Kamala Harrisová a Donald Trump?
Kamala Harrisová vs. Donald Trump. O co se hraje v prezidentských volbách?
Leaders
Republikánům, kteří Trumpovi nedůvěřují, může Kennedy posloužit jako vhodný protestní hlas. „Nikki Haleyová vypadla z primárek, a přesto získávala významné procento republikánských hlasů. Když si vezmete množství republikánů, kteří nejsou spokojeni s Trumpem jako kandidátem, a pokud nechtějí volit Harrisovou mohou nakonec volit RFK, i když dobře vědí, že na volebním lístku ani není. V podstatě jen jako protest,“ potvrzuje Tamas.
Americké volby jsou top politická událost roku. Viděl jsem osobně jen malou výseč Ameriky, ale pár postřehů nabízím. Americká demokracie má tolik specifik, že paralely k Evropě nebo dokonce Česku téměř vůbec nesedí. Volební systém se swing states, primárky, bombastický způsob vedení kampaní, její financování nebo forma lobbingu a prosazování zájmů. Amerika je pořád země neomezených možností, ale výhody využije čím dál omezenější počet lidí, a to volby podle mě rozhodne.
David Ondráčka: Americká demokracie. To je velkolepá show ve swing states
Názory
